Šumavská jezera i lesy se uzdravují. Podle přírodovědců regeneraci pomohly i mrtvé stromy

Regeneraci jezera Laka pomohl jak dlouhodobý pokles emisí sloučenin síry a dusíku vypouštěných do atmosféry, tak odumření a následná přirozená obnova lesa v povodí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Tomáš Kolařík / Biologické centrum AV ČR

Za čerstvý důkaz ozdravného procesu považuje správa návrat pstruhů obecných do jezera Laka. Přitom podle správy národního parku lesní porosty na hoře Plesná, která se nad jezerem tyčí, byly právě gradacemi kůrovce silně ovlivněny. „První z nich, podpořená kyselými dešti, přišla v roce 1996, a protože se tu kůrovcem napadené smrky kácely, proředěný les se stal labilním. To zesílilo dopad vichřic v letech 1998 a 2003, ale nejvíce orkánu Kyrill, který v roce 2007 vyvrátil velké plochy lesů. Z nich pak kolem roku 2010 gradoval kůrovec," vysvětluje tiskový mluvčí parku Jan Dvořák.

Regeneraci jezera pomohl jak dlouhodobý pokles emisí sloučenin síry a dusíku vypouštěných do atmosféry, tak pro mnohé možná překvapivě i odumření a následná přirozená obnova lesa v povodí, uvádí zástupci parku.

V kyselé vodě ryby žít nemohou, ale ani ne tak kvůli vlastní kyselosti, ale proto, že kyseliny z půd uvolňují hliník, který se vyplavuje do vod a následně se sráží rybám na žábrách a udusí je. A také zahubí nakladené jikry.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Luboš Kočvara / Biologické centrum AV ČR

Návrat ryb do jezera Laka je podle Jakuba Hrušky z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR jasným důkazem, že snižování emisí z elektráren a průmyslu mělo smysl, protože ryby ze šumavských jezer vymizely kvůli jejich okyselení. „V kyselé vodě ryby žít nemohou, ale ani ne tak kvůli vlastní kyselosti, ale proto, že kyseliny z půd uvolňují hliník, který se vyplavuje do vod a následně se sráží rybám na žábrách a udusí je. A také zahubí nakladené jikry,“ vysvětluje Jakub Hruška.

Spad síry a dusíku se na Šumavě začal snižovat už od konce 80. let minulého století. I přes zlepšení kvality atmosféry však půdy v povodí jezer zůstaly dále kyselé, protože jim trvá déle, než se zregenerují. Proto mělo i složení jezerní vody zpoždění za poklesem emisí a depozice.

Jak rozpad lesa pomohl půdě a jezerům

Do úspěšně nastartované regenerace pak vstoupil rozpad lesa, který spustil orkán Kyrill v roce 2007. „Možná to někomu zní divně, ale přirozený rozpad smrkového lesa a následná stejně přirozená obnova, jednoznačně napomohly regeneraci vody v jezeře,“ pokračuje Jakub Hruška, který chemizmus jezer a jejich okolí dlouhodobě sleduje.

Rozkládající se mrtvé stromy sice nejprve uvolňovaly dusík, ze kterého se tvořily dusičnany a kyselina dusičná, která má na zhoršení kvality vod podobný dopad jako kyselina sírová, po zhruba deseti letech se ale tento zdroj dusíku v povodí vyčerpal a koncentrace dusičnanů klesly. A to dokonce na nižší hodnoty než před úhynem lesa. „Ani to není nic divného – nově rostoucí les totiž dusík potřebuje jako základní živinu, a bude nadále většinu sloučenin dusíku několik desetiletí spotřebovávat a vázat v biomase,“ tvrdí Jakub Hruška. Podobné procesy se ale netýkají jen Laky. Postupné ozdravování se odehrává i na Plešném jezeře.

