Smrk, nebo buk?

Zatímco smrkům zůstává jehličí i v zimě, koruny opadavých dřevin jsou i více než pět měsíců bez listí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | lightpoet / Depositphotos

V České republice je pro nás hodně důležité umět efektivně zadržovat srážkovou vodu na našem území, protože k nám z okolních zemí téměř žádná voda nepřitéká. Tedy co si nezadržíme na našem území, to nemáme.

V nastupujícím klimatu to platí dvojnásob, bude potřeba si ve srážkově bohatším období udělat dostatečné zásoby na období sucha.

A sucho nemusí být vždy jen v létě, ve skutečnosti zimní sucha mohou být obdobný problém, protože krajina nemá příležitost doplnit zásoby vody potřebné pro vegetační období rostlin.

Vytvoření zásoby vody ale nemusí být vždy spojeno pouze s výstavbou přehrad a rybníků. Ve skutečnosti je naše největší nádrž na srážkovou vodu půda. Nešetrným zacházením či špatným plánováním však dochází k tomu, že půdní prostředí ztrácí schopnost vodu přijímat, ale také následně i udržet.

Poměrně velký vliv na to má využívání krajiny. Zatímco například městská betonová zástavba nebo utužená zemědělská půda nám v zadržení vody příliš nepomůžou, naopak víceleté plodiny a lesy jsou pro zadržení vody velmi dobré. Svými kořenovými systémy totiž vytvářejí v půdě vstupní cesty a prostory pro akumulaci srážkové vody.

Platí to ale univerzálně, že každý les je v krajině zlepšením? Odpověď je ano i ne.

Smrk v nižších polohách může trpět suchem - a pak snadno podlehne kůrovci.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Lesy nám pomáhají efektivně zachytávat srážkovou vodu, čistit vzduch, regulovat teplotu krajiny a spoustu dalších věcí, které souhrnně označujeme jako ekosystémové služby.

Na druhou stranu, velké množství vegetace má zároveň vysoké nároky na vodu, která když nenaprší, tak není.

Dřeviny mají své strategie pro hospodaření s vodou, které jsou přizpůsobené prostředí jejich přirozeného výskytu. Vzhledem k tomu, že naprostá většina lesů v České republice je vysazovaná primárně za účelem produkce dřeva, se setkáváme s tím, že se nám do níže položených oblastí dostávají i původně horské dřeviny jako je například smrk.

U nás na horách většinou poměrně hodně prší, tedy nedostatek srážkové vody není pro růst smrku na horách problémem. Jeho růst je více limitován teplotou vzduchu.

Myšlenka v současnosti všeobecně rozšířeného smrku je taková, že pokud smrk vysadíme v nižších polohách, kde jsou vyšší teploty, můžeme prodloužit jeho vegetační sezónu a stromy rychleji porostou.

Tak to ještě před několika lety fungovalo. Naneštěstí je ale smrk při delším vystavení suchu náchylný k nákazám či škůdcům, jako je třeba kůrovec. V důsledku toho pak může docházet k velkoplošnému odumírání smrkových porostů.

Nechápejte mě špatně, každá rostlina bude nedostatek vody těžce snášet. Pointa je ale v tom, že smrku chybí některé adaptační opatření, které jsou přítomné u druhů přirozeně se vyskytujících v nižších polohách, jako jsou například buky a duby.

Například poměrně běžná věc jako je fakt, že smrk je stálezelená dřevina, zatímco buk je opadavý, hraje z hlediska doplňování půdní vody velký význam. Půdní voda se v zimním období pod smrkovým lesem bude obtížněji doplňovat, protože rozprostřené stálezelené koruny smrku fungují podobně jako deštník a zejména při nižších srážkových úhrnech mohou bránit vodě k proniknutí do půdy.

Opadavé dřeviny v zimním období umožňují doplnění zásob půdní vody, potřebné pro nadcházející vegetační období.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jan Stejskal / Ekolist.cz

Opadavé dřeviny to v zimním období mají v tomto ohledu jednodušší. Navíc díky struktuře jejich koruny a sklonu větví může ve skutečnosti docházet k zajímavému mechanismu svádění srážkové vody prostřednictvím stoku po kmeni a následnému zasakování v prostorách podél kořenů, což se jeví jako poměrně efektivní způsob pro doplňování půdní vody.

Další nevýhoda pro stálezelený smrk se může projevit, pokud máme na brzkém začátku jara neobyčejně vysoké teploty. Smrkové porosty vzhledem k celoroční přítomnosti zeleného jehličí mohou totiž svou vegetační sezónu začít brzy, čímž se zvyšuje i jejich potřeba vody pro fyziologické procesy a transpiraci.

Za předpokladu dostatku vody by to bylo pro produkci dřeva výhodné, ale když je sucho, je tu riziko, že zásoby vody nebudou smrku stačit.

Znamená to tedy, že bychom měli smrk zcela přestat vysazovat? Ne, smrk sám o sobě není problémem. Je ale důležité více zohledňovat přírodní podmínky a také se pokusit zohlednit jejich předpovědi do budoucna.

Trvá klidně i více než 100 let než smrk vyroste a se současnými prognózami vývoje klimatu zkrátka není rozumné ho vysazovat v oblastech, o kterých už nyní víme, že mají dlouhodobě potíže se suchem. Tím jsme vlastně sami proti sobě. Cílená volba pěstované dřeviny se dá chápat jako jedno z adaptačních opatření pro klimatické změny.

Přirozeně se vyskytující bukové a dubové lesy byly v minulosti nahrazeny stálezelenými jehličnany – především smrkem.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Na druhou stranu, je také možné, že v budoucnu budeme na našem území vysazovat převážně druhy, které jsou v současné době typické spíš pro jižní Evropu. Už nyní je v důsledku klimatických změn v Evropě možné pozorovat posun volně rostoucích dřevin, což nám naznačuje změnu podmínek.

Je docela dobře možné, že u nás smrk za chvíli vůbec prosperovat nebude. Nárůst teploty zvyšuje spotřebu vody stromů a výpar z půdy i povrchu. Naopak ale vyhovuje kůrovcům, kteří se tak dostávají i do výše položených oblastí a navíc se v monokulturách snadno šíří. Ale to už je zase o něčem trochu jiném.

Každopádně je jasné, že se o vodu v krajině musíme starat, zbytečně s ní neplýtvat a hledat řešení, jak ji efektivně zadržovat a využívat. Lesy jsou pouze jedna část skládačky. Je potřeba to zkoušet, kde se dá.

Sezónní změny v olistění mají zásadní vliv na přerozdělení srážkové vody. Zejména v oblastech s omezeným srážkovým úhrnem se jedná o důležitou adaptační strategii opadavých dřevin.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hackman / Depositphotos

Na závěr, pokud čtenáře téma adaptačních strategií a zadržování vody v krajině zajímá, mohu pro další informace doporučit například webové stránky Centra pro vodu, půdu a krajinu, které sdružuje výzkumné týmy z České zemědělské univerzity nad rámcem konceptu chytré krajiny pilotní farmy Amálie. Společně se snažíme hledat moderní řešení reflektující současné a budoucí klimatické podmínky české krajiny.