Věčné chemikálie: Proč jsou tak diskutované a co to znamená pro společnost, firmy a legislativu?

V pitné vodě věčné chemikálie nechcete. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Věčné chemikálie (PFAS látky) přitom představují pro tento sektor značná rizika. Putují dlouhá léta atmosférou, deštěm a řekami a obecně kontaminují veškerou vodu na planetě, čím dál vyššími koncentracemi. A je velmi nákladné je z vody dostat. Najdeme je také v čistírenských kalech, kde znemožňují jejich použití jako hnojiva. Z vody se pak dostávají do potravin a dále do těla člověka. Má je v sobě 99 % veškerých živých organizmů na této planetě. Tyto látky jsou monitorovány v moči teenagerů, v plodové vodě a najdeme je i v ¨mateřském mléce. Což je mimochodem jedna z cest, jak je ženy z těla dostávají. To sice určitě neznamená, že by své děti neměly kojit, ale ilustruje to fakt, že se jim nikdo neubrání.

Máme je všichni v sobě a je jich čím dál víc

Nedávné analýzy krve českých politiků spolku Arnika ukázaly, že věčné chemikálie (PFAS látky) máme všichni v sobě a často v nejvyšších koncentracích ty, které jsou již více než 10 let zakázány. Příštím generacím tak necháváme nepěkné dědictví, s čímž bychom měli něco dělat, dokud je čas. Tato zátěž se totiž pomalu, ale jistě zvětšuje, protože se vyrábí stále více a více PFAS látek a jejich fluoropolymerů, jako je třeba ten dobře známý teflon. A protože se v přírodě nerozkládají, stoupá tak postupně koncentrace znečištění a tím jsou stále nebezpečnější.

Jak se dostávají do životního prostředí a do člověka?

Per – a polyfluoroalkylové látky (PFAS) jsou rozsáhlou skupinou několika tisíc člověkem vytvořených organických látek. Pro své voděodolné a nepřipékavé vlastnosti se využívají v potravinových obalech, kuchyňském nádobí, zejména z teflonu nebo nepromokavých textiliích (membrány ve funkčních bundách apod.). Většina zástupců PFAS je perzistentních, tedy odolných vůči rozkladu. Vysoká odolnost sloučenin je dána přítomností velmi pevné chemické vazby mezi fluorem a uhlíkem. Tato vazba vysloužila PFAS anglické pojmenování Forever Chemicals = věčné chemikálie.

Do přírody se dostávají z odpadu a do něj omýváním ošetřených výrobků nebo praním textilu. Velkým zdrojem jsou však například i hasicí pěny. Člověk PFAS látky přijímá především v potravě a vodě. Největší obavy vyvolávají případy kontaminace pitné a podzemní vody v okolí průmyslových závodů, letišť a vojenských základen.

Některé PFAS jsou považovány za podezřelé lidské karcinogeny, podílejí se na vzniku rakoviny ledvin. Jiné PFAS jsou reprotoxické (snižují plodnost u žen), zvyšují riziko vysokého krevního tlaku v těhotenství, preeklampsie (onemocnění placenty) nebo nižší porodní váhy novorozenců. PFAS mohou poškozovat imunitní a endokrinní systém.

Jsou věčné chemikálie skutečně nezbytné?

To všechno vedlo evropské, americké, australské a další zákonodárce k tomu, že postupně zakazují tyto látky jak ve spotřebním zboží, tak v průmyslových využitích. Průmysl se tomu vehementně brání a říká, že se bez nich neobejdeme a že jsou potřeba třeba i pro přechod na obnovitelné zdroje. Dekarbonizace evropské ekonomiky by se však neměla realizovat na základě špinavých technologií, které dále zhoršují znečištění našich vod a přispívají k nárůstu civilizačních onemocnění.

Zásadní využití těchto látek v Evropě teď vyhodnocuje Evropská chemická agentura. Navrhuje jejich urychlený zákaz tam, kde jsou již dnes na trhu dostupné jiné technologie. Je totiž otázkou, zda jsou v dnešní společnosti opravdu nezbytné. Zda nejsme schopni přestat je používat tam, kde existují alternativy, byť ne tak dokonale funkční nebo, zejména u průmyslových využití, vymyslet jiná řešení.