Výzkumná plocha ve spodní části Plešného jezera v roce 2008 (cca rok po uschnutí stromů, pod kterými bylo pouze borůvčí a semenáčky chyběly) a v říjnu 2017.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jiří Kopáček / archiv autora

Půdy i voda v jezeře zregenerovaly zejména díky jejich obohacení o vápník, hořčík a draslík, které částečně zneutralizovaly kyselé půdní prostředí. Tento proces by ale neproběhl, kdyby v povodí nezůstala celá biomasa odumřelých stromů, vysvětluje Jiří Kopáček z Hydrobiologického ústavu Biologického Centra Akademie věd ČR, který se detailním výzkumem Plešného jezera zabývá již od počátku tohoto století. „Pokud by se jako v běžném hospodářském lese kmeny vytěžily a odvezly, regenerace by se nekonala,“ dodává.

„Výpočty biogeochemického modelu jednoznačně ukazují, že Plešné jezero zregenerovalo nejen díky poklesu atmosférické depozice, ale i rozkladu biomasy odumřelých stromů. Bez něho by pozorovaná regenerace jezera proběhla mnohem pomaleji, jak jsme ještě před zhruba 15 lety očekávali. I v budoucích desetiletích se bude jezero zotavovat lépe, než by tomu bylo bez odumření lesa a jeho ponechání přírodnímu vývoji,“ vysvětluje Filip Oulehle z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, který vývoj chemismu Plešného jezera modeloval pro roky 1850-2050.

Také stromy se uzdravují

Hana Šantrůčková se svým týmem z Jihočeské univerzity prováděla analýzy smrků, které rostly alespoň 100 let v oblasti Plešného jezera, Trojmezí a Čertova jezera. Ty zcela jasně vypověděly, že se od 60. let minulého století začal zhoršovat fyziologický stav smrků a v osmdesátých a devadesátých letech stromy strádaly. Záznamy z nejmladších letokruhů, které se vytvořily krátce po roce 2000, ale ukázaly, že šumavské smrky se už zotavují, i když jsou stále ještě oslabené.

Ozdravují se i další druhy. Například jedle bělokorá, strom velmi citlivý na kvalitu ovzduší. Znečištění ve druhé polovině 20. století vedlo k tomu, že její podíl výrazně klesl v lesích celé Evropy, někde až na pokraj vyhubení.

Tisíce ležících kmenů a vývratů mění mikroklima a umožnily růst mladých stromků.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Vítková / Ekolist.cz

„Z letokruhových analýz bylo patrné, že jedle na Šumavě až do začátku 90. let minulého století strádala nebo přímo odumírala vlivem imisí. V současné době se zotavila a v době klimatické změny jde dokonce o velmi perspektivní dřevinu,“ říká Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy (VÚKOZ). Na postupné uzdravování šumavských ekosystémů, například přímo Boubínského pralesa, podle jeho slov ukazují i šířky každoročních přírůstů stromů.

Tisíce ležících kmenů a vývratů navíc mění podle národního parku mikroklima a umožňují růst množství mladých stromků. Takové prostředí zárověň nabízí útočiště mnoha organismům, a tak zachovává nebo i zvýšuje původní biodiverzitu lesního ekosystému. Ležící kmeny a vývraty zadržují vodu ze srážek a zajišťují její lepší vsakování do půd. Přechodně zvýšená půdní vlhkost pomohla k udržení vydatnosti pramenů a jezerních přítoků v dobách sucha, uvádí zástupci parku.

Postupně se z kmenů uvolňují také živiny, které se v nich za dvě století nashromáždily. „Kmeny s kůrou obsahují přes 100 kilogramů čistého vápníku na jednom hektaru. S větvemi a jehličím je to téměř dvojnásobek. Tato zásoba pomohla k rychlé změně chemizmu půdních vod," připomíná Jan Dvořák.

„Bezzásahovost se tak jednoznačně ukazuje jako velmi vhodnou a funkční cestou k uzdravení krajiny alespoň v národních parcích a v přírodních rezervacích,“ uzavírá ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.