Zakázaná halda uprostřed Ostravy je přírodním pokladem

Když v roce 2009 dnes již známý krajinářský architekt Daniel Matějka ve své diplomové práci navrhoval zpřístupnění Přívozské haldy pomocí stezek s moderním mobiliářem, málokoho by napadlo, že po 12 letech bude jeden z největších a nejkrásnějších ostravských odvalů stále nepřístupný a zcela odříznutý od městotvorných struktur jinak progresivní Ostravy. Přívozská halda nebo také halda Odra se vypíná 60 m nad úrovní nivy Ostravice, na které se rozkládá v sousedství ležící centrum města nebo památkově chráněný Přívoz. Halda těsně sousedí nejen s řekou Ostravicí, ale také s největším městským parkem – Komenského sady, od kterého je oddělena čtyřproudou silnicí. Matějka tehdy navrhoval překonat tuto bariéru lávkou, která bude už v parku začínat na vrcholku terénních vln, tedy jakémsi efektním předhůří samotné haldy.

Přívozská halda byla vršena na zemědělsky využívaném prostranství mezi tehdy novou tratí Severní dráhy císaře Ferdinanda a štěrkovými náplavy řeky Ostravice. Byla na ni ukládána hlušina zřejmě již z dolu František, založeného v roce 1852 poblíž trati. Společnost Severní dráhy záhy získala důl do svého vlastnictví a v místě zavedla také výrobu koksu. Důl i koksovna byly postupně modernizovány a vznikl tak jeden z největších a na pohled i nejmonumentálnějších průmyslových komplexů celého Ostravska. Po znárodnění byl název dolu i koksovny změněn na Generál Svoboda, důl se přejmenoval dále v roce 1953 na Vítězný únor a v roce 1990 na Odra. Dolování tady vydrželo z celé Ostravy nejdéle – do roku 1994. Poté byl důl až na několik drobných budov zdemolován. Koksovna Svoboda je stále činným provozem (dnes OKK koksovny, a.s.) a představuje jednu z největších zátěží životního prostředí ve městě.

Přívozská halda je tvořena hlušinou z důlního komplexu, zřejmě také koksárenskými odpady, dnes už je ale po desetiletí nevyužívaná a postupně zarůstá. Z hlediska typologie hald patří mezi tzv. haldové kupy. To jsou složité útvary s několika vrcholy, často s velkým převýšením. Tyto tvary hald jsou nejen na Ostravsku, ale dnes už v celé České republice extrémně vzácné a např. na Příbramsku se zvažuje dokonce jejich celková likvidace. A zde máme jednu takovou výraznou haldu přímo v centru města v sousedství řeky a velmi navštěvovaného parku. Co tedy s ní a jak a zda vůbec ji zapojit do veřejného prostoru města?

Dnešní stav by se dal popsat jako konzervativně vyčkávací. Halda leží na pozemku OKK Koksovny, je obehnána ploty a železničními vlečkami a u jediného, velmi krkolomného a odpadky po bezdomovcích zaneřáděného přístupového bodu visí cedule: VSTUP ZAKÁZÁN. Přesto si tudy z přilehlých Komenského sadů nachází cestu stále více zvědavců. Kdo se nebojí syčící páry unikající z hadovitě prohnutého potrubí a najde úzkou pěšinu ve křoví, dostane se do snového přírodního světa, jaký nemá zřejmě na našem území obdoby.

Halda se vyvíjela po desítky let v naprosté izolaci pouze v gesci přírodních zákonitostí. Její povrch je tak učebnicovou kolekcí geomorfologických procesů – drobných sesuvů, strží, náplavových kuželů, vegetačních formací – od stinných a vlhkých lesů s kapradinami a bezem černým až po stepní trávníky s diviznami. Unikátní je vysoká diverzita dřevin, na mnoha místech divoce roste tis červený. Nad haldou často krouží dravci, setkáte se zde se žlunou zelenou a celou plejádou drobného hmyzu včetně vážek a motýlů.

Díky svému členitému povrchu jsou na několika místech otevřené ty nejkrásnější výhledy v Ostravě, neboť z příkrých svahů shlížíte přímo na historickou část Přívoz s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie. Jižně přehlédneme svahy Slezské Ostravy s haldou Trojice (Ema), věže centra města, Dolní oblast Vítkovic s karpatskými horami na obzoru. Překvapivý je pohled ze severního vrcholu přímo na provoz koksovny. Jde zřejmě o jediný pohled tohoto typu u nás. Přívozská halda tedy představuje naprosto jedinečnou kulturní, přírodní a krajinnou dominantu s nadregionálním významem.

Její potenciál pro město Ostravu je ale zatím zcela nedoceněn a nenaplněn. Jen stěží je představitelné, že by se dnes již zarostlé a stabilizované těleso haldy začalo přímo v centru města odtěžovat, např. pro opětovné využití materiálu. Podobné pokusy na 3 km vzdálené a od zástavby izolované Heřmanické haldě navíc provázejí problémy. Jak plyne z mnohaletých zkušeností, ani produkce dřevní hmoty na haldách není efektivní. Nabízí se tedy tento přírodní klenot začlenit do veřejného prostoru města a zpřístupnit jej, což by ale na majitele pozemku kladlