Proč se rybníkářství u nás dařilo a proč se právě Třeboňsko stalo rybníkářskou velmocí?

Čechy jsou ve světě mimo jiné proslaveny pro svou rybníkářskou minulost. Ryby z Čech a především pak z Třeboňska byly nakupovány a chváleny v celé Evropě. Proč se tomuto odvětví dařilo lépe u nás než jinde a proč se právě Třeboňsko stalo svým způsobem rybníkářskou velmocí?

Prvními, kdo v Evropě stavěli rybníky, byli Římané. Na slovensko-maďarské hranici stavěli rybníky spíše na „uskladnění“ ryb než na jejich chov. Avšak stejně jako dnes se již tehdy zaměřovali téměř výhradně na kapra. Existuje dokonce teorie, že rybníky byly vyvinuty speciálně pro potřeby kapra. A dodnes s ním jsou neoddělitelně spojeny.

Výstavba rybníků určených k chovu ryb se k nám dostala ve 12. století. Chovem ryb se zabývaly především církevní řády. Ryba má v bibli výsadní postavení, je to také postní jídlo. Mniši je proto velmi často jedli.

Ve 12. a 13. století se k výstavbě přidala i šlechta a města. Výstavba u nás prodělala dvě vlny rozmachu. První byla za vlády Karla IV. Panovník výstavbu osobně podporoval a uvědomoval si komplexní přínos rybníků pro krajinu: „Pilně stavěti rybníků jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro výživu lidu, dále pak aby se půda co možná využitkovala. Zejména aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla nashromažďovati a za účinku slunce a teplých větrů odpařovati a jako vodní pára na okolní rostlinstvo blahodárně působiti. Při náhlých přívalech přebytečnou vodu udržovati a jejich vody také k pohonům mlýnů a hamrů používati.“ Rybníky tak plnily více funkcí, než jenom chov ryb. Patří sem například vojensky strategická role, víceúčelná zásobárna vody, zdroj hnojiva a z dnešního hlediska především estetická hodnota.

Přestože rybníků stále přibývalo, trh s rybami ještě nasycen nebyl. Rozvoj však přerušily husitské války. Po jejich skončení v druhé polovině 15. a v 16. století se u nás rozmáhá podnikání a opět stoupá i míra výstavby rybníků. Toto období se označuje jako zlatý věk českého rybářství. V rybníkářství se angažují především šlechtické rody. Pernštejnové stavěli rybníky na Pardubicku a Poděbradsku, Rožmberkové proměnili v rybníkářskou oblast dnešní Třeboňsko.

Proč právě Třeboňsko?

Úspěch rybníkářství na Třeboňsku leží v neúspěchu zemědělství. Jižní Čechy mají nížinný charakter krajiny s velkými zdroji vody, která povětšinou neměla kam odtéct. Celá oblast byla z velké části pokryta močály nebo rašeliništi. Půda proto obecně nebyla moc úrodná a navíc její obdělávání vyžadovalo pole nejdříve odvodnit nebo jinak upravit. Taková investice se vracela jen velmi pomalu, i proto, že úroda z pole byla malá.

Rybníky v této situaci tvořily úžasnou alternativu. Stavěly se na zemědělsky víceméně bezcenné půdě, v místě, kde byl dostatek vody a prostoru. Velkou výhodou byl i terén, který zpočátku poskytoval spoustu míst, kde stačilo postavit velmi malou hráz a vytvořit tím velmi velký rybník. Rožmberkům tak stavba rybníků vytrhla trn z paty v podobě obrovských pozemků půdy, které do té doby nebylo možné zpeněžit.

Rožmberská podnikavost, ochota investovat a vhodný terén a podmínky tak umožnily, že v této specifické oblasti vzniklo během poměrně krátké doby obrovské množství rybníků, jejichž produkce přinejmenším výrazně ovlivnila evropský trh s rybami.

Třeboňské rybářství se zaměřovalo na chov tržních ryb, které vyžadují velké rybníky. Nelze však říci, že by se jednalo o promyšlený hospodářský tah, svou roli zde hrála ješitnost a prestiž, která se skrývala ve výstavbě stále větších rybníků. Mezi rybníky postavené spíše megalomansky než ekonomicky patří i dvě dnes asi nejznámější díla, tedy Svět a Rožmberk. Za oba můžeme děkovat ctižádosti třeboňských stavitelů.

Rybníkářství nezměnilo podobu krajiny jen výstavbou rybníků. K jejich napájení se budovaly kanály. Například Zlatá stoka je dlouhá 46 km a je označována za tepnu třeboňského rybníkářství. Později byl vybudován kanál Nová řeka, který spojoval řeky Lužnici a Nežárku. Nová řeka měla vyvážit přílišnou velikost Rožmberka tím, že odvede přebytek přicházející vody do řeky Nežárky.

Intensifikace

Za účelem vyšší produkce rybníka byla zaváděna různá opatření a ta měla v některých případech i vliv na ráz krajiny. Důležitým opatřením bylo například nařízení z počátku 18. století o odstupu lesa od rybníka. Mezi les a rybník se dostalo pole. Díky tomuto opatření byl rybník vystaven většímu slunečnímu záření a z obdělávané půdy tam proudilo více živin.

Na konci 18. a na začátku 19. století docházelo k postupnému úpadku rybníkářství. Trh se rybami nasytil. Postupem času vznikaly nové a nové rybníky nebo celé rybniční soustavy i v méně vhodných lokalitách nejen v Čechách, ale především na Moravě a v Německu. Česká ryba najednou nebyla schopná vyrovnat se konkurenci na zahraničních trzích a český trh byl příliš malý. Ceny kaprů se tak začaly snižovat a rybníky přestaly být výnosnou investicí.

Hospodáři se proti této situaci snažili bojovat zintenzivněním výroby, což spočívalo v potlačování letnění. Letnění je obdobou toho, když zemědělec nechá ležet půdu ladem. Půda si „odpočine“ a načerpá živiny potřebné pro zemědělské plodiny. Rybníky se kvůli vyšší produkci nenechávaly letnit, což mělo ale přesně opačný efekt, než ten zamýšlený: rybníky byly ještě méně produktivní – a krize se prohlubovala.

Mizení rybníků

Začátek 19. století přinesl mohutný rozvoj zemědělství. Najednou byl nedostatek obdělávané půdy a nevýdělečné rybníky se staly ideálním cílem pro její rozšíření. Vycházela oficiální prohlášení, že zemědělská půda by měla být všude tam, kde je to možné, protože je to ten nejefektivnější způsob hospodaření. Rybníky tak byly vypouštěny a zaorány.

Některé ale zůstávaly technicky neporušené, a proto mohly být opět po čase znovu napuštěny. To se stávalo především v Třeboni. Jak je možné, že opět právě Třeboň obstála v této situaci lépe než ostatní oblasti? Pravděpodobná příčina „úspěchu“ je stejná jako při jejich zakládání, tedy neúrodná půda. Zemědělství zde nebylo tak výnosné jako jinde, mnoho rybníků tak bylo uchráněno od zániku a u jiných se po letech zjistilo, že v této oblasti chov ryb přece jenom vynáší více.

Každopádně na rybníkářskou historii můžeme nahlížet jako na historický a hospodářský úspěch českých zemí na evropské úrovni.

---

reklama

---