Dan Heuer: Kdo je v právu? Ten, kdo přírodu chrání, nebo ten, kdo v ní hospodaří?
Dnešní rybníkářství s výskytem predátorů ve volné krajině nepočítá a ztráty na tržbách tak mohou být často fatální. Ke škodám dochází především na násadových rybnících u všech rybářů a nelze je proto snadno nahradit. Výskytu predátorům má být předcházeno oplocováním, zasíťováním nebo jejich plašením. Vzniklé škody pak podle zákona nahrazuje stát.
V praxi to však tak jednoduché není. Ve skutečnosti není vždy možné doložit výskyt a počet predátorů, a stát ani na vyplácení škod nemá dostatek financí. Náhrady za škody způsobené kormorány přestal vyplácet už před lety, poté, co se tito dravci přemnožili. Nyní se výrazně zvyšují stavy vyder.
Důsledky jsou mnohem závažnější než snížení zisku pro chovatele ryb. První negativní dopad se týká samotného ekosystému. Oplocování, zasíťování a plašení má samozřejmě vliv i na jiné druhy živočichů a rybníky se tak znepřístupňují i pro ně. Směřujeme to k vytváření plotů a zábran v krajině a žití vedle sebe a ne spolu.
Druhý negativní dopad je hospodářský. Všechny tyto náklady na ochranná opatření i nevyplacené škody na rybách samozřejmě nese chovatel ryb. Ten si nejprve vytvoří nenávist k predátorům i k instituci ochrany přírody (něčemu tak zdánlivě absolutně kladnému). A to i přesto, že mají obě skupiny v podstatě ten stejný zájem – zajistit trvale fungující kulturně-přírodní systém, ze kterého budou lidé těžit, aniž by poškozovali přírodu.
Ve výsledku převede chovatel finanční zátěž na konečného spotřebitele. Pokud to tedy jde. Ryby totiž na trhu soutěží s jinými produkty živočišné výroby. Chov ostatních hospodářských zvířat se podařilo značně intenzifikovat, a ryby se tak vůči nim mohou stát příliš drahé.
A pokud by rybáři měli také intenzifikovat, znamenalo by to větší množství použitých léčiv a chemie. A nebo toto odvětví úplně opustí, což však není pouze jejich problém, ale problém nás všech.
Rybníkářství je jedno z odvětví, kde člověk ještě stále kooperuje s přírodou. Rybníky využívá celá řada dalších živočichů a rostlin a s doléhajícími dopady klimatické změny se stávají jedním ze základních kamenů adaptace na ni. Rybníky pomáhají zadržovat vodu v krajině, zajišťují fungování malého vodního oběhu apod. Jinými slovy rybníky poskytují řadu pozitivních externalit, neboli zajišťují služby prospěšné pro okolní prostředí bez možnosti odměny. Pokud se na rybnících nebude hospodařit, jejich stav se zhorší a po několika letech zaniknou.
V současné době se situace vyvíjí tak, že se chovatelé opevní proti okolí, anebo zaniknou. V budoucnu tak bude výroba masa prováděna pouze v uzavřených intenzivních chovech, kde ji nebude nic ohrožovat. A adaptaci na změnu klimatu si budeme realizovat bez návaznosti na lidskou činnost, což bude i mnohem více nákladné.
Na druhou stranu pokud má rybářství tu vlastnost, že podporuje život určitých chráněných druhů (a další výhody), zdá se smysluplnější využít jeho postavení a utvořit jakousi symbiózu, kde rybáři nebudou trpět za to, že ohroženým druhům poskytují útočiště, ale bude to pro ně výhoda. Lidé budou mít vztah k přírodě a půdě, na které hospodaří a svou činností budou přirozeně přispívat i k její ochraně a bohatosti.
K tomu je však nutné, aby se přírodě blízké podnikání jako je rybníkářství (nebo třeba chov ovcí) podporovalo a mezi hospodařením a ochranou panovala spolupráce.
Posílením pozice chovu ryb oproti konvenční výrobě masa se nejen posílí jeho schopnost pozitivních externalit včetně „podpory“ predátorů, ale bude schopné spolu s ochranou přírody hledat a najít systém, jak problematiku predátorů řešit.
