Slizká žížala - obdivuhodný živočich, bez kterého bychom se neobešli

Každou minutu dne neúnavně pracují. Neznají přestávky, dovolené ani nezakládají odbory. A za svou námahu si nežádají ničeho. Snad jen byt a stravu, ale na rozdíl od jiných pracantů je jim strava současně jejich domovem. Že to zní podivně? Není divu, žížala je také dost podivný živočich. Ptáte se, proč je ta narůžovělá a slizká kroutící se věc tak skvělé zvířátko? Bez ní bychom na Zemi přežili jen těžko.

I když se nám rozmařilým teplokrevným dvounožcům může zdát žížala trochu evolučně nedopilovaný živočich, těžko si představit svému životnímu prostředí lépe přizpůsobený organismus. Nepřítomnost zraku se při životě pod zemí nejeví jako vážný hendikep, a hladké tělo bez zbytečných končetin se skvěle hodí při prohlodávání se substrátem. Žížaly tuto dovednost aplikují s dovedností vrtačky Bosch, jen s tím nepatrným rozdílem, že celé jejich tělo slouží jako katalog domácího kutila. Žížala je tak trochu vrták, vysavač, drtič zeminy, kompostér a chemický záchod v jednom. Kdo tohle má? Vlastně každý z nás. Žížalami jsme doslova obklopeni na každém kroku. V jednom metru krychlovém zeminy jich může žít i kolem padesátky.

A co dovedou? Při bližším pohledu zjistíme, že prachobyčejná "dešťovka", dobrá leda tak jako návnada na ryby, dokáže během jednoho dne spořádat tolik zeminy, kolik sama váží. A zhruba takové množství organicky zhodnoceného odpadu také každý den vypustí na povrch. Žížaly tak vyprodukují během roku přibližně 2,5 kilogramu surového humusu nejvyšší kvality na metr čtvereční. Možná vám to přijde trochu nehygienické, ale značná část svrchních horizontů půdy na povrchu planety Země už někdy prošla zažívacím traktem žížal. Jen díky nim můžeme hovořit o úrodných černozemích a chlubit se vynikající ornici. Žížalí plémě toho dokáže mnohem víc. Neviditelní a v pravdě titěrní tvorečkové pod našima nohama svojí činností přirozeně vytváří v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu.

Každá prohlodaná, totiž vzhledem k tomu, že nemají zuby, spíše prosoukaná chodbička v půdě ohromným způsobem zvyšuje její retenční schopnost, její vododržnost. Samotné půdní horizonty by obecně byly docela nudným místem pro život, nebýt toho, že tu žížaly svým trávicím traktem zdarma rozváží celý mikrobiální cirkus. Kvůli žížalám tedy nestojíme po kolena ve vodě po každém dešti. Díky nim se také nebrodíme tunami opadaného listí, neboť zlikvidují ročně cirka 10 % opadu z horních deseti centimetrů půdy. To, co je běžné a všudypřítomné, máme schopnost trestuhodně přehlížet. Teprve nedávno byly žížaly vyhodnoceny jako jeden z klíčových druhů umožňujících život na planetě tak, jak jej známe.

Hovořit o těchto kroužkovcích jako o krajinných inženýrech není vůbec přehnané. Likvidují a současně zhodnocují biologicky rozložený odpad, napomáhají jeho dalšímu zpracování a radikálním způsobem zvyšují úrodnost půdy. I Charles Darwin věnoval pozorování žížal tolik času, že málem zmeškal výpravu na Galapágy. Ve svém úsudku o výjimečnosti těchto tvorů nebyl sám. O jejich potenciálu pro zemědělství byla bytostně přesvědčena i egyptská vladařka Kleopatra, která je prohlásila za posvátné tvory. V porovnání s těmito historickými velikány se k žížalám dnes chováme trochu macešsky. Jeden ar dobytkem dobře pohnojené pastviny hostí pět milionů těchto podzemních dříčů, na květnaté louce jich je okolo milionu a půl. Dokážete odhadnout, kolik se jich skrývá pod asfaltovou vozovkou nebo vybetonovaným chodníkem? Přesně tak. Dostáváme se ke kořenu problému.

Celosvětové žížalstvo, pokud tak můžeme nazvat 7100 dosud známých zástupců mnoha bilionové živočišné skupiny, je totiž v krizi. Vůbec jim totiž nevoní pesticidy a chemická hnojiva, kterými my ochucujeme půdu, kterou se mají živit. A bez žížal to prostě nejde. Přesvědčili se o tom například Holanďané, kteří s pomocí důmyslného systému hrází vyrvali oceánu pár kilometrů čtverečních půdy. Ke štěstí jim ale tenkrát chyběly žížaly, kterým se do kvalitně připravené půdy, ale plné umělé chemie, vůbec nechtělo. Místo polí a luk poušť. Tak by mohl vypadat svět bez žížal.

Čím žížalám udělat radost? K ochraně a podpoře žížalích populací netřeba zakládat nákladné rezervace. Jsou skromné. Nepohrdnou zahradami a parky bez toxických chemikálií, postřiků a hnojiv, potěší je sympatická místečka s komposty a roztroušenou organickou hmotou. Ničeho jiného si za své nedocenitelné služby nežádají.

---

reklama

---