Ostříž lesní. Potřebujeme druhého sokola?
Charakteristika
Ostříži patří mezi naše nejmenší dravce, řadí se však mezi úplně nejlepší letce. Při letu kombinují plachtění, střemhlavé lety i výkruty, což jim umožňuje efektivně lovit létající hmyz, jako například vážky, kterými se převážně živí. Zvládnou ale ulovit i malé ptáky jako je hrdlička, příležitostně i netopýry. Loví totiž dlouho do soumraku, někdy i do noci (Šoltésová, 2007).
Oproti sokolům mají ostříži v letu elegantní štíhlou siluetu a dlouhá srpovitá křídla dosahující rozpětí 75-85 cm (Auda, 2001). Sokol se zpravidla nesnáší na zem, chytá pouze ptáky v letu, zatímco ostříž někdy sráží svou kořist z nebe či z větví a pak slétá na zem úlovek doslova oškubat (Zicháček, 2000).
Ostříži žijí samostatně. Barevnost ostřížů se pohybuje v šedo hnědém spektru. Mají bílou hruď a hnědý podbřišek i nohy. Mláďata mají spodek těla spíše žlutavě béžový a svrchní část těla je více hnědá (Doležal, 2013).
K hnízdění, které probíhá v rozmezí od května do srpna, využívá opuštěná hnízda krkavcovitých ptáků, svá si nestaví. Jednou za rok mívá snůšku 2 - 4 žlutavých vajec s červenohnědým skvrněním.
Důležitým rozpoznávacím znakem oproti sokolům je tvar vousu. U sokola stěhovavého je spíš laločnatého širokého tvaru, ostříž jej má naopak tenký. Zároveň má ostříž spodní stranu těla šrafovanou podélně, naopak sokol příčně (Zicháček, 2000).
Výskyt
Typickým místem jeho výskytu je řídká lesnatá step, je přizpůsoben kulturní krajině s lesy. Nevyskytuje se nad městy. Rozšíření ostříže by odpovídalo palearktickému typu. Najdeme ho hnízdit od západu Evropy, přes sever Afriky až na východ Asie (Hudec a kol., 2005).
Je druhem tažným. V polovině srpna či v září odlétá zimovat na území subsaharské Afriky. Z teplých krajů se do původní lokality vrací na přelomu dubna a května (Doležal, 2013). Počet jejich párů pouze v Evropě se odhaduje na 120 tisíc. Na přelomu tisíciletí se počty tohoto dravce z klesající tendence opět ustálily, někdy i mírně vzrostly. (BirdLife International, 2004).
V České republice ho najdeme v nadmořské výšce do 1000 m. n. m., zejména na jihu a východě republiky. Hnízdí u nás pravidelně, v přibližném počtu 150-250 párů. Podle vyhlášky 175/2006 Sb. se řadí mezi druhy silně ohrožené (ČR, 1992). Dravců v České republice i celé střední a západní Evropě významně ubylo. V průběhu 20. století se jejich počet snížil o celých 90%, a to zejména vlivem hustého osidlování, a tím i úbytku přirozeného prostředí jejich výskytu (Mrlík a kol., 2013).
Význam a ochrana
Jeho význam spočívá v zachování druhové diverzity dravců v našich krajích. Je ptákem vyloženě divokým. Na rozdíl od velmi podobného sokola se pro činnost sokolnictví využívá jen velmi zřídka, a to kvůli problematičnosti jeho odchovu v zajetí. Jde tedy o dravce neochočeného, člověku nepřizpůsobeného.Jako volně žijící dravec je chráněn dvěma směrnicemi Evropské unie, a to konkrétně směrnicí Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 82/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V České republice je chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákonem č. 218/2004 Sb., který z daných směrnic vyplývá (Doležal, 2013).
Z pohledu zemědělství, lesnictví a hospodaření v krajině obecně není tento dravec škodlivým druhem. Vzhledem k jeho složení potravy, což je převážně hmyz a malí ptáci, může být i z pohledu člověka naopak užitečný.
Navíc vzhledem k jeho počtům na našem území nemůže výrazně ovlivnit stav krajiny ani počty druhů z řad jeho kořisti. Způsob ochrany ostříže vyplývá zejména z ochrany jeho přirozených stanovišť, tedy lesnatých porostů a variabilní zemědělské krajiny. Zde může tento dravec sehnat potravu i zahnízdit. V době hnízdění je pak důležité eliminovat rušivé vlivy, které by mohly proces líhně nových jedinců narušit. Ptáky mohou vyrušit v době hnízdění i zvuky zemědělské techniky, intenzivní lesní těžby, či do jisté míry turisti, fotografové a ornitologové.
Právě ochrana dravců při hnízdění je tím nejvíce efektivním způsobem, jak zachovat či zvýšit jejich počty. Monitoring jedinců i jejich hnízd a jejich následná ochrana by mělo být individuálním cílem každého lesního hospodáře, na ochraně se může podílet do velké míry i například lokální nezisková organizace (Doležal, 2013). Zachování a podpora výskytu jakéhokoli divokého druhu v naší krajině je krokem k udržení biodiverzity naší přírody a ekologické stability naší krajiny. Malými ohleduplnými kroky můžeme chránit i silně ohrožené druhy, jako je i ostříž lesní.
Použité zdroje
AUDA, Pavel. Encyklopedie zvířat. International Masters Publishers s. r. o. 2001. ISBN 80-238-9237-1.
BIRDLIFE INTERNATIONAL. State of the world´s birds 2004. Birdlife International [online]. Cambridge, 2004. Dostupné z: http://datazone.birdlife.org/userfiles/docs/SOWB2004_en.pdf
DOLEŽAL, Robert. Ostříž lesní (Falco subbuteo). Lesnická práce [online]. 2013, 2013, (4/13). Dostupné z: https://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-92-2013/lesnicka-prace-c-4-13/ostriz-lesni-falco-subbuteo
ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395
HUDEC, Karel, Karel ŠŤASTNÝ a kol. Ptáci 2/1: Fauna ČR. Academia Praha, 2005. ISBN 80-200-1114-5.
MRLÍK, Vojtěch a kol. Dravci v České republice: současný stav a výhledy. Ochrana přírody [online]. 2013. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/dravci-v-ceske-republice/
ŠOLTÉSOVÁ, Jana. Ostříž lesní. Příroda.cz [online]. 2013. Dostupné z: https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=953
ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. Olomouc: FIN, 1995. ISBN 80-85572-74-5.
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
smějící se bestie
6.5.2023 11:20Jako predátor má trochu jinou potravu, než sokol.