Pokud budeme naopak dále stavět rybáře a jiné zemědělce do opozice vůči ochraně predátorů s rétorikou, že si za svou situaci mohou sami, že mohou být rádi aspoň za částečné odškodnění a že se snížením výnosů kvůli predátorům se musí vyrovnat po svém (nebo skončit), vytvoříme u nich názor, že ochrana přírody jim ve skutečnosti škodí. A to uškodí i ochraně společnosti a celé přírodě.
Přestaňme zkoušet, co mohou ještě rybáři unést. Až to zjistíme, bude již příliš pozdě.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (42)
Katka Pazderů
3.1.2019 05:38Vrcholovým predátorem je hlavně člověk. A kažení výlovu a ekonomiky hospodaření na rybnících ze strany přírody je prostě skutečnost, která se musí akceptovat.
Všeobjímající dotace na škody způsobené něčím nepříznivým. Vždyť od toho dotace jsou. Neumíš podnikat? Dostaneš dotaci. jedině snad, pokud se dotace týká kompenzací za omezení mého podnikání, to bych pochopila.
Michal Ukropec
3.1.2019 07:51 Reaguje na Katka PazderůJan Škrdla
3.1.2019 17:05 Reaguje naJak bylo uvedeno v článku, svou existencí poskytuje řadu pozitivních externalit, které se mimo jiné odvíjí od způsobu užívání.
S tou úvahou o tom, kdo tu byl dříve, byste musel upřesnit, zda máte na mysli konkrétního jedince, populaci nebo druh.
Katka Pazderů
3.1.2019 20:54 Reaguje naJenže my si myslíme, že tam, kde je člověk, tam je to člověkovo. A pak máme s naším přežitím na této planetě poněkud problémy.
Já, po vzoru velkoformátového zemědělství, si myslím, že intenzivní rybnikaření je stejný problém. Copak je nutné mít všechny rybišky pro sebe? A nebo je takový problém nechat pár hmyzáků na mezi mezi poli?
Jaroslav Štemberk
3.1.2019 23:08 Reaguje na Katka PazderůJosef Mozek
4.1.2019 14:13 Reaguje na Jaroslav ŠtemberkJosef Mozek
5.1.2019 00:22 Reaguje nadavid matoušek
8.1.2019 07:36 Reaguje naKormoráni žijí v různých druzích skoro po celém světě mimo JA a Antarktidu. Prakticky chování a zvyky mají všechny druhy stejné, jen ten galapážský je nelétavy. Odpradávna byl vždy tam, kde měl ryby. To samé volavky či mořský orel. Dodnes na ně narazíte směrem na východ (Ukrajina, Bělorusko - směr Kamčatka stovky a tisíce km od oceánu ve vnitrozemí v blízkosti i docela malých toků, dokonce i v suchém Mongolsku a Číně, střední a vých. (suchá) Afrika, nutná podmínka - dostatek ryb a minimum vyskytu vám podobných mudrců. Rybníkářství mělo na ně od počátku neblahý vliv, stejně i na ostatní zde omílané druhy. Tak to dovedli až k jejich vyhubení. Někdy od 70. let se postupně jejich stavy začaly pomalu zvedat (ČR). Tvrdit podobné bláhovosti, že jejich výsky je tu až od 12. stol. s existencí rybníků je prostě směšná demagogie. V té době mělo naše území možná až 1 000x menší hustotu zalidnění a ještě dlouho po ní o té době neexistují žádné věrohodné písemnosti zahrnující podrobnější výčet fauny našeho území. Jedině snad, že by ti tehdejší kormoráni věděli, že tu budete smolit svoje nesmysly a preventivně zde radši nežili. A ti na východ od nás vaše "odborná stanoviska" zase nechtějí jaksi akceptovat. Proč by ti chudí čínští rybáři chodili asi tak ty kormorány už od starověku tisíce km chytat na pobřeží, když si mohli mláďata vybrat doma ve vnitrozemí zdarma?
