Příroda bez hranic? Homogenizace ohrožuje světovou diverzitu rostlin

Co činí přírodu unikátní? Její pestrost a rozmanitost. Výsledky první globální analýzy rostlinné diverzity nicméně naznačují, že flóra kolem nás se postupně stává uniformnější, a to i v odlehlých oblastech a na izolovaných kontinentech, jako například v Austrálii.

Výzkum, za nímž stojí převážně badatelé z univerzity v Kostnici, se soustředil na geografické rozšíření 189 762 druhů kvetoucích rostlin a jejich zastoupení v 658 regionech světa. A také na to, jak se tyto rostliny vypořádávají s přítomností invazních druhů. Závěry badatelů, které uveřejnil žurnál Nature Communications, příliš potěšující nejsou. Rostliny totiž postupně ztrácí svou jedinečnost a flóra napříč celým světem se podle výsledků analýz postupně stává více a více homogenizovaná. Sjednocená, jednolitá, chcete-li - vzájemně zaměnitelná a podobná. „Tento efekt je mezi kvetoucími druhy rostlin silně rozšířen, a to i do oblastí, které považujeme za hodně izolované a nedostupné,“ říká ekolog Mark van Kleunen, jeden z autorů studie.

Můžeme si za to sami

Na vině je podle něj šíření nepůvodních druhů, které svou naturalizací – zdomácněním v místech, kam byly zavlečeny – stírají dosavadní odlišnost mezi regiony. „Poděkovat za to můžeme jen sami sobě,“ dodává. Lidé totiž efektivně odbourali stávající hranice mezi ekoregiony, odrušili efekt geografických vzdáleností, bariér vodních mas a pohoří. Napomohli tomu, že se dnes nepůvodní rostliny šíří i tam, kam by se jinam dostaly jen stěží. Úmyslné i neúmyslné zavlečení druhů nepůvodních rostlin, včetně jejich semen, je záležitostí historického vývoje, obchodu, zemědělství, zahrádkaření. A třeba i zakládání botanických zahrad a arboret.

Probíhající proces homogenizace flóry pak němečtí badatelé přirovnávají ke vzniku nové Pangey. Superkontinent Pangea, jež se utvořil zhruba před 300 miliony lety, zahrnoval propojené území souše nynějších kontinentů. A právě proto, že tato plocha byla kompaktní a jednolitá, byla i její fauna a flóra co do pestrosti velmi zjednodušená a diverzita organismů mezi tehdejším jižním a severním pólem skromná. Teprve rozpad superkontinentu na menší části (Gondwanu a Laurasii) umožnil širší druhovou diverzifikaci, při níž se živočichové a rostliny na oddělených kontinentech mohly vyvíjet odlišnými evolučními cestami do rozmanitějších forem. V současnosti sice nemáme na světě jeden propojený kontinent, ale ono vysoce funkční propojení supluje činnost lidí. A v takovém světě se už tolik nedaří regionálně unikátním formám života, ale spíše těm, které jsou ze své povahy univerzální a schopné nažívat v blízkosti člověka.

Podobné podnebí je kritický faktor

Druhy endemické, vázané svým vznikem a existencí na izolovaná území (disponující obvykle velmi specifickými rysy, jež jim umožnily obsadit a udržet si tuto konkrétní ekologickou niku) pak obvykle patří k těm, které mají s adaptací na nové podmínky největší problémy. A jen zřídka dokáží ustát tlak organismů, které jsou obecně ve svých nárocích nenároční generalisté. Proto budou původní specialisté vytlačeni, zaniknou. A místo, jež bylo donedávna ve světovém měřítku originální, se skladbou přítomných druhů stane zaměnitelné s tucty jiných lokalit. Takto naznačený proces homogenizace pak podle vědců z Kostnice už u rostlin probíhá ve velkém. Zvláště silně pak u těch druhů rostlin, které jsou zavlečeny ze své domoviny na území s podobnými klimatickými podmínkami.

„Čím více si jsou z hlediska podnebí dva regiony podobné, tím větší je šance, že bude takový příchod nepůvodního druhu úspěšný a ustaví tu svou novou populaci, protože už je na místní podmínky částečně adaptován,“ říká Qiang Yang, hlavní autor studie. Zajímavostí je, že faktor vlhkosti a srážek takovou roli jako podnebí a teploty nehraje. Středoevropským plevelům se bude líbit ve středu amerického kontinentu, jihoamerické džungle budou z hlediska druhového zastoupení totožné s asijskými nebo africkými. A rozmělněná kaše druhové univerzální nepestrosti nakonec obsadí i ostrovy v Tichomoří, které se od sebe přestanou vzájemně lišit.

Už dnes se v Austrálii počítají nepůvodní druhy na tisíce a každý rok přibude cca 20 dalších, nových. I proto je tento region horkým místem globální homogenizace diverzity.

„Ekologické, evoluční a socio-ekonomické důsledky těchto změn jsou zatím nejisté, ale dá se odtušit, že v kosmopolitním světě rostlin se budou snáze šířit i jejich patogeny,“ říká Yang. Rozmanitost a pestrost přispívá ke stabilitě a odolnosti, zatímco homogenizace skladby druhů vede k oslabení celých ekosystémů.

Ekologové a geobotanici z univerzity v Kostnici v podstatě varují, že pokud něco rychle neučiníme, stane se svět méně druhově pestrým místem. Protože v naší „globální vesnici“ jinak brzy poroste všude stejná tráva.

---

reklama

---