Ráj herpetologů i milovníků biologické rozmanitosti

Velkou biodiverzitou se může pochlubit NP Podyjí, ve kterém lze nalézt nejen mnoho vzácných rostlin, hmyzu, ptáků, ale také plazů a obojživelníků. Na jejich bližší poznání je nejlepší se vypravit s odborníky. Exkurzi pořádanou Českým svazem ochránců přírody vedli zoologové – herpetologové, Matěj a Zuzana Dolinayovi.

Zabalit batohy, připravit fotoaparáty, stativy, čelovky, dalekohledy, vhodné oblečení, ale i jídlo a poznámkové bloky. Cílem cesty byla malá obec Havraníky na okraji národního parku. Organizátorka expedice si nemohla vybrat vhodnější termín, protože na den přesně ustaly srážky a chladné počasí, které doprovázelo letošní jaro. Účastníci se sešli ve čtvrtek odpoledne u Havranického rybníka, kde proběhlo seznamovací kolečko s těmi, kteří se ještě neznali. Co očekáváte od exkurze? Zajímali se naši průvodci, kteří kromě natáčení exotických zvířat, přibližují veřejnosti život plazů s cílem mírnit obavy lidí z této třídy živočichů.

Ještě večer téhož dne byl připraven večerní program. Po západu slunce se všichni vrhli k rybníku podívat se na tři silně ohrožené blatnice skvrnité (Pelobates fuscus). Tyto malé žáby jsou pozoruhodné svých zahrabáváním do vlhké země – mají k tomu dobře vyvinuté patní mozoly na zadních nohou. Typické jsou také odpudivým výměškem, který vylučují v případě ohrožení. Je cítit po česneku. Kdysi se jim přezdívalo také blatnice česneková. Zdejší jedinci mají netradiční biotop, protože byli nalezeni v zeleninovém záhoně místních lidí, jenž se nachází u rybníka. K zahrabání jim slouží zemina na záhonu.

Druhým neméně zajímavým druhem byla ohrožená rosnička zelená (Hyla arborea). Nezaměnitelná stromová žába se zeleným zbarvením. Charakterizují ji zploštělé konce prstů, díky kterým se udrží na téměř jakémkoliv povrchu. Zde obývá menší vodní biotop vedle rybníka, který není tolik hluboký, nežijí v něm ryby a má bohaté litorální pásmo, které je pro tento druh velmi důležité. Lépe než vidět, ji bylo slyšet, jelikož má nezaměnitelný hlas.

Užovka zmizela ve stromě

Největším překvapením večera však byla užovka stromová (Zamenis longissimus), kterou jsme přistihli při plazení do otvoru ve stromu. Dlouhý had zmizel ve kmeni celý, aniž by kousek vyčníval. Večerní program se rychle nachýlil ke konci, i když energie děti o tom příliš nesvědčila.

Odpočinek byl potřeba, protože druhý den byla v plánu exkurze k řece Dyje a na vinici Šobes. Leckomu by se rozvášnily chuťové buňky, ale naše výprava neměla namířeno ke stánku s vínem, nýbrž za plazy. Cesta k řece vede po vřesovišti, kde roste například zajímavá divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), někteří však místo do země koukali do nebe a hledali ptačí druhy. Slyšet bylo hrdličku divokou (Streptopelia turtur) nebo kukačku obecnou (Cuculus canorus), většina ovšem toužila po spatření dudka chocholatého (Upupa epops).

Dočkali se ti, co koukali po zemi, byli pohotoví a chtěli vidět obojživelníky. Není to snadné, obzvlášť, když procházíte listnatým lesem s hustým zápojem zelených korun, kde je bohaté i bylinné patro. Bystří zničehonic zachytili pohyb skokana štíhlého (Rana dalmatina). Naši průvodci, vybavení potřebným povolením pro odchyt a manipulaci s chráněnými druhy, jej hbitě odchytili, aby nás mohli seznámit s určujícími znaky.

Typický je pro tohoto skokana ostře zakončený čenich, dlouhé nohy a tmavě hnědý pruh v okolí oka a bubínku. Tato žába ráda žije právě v suchých listnatých lesích, rozmnožuje se v tůních či rybnících bez velkého množství ryb. Zajímavostí je, že na jaře je jednou z prvních žab, která migruje na stanoviště pro rozmnožování. O kus dále byl nalezen příbuzný druh skokan hnědý (Rana temporaria). Jde o něco větší druh, jenž má krátký a spíše tupý čenich. Ušní bubínek je menší než oko a je dále.

Po chvíli se ocitáme u bývalého Judexova mlýnu, kde je herpetologický ráj. Je zde mnoho vhodných míst, v níž užovky nacházejí vhodný biotop. Netrvalo dlouho a jednu stromovku nacházíme nedaleko zídky. Pro užovku stromovou (Zamenis longissimus) byl otevřen záchranný program, který si klade za cíl stabilizovat její populaci a zvýšit početnost. Had byl zasvěcen řeckému bohovi lékařství Asklépiovi a je ve znaku lékařů. Užovky stromové se vyskytují v ČR ve čtyřech oblastech - Poohří, Bílé Karpaty, Podyjí s Povltaví, kde ji někdo zřejmě vysadil. Mají rády teplé a vlhké klima. Nevyskytují se jen na stromech, jak by se mohlo zdát, ale lze je potkat na zemi, kamenech, zídkách a keřích. Tady v Podyjí mají ideální podmínky, o čemž svědčí početné nálezy během našeho pobytu. V zídce u řeky jsme mohli pozorovat dva juvenilní jedince při rozmnožování.