david matoušek
10.1.2019 06:37 Reaguje nadavid matoušek
8.1.2019 06:17 Reaguje nadavid matoušek
10.1.2019 06:40 Reaguje nadavid matoušek
8.1.2019 05:44 Reaguje na Katka PazderůJosef Mozek
8.1.2019 14:51 Reaguje na david matoušekdavid matoušek
8.1.2019 16:50 Reaguje na Josef Mozekdavid matoušek
10.1.2019 07:28 Reaguje na david matoušekdavid matoušek
8.1.2019 05:43 Reaguje na Katka PazderůJiří Guth
3.1.2019 08:03Milan Milan
3.1.2019 08:58Jan Škrdla
3.1.2019 17:14 Reaguje na Milan MilanV případě úbytku zajíců a polního ptactva bych viděl vinu spíše na straně stále rychleji se pohybující se zemědělské techniky s velkým záběrem, nadměrného používání chemie a úbytku prostředí vhodného pro život.
Josef Mozek
4.1.2019 14:18 Reaguje na Jan ŠkrdlaJan Šimůnek
3.1.2019 09:00Velmi názorná ukázka "vzdělanosti" těch, kdo hlásají ekologický blbismus. Kormorán žere ryby, tedy živočichy, a žere je zaživa (a nikoli mršiny), takže jednoznačně dravec je.
Paradoxně člověk dravec není, protože je všežravý a mrchožravý, takže na konzumaci čerstvě zabitých živočichů není závislý.
Rybníkářství, sužované kormorány další škodnou, kterou prosazují z důvodu ukájení svých zvrhlých pudů ekologové, je přesně tím oborem, kde dotace mají smysl, protože jeho provozovatelům stát brání škodnou likvidovat. (Což platí i pro chovatele ovcí, koz a krav v případě škod způsobených vlky.)
Faktem ovšem je, že tato dotace by měly jít výlučně z kapes zvrhlíků, kteří dravce a další škodnou v přírodě prosazují, nikoli z kapes normálních lidí, kteří tuto idiocii nepodporují.
Katka Pazderů
3.1.2019 20:49 Reaguje na Jan ŠimůnekMartin Jasan
4.1.2019 10:41 Reaguje na Jan ŠimůnekDravci:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dravci
Veslonozí:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Veslonoz%C3%AD
Tomáš Zděblo
3.1.2019 12:28Předesílám, že patrně patřím mezi chovatele, protože při naší činnosti v péči o krajinu a ochranu zvláště chráněných území využíváme vlastní stádo cca 200 ks ovcí. Cílem chovu ale není produkce ale právě a výhradně zajištění péče o přírodu a krajinu.
Pastva (jako součást udržitelného extenzivního zemědělství v jeho historické podobě) se na vývoji a utváření naší krajiny podílela stejně (ne-li více) nežli onen vlk a měla významný vliv na podobu krajinné mozaiky a rozvoj biodiverzity u nás.
Návrat vrcholových predátorů do krajiny je jistě žádoucí, ale vyvolává konflikt nejen mezi lidmi, ale i dalšími faktory/jevy, které vývoj přírody a krajiny pozitivně ovlivňují.
Náklady na řešení tohoto konfliktu dopadají, přesně jak píše autor, na ty, kteří jsou (nebo by mohli/měli být) v nejlepší pozici pro realizaci finančně a lidsky udržitelné péče o krajinu (co jiného může být vhodnější pro úržbu biotopů než činnost, která jim dala vzniknout?).
Velcí producenti tyto náklady pravděpodobně dokáží bez větších problémů unést, drobní a malí chovatelé nejcennější pro krajinu už hůře. A nemylte se, v chovu ovcí a koz je - pokud nefinalizujete produkty nebo neprodukujete vysoce kvalitní chovná zvířata - malým chovatelem ovčák se stovkou ovcí. I pro obživu rodiny je většinou potřeba dvou až třísethlavého stáda.
Pro řešení konfliktu je potřeba vést věcnou a férovou diskuzi, ta ale jaksi(alespoň na sítích a v médiích) neprobíhá.
Chápu podrážděné reakce milovníků (i "milovníků") přírody na požadavky odstřelu velkých šelem.
Na druhé straně agresivní výpady uctívačů čumáčků, nereflektované emotivní výlevy a hraběcí rady poukazující na naprostou neznalost problematiky farmového chovu hospodářských zvířat snižují důvěru chovatelů a obyvatelů oblastí požehnaných návratem vlka v celou ochranářskou obec. Pokud tedy vůbec nějakou důvěru v ochranáře vůbec měli.
Dobrý příklad nalezneme i v téhle diskuzi.
Bez účinné podpory je poměrně dost chovatelů, kteří jsou v situaci, kdy zvažují ukončení chovu. A jsou to zrovna ti chovatelé, kteří se do chovu pustili z lásky ke krajině a kteří jsou jí svými drobnými pozitivními zásahy ve prospěch její pestrosti největším přínosem.
Z ekonomického hlediska je sice výrok: "neumíš za těchto podmínek podnikat - skončíš" správný, drobné zemědělství má ale mnohé další aspekty a benefity, než jen přímou produkci.
Přijde mi naprosto absurdní nepodpořit drobné místní chovatele (a podpora stále není dostatečná) a pak si na "krajinotvornou" pastvu najímat specialisty, kteří navážejí kamiony stáda na zájmové lokality vzdálené stovky kilometrů (přestože je to právě to, čím se zabýváme my). Ti se samozřejmě dokáží útoků vlka bránit, protože ale jejich cílem není primárně produkce masa, jsou pak jejich služby patřičně naceněny a značně se tak zvedají náklady na zajištění péče o dané lokality.
Zpátky k té diskuzi. Extrémní výroky a požadavky některých farmářů není potřeba komentovat. Zato mám pocit, že máslo na hlavě mají často samotní ochranáři a se snahou o překlenutí trhliny, která se mezi nimi a chovateli otevírá zaspali a nevěnují ji náležitou péči. Na férovosti a otevřenosti potřebné diskuzi nepřidá ani opomíjení faktů, jako v případě možných útoků vlka na člověka (takové pěkně archetypální téma). Dost pochybuji o tom, že by lidé zabývající se na odborné úrovni návratem velkých šelem nevěděli o útocích vlků v Izraeli. Jde vcelku pochopit, proč se to v diskuzích neobjevilo, leč zprávy o tom jsou snadno dohledatelné a proběhly i českými médii...
Katka Pazderů
3.1.2019 20:56Adin Vyhlídka
4.1.2019 07:40Josef Mozek
4.1.2019 14:58david matoušek
8.1.2019 06:40 Reaguje nadavid matoušek
8.1.2019 06:42 Reaguje na Josef MozekJohn Smith
5.1.2019 07:18david matoušek
8.1.2019 06:51 Reaguje na John SmithJohn Smith
5.1.2019 10:00hraji - So 5.1.2019 9:20:52
ten názor, že vina na úbytku ryb je jen na predátorech, je samozřejmě špatný. Snažil jsem se zde níže vysvětlit, že těch vlivů je mnoho. Ale, abychom se vrátili k našemu revíru. Regulace nejsou problém, od velké regulace toku Svitavy z panování osvíceného císaře Františka Josefa se žádný podstatný zásah do toku nestal. Natož v posledních 30 letech, to jen udržujeme stávající stav. Mrtvé dřevo v toku Svitavy nebylo nikdy v nějaké velké míře, protože Povodí Moravy každý padlý strom ihned odstraní. Mají pro to svoje důvody a pokyny. Ale bobry již na Svitavě máme, jejich vliv se zatím projevuje jen tím, že ničí poslední zbytky stromů, které na březích jsou. Jak bobr prospívá rybám jsem nezjistil. Máme i vydry, můžeme se domnívat, že se zlepšila fyzická kondice ryb v úsecích s vydrou. Bohužel, vydra nerozezná kapra od parmy a tak klidně zabíjí i ryby hájené. ;-), A to ostatní, co zmiňuje autor, jsou věci notoricky známé již po desetiletí, ale dlužno podotknou, že žádná z ekologických ochranářských skupin, žijících z našich daní, dotací a grantů, neudělala za desetiletí pro naše vody a ryby víc, než že vymýšlí podobné články. Jen doufám, že so dočká doby, kdy stejní lidé budou bojovat za návrat pstruha, lipana a dalších původních ryb do potoků a budou hledat ten správný důvod, proč tyto ryby v potocích nejsou. Možná objeví způsob, jak vydří rodině zabránit v tom, aby zcela zlikvidovala obsádku potoka včetně chráněných raků, vranek a střevlí.