Plejtváci mají obrovskou smůlu. Mikroplasty z mořské vody filtrují ve velkém

Plejtvák obrovský si v současnosti osobuje titul největšího žijícího druhu živočicha na planetě Zemi. Dospělý jedinec může vážit až ke 200 tunám. Způsob, jakým přijímá potravu, ho bohužel předurčuje i ke sběru a filtrování mikroplastů z mořské vody. Denně jich tak nejspíš pozře až okolo 40 kilogramů.

Odhad 40-45 kilogramů pro plejtváky, tedy množství zhruba odpovídající 4-5 igelitkám plných jemné plastové drti, vychází z propočtů vědců Kalifornské státní a Stanfordské univerzity. Ti se ve své studii, zacílené na oblast amerického pobřeží Tichého oceánu, zaměřili na teoretický pasivní příjem mikroplastů všemi velkými kytovci, plejtváků myšoků a keporkaků, kteří z mořské vody ve velkých objemech filtrují drobné korýše, krill.

Plejtvák obrovský na jedno otevření tlamy nabere až 40 tun vody s krillem. Toto řídké polévkové sousto pak přetlačí přes kostice v čelisti, jako přes obrovské síto. Na jemných kartáčově-štětinatých kosticích by se mu správně měly zachytit jen oni korýši, které pak s chutí spolkne. Denně jich během téhle pastvy do sebe musí dostat kolem 3-5 tun. Jenže když zavítá do oblastí, kde se ve vodním sloupci kromě krillu vznáší i mikroplasty?

„Kromě 40 milionů kusů drobných korýšů pak začne denně přijímat i zhruba 10 milionů mikroplastových částic, jež končí v jeho žaludku,“ říká Shirel Kahane-Rapportpvá, oceánografka Stanfordské univerzity a hlavní autorka studie, uveřejněné v žurnálu Nature Communications.

Filtrující velryby mají problém

K těmto číslům spolu s kolegy dospěla mapováním pohybu 65 keporkaků, 29 plejtváků obrovských a 126 myšoků. Využili přitom ke kůži kytovců přisátých GPS sledovacích zařízení, kamer a podvodních mikrofonů. Takže věděli nejen, kudy se velcí kytovci pohybují, ale co přesně tam dělají.

A díky měřením koncentrací mikroplastů ve vodním sloupci v konkrétních regionech měli výzkumníci jasno i v tom, jaký je poměr zastoupení drobných organismů vůči mikroplastům..

Většina mikroplastových částic vznášejících se ve vodním sloupci se nachází od hladiny do hloubky 250 metrů. Tedy v zóně, kde nejčastěji kytovci sbírají krill. Kvalifikovaným odhadem výzkumníků je, že keporkaci – kteří jsou schopni kromě krillu pozřít i malé rybky – denně přijmou spolu s potravou okolo 200 000 - 4 000 000 plastových částeček. Tedy zátěž zhruba 17 kilogramů.

Výhradně krillem se živící myšokové pak okolo 6 milionů mikroplastových částic (26 kilogramů) a plejtváci, kteří krill s vodou skutečně filtrují velkoobjemově, pak okolo 10 milionů částeček v hmotnosti 40-45 kilogramů.

„Plejtváci stojí v potravním řetězci níže, než by se dle jejich obrovské velikosti dalo čekat,“ říká Matthew Savoca, spoluautor studie. „Krill se živí mikroplasty a plave mezi ním, a velcí kytovci se živí krillem. Takže je tu jediná souvislost v tom, že kytovec živící se krillem přijme s potravou i mikroplasty.“

Dodává, že nezamýšlenou konzumací mikroplastů je ohrožena řada mořských živočichů, ale obrovskou smůlou plejtváků obrovských je, že mikroplastů dokážou najednou zkonzumovat tolik. Během 3-4 měsíce trvající sezóny „pasení“ tak mohou vodu filtrující kytovci nasbírat 230 – 4000 kilogramů mikroplastů.

---

reklama

---