U řeky dostáváme hádanku. Matěj Dolinay drží v rukou mládě hada a ptá se na druh. Někteří odpovídají správně, jiní nikoliv. „Jde o mládě užovky stromové, a ne o obojkovou, jak naznačuje zbarvení hlavy. Mláďata užovek stromových mají černou kapičku pod okem a podle toho jsou dobře poznat,“ vysvětlil Dolinay.

Místo vína herping

Než jsme dorazili na vinici Šobes, našli jsme na louce uhynulého martináče hrušňového (Saturnia pyri) nebo brouka krasce. Na vinici jsme nepřišli v úplně ideálním čase, protože slunce jižní stranu docela rozpálilo, a to příliš nesvědčí jak hadům, tak nám. „Užovky se často vyskytují v kamenných zídkách na vinici. Nemají však rády příliš velké teplo, a proto je pro hledání lepší ráno nebo večer. Nalézt se dají také po dešti,“ přiznal herpetolog Matěj Dolinay.

Zatímco někteří se pustili do ochutnávání vína, ostatní vyrazili „herpovat“. Odměnou jim byla užovka stromová nebo několik jedinců naší největší ještěrky – ještěrky zelené (Lacerta viridis). Zaujali především krásně zbarvení samci.

Den končil opět pozorováním zdejší divočiny, tentokrát u malého rybníka v centrální části Havraníků. S převahou tam vítězil skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), který patří mezi naše největší žáby. Má výraznou žlázu za bubínkem. Život tráví většinou ve vodě, nevadí mu vody s vyšším obsahem živin nebo soli. Neméně pozoruhodným druhem zde však byla i krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa), jejíž samečci vydávají zvuk někdy zaměnitelný s žabí vokalizací. Žije v podzemí, kde si vyhrabává chodby a loví hmyz.

Další den se zformovaly dvě skupiny. Herpetologická a ornitologická. Druhá jmenovaná vyrazila na „lov“ vlhy pestré (Merops apiaster). Herpetologická znovu k Dyji směrem k bývalému Zemskému mlýnu.

Na cestě jsme nalezli mrtvou užovku obojkovou (Natrix natrix). „Je to velký a rozšířený problém, často na cestě najdeme mrtvé hady, slepýše nebo žáby. Nacházíme ji v místě, kde je zákaz vjezdu cyklistů, ale mnoho lidí to nerespektuje. Před chodcem jsou hadi schopni se ukrýt, ovšem kolo jede rychle a nepodaří se jim to,“ konstatoval Dolinay a připomněl smutný zážitek z Makedonie, kde při velkolepých oslavách Velikonoc zahynuly na silnicích desítky migrujících hadů.

Nakonec jsme dorazili na rozkvetlou louku, která zářila všemi barvami. Naše zoology však spíše zajímaly malé plochy pokryté černým plátnem. Když jsme se kolem jedné z nich shromáždili, nadzvedli desku a nestačili se divit. Pod ní se ukrývalo devět užovek podplamatých (Natrix tessellata) různé velikosti, které plochy využívají k vyhřívání, páření a okolí také ke kladení vajec. Had není nebezpečný, ale velmi dobře byl cítit zapáchající sekret z kloaky.

Tento druh hada jsme hojně potkávali také přímo v Dyji. „Užovka podplamatá je celkem dobrý plavec, který klidně přeplave řeku Dyji. Pod vodou vydrží klidně 10 až 15 minut. Často se skrývá pod kameny a loví ryby,“ sdělil Matěj Dolinay, který jedince tohoto druhu lehce nacházel v řece pod kameny.

Hrozili útokem

Poslední hadím druhem, který jsme v Podyjí pozorovali, byla užovka hladká (Coronella austriaca). Nebyla v tak hojném počtu, jako ostatní druhy, ale za to s ní byla trošku horší spolupráce. Podobně jako s užovkou obojkovou. Jak nám Matěj Dolinay vysvětlil, každý jedinec je individualita a chování nejde nikdy dopředu odhadnout. Někteří jedinci zaujímali útočnou pozici v podobně esíčka a hrozili útokem. Viděli jsme i několik výpadů a výhružné syčení. Žádná užovka obojková nám však nepředvedla tanatozu, neboli předstírání smrti, kdy se had obrátí ventrální stranou těla vzhůru.

K užovce hladké jsme dostali dvě zásadní informace. Je to jediná užovka u nás, která je živorodá a samice klade živá mláďata. Tohoto hada dobře poznáme podle tmavé podkovy kolem hlavy. Na hřbetě se skvrny někdy spojují a připomínají zmiji obecnou (Vipera berus). Ta má ovšem jiný tvar hlavy a štěrbinovitou zornici. A především se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách. Užovky mají kruhovou zorničku.

Poslední den expedice Podyjí 2021 se nesl v duchu rozloučení a fotografování. Jenže ani cesta zpět se nemůže obejít bez přírodovědné zastávky. Dopoledne jsme proto strávili v PP Mašovický lom, kam jsme se vydali za čolky. K naší smůle však tůně, v nichž se čolci nacházeli, byly vyschlé. Ani v okolí nebylo po čolcích ani památky. V jedné z tůní obklopené vrbami a orobincem jsme ovšem nalezli kuňku obecnou (Bombina bombina) - nepatrnou žábu, která má netypický zvukový projev. Objeveni byli také dva jedinci hadů. Někteří pak využili zbylý čas na vykoupání v průzračně čisté vodě zatopeného lomu, aby nabrali energii na několikahodinovou cestu.

---

reklama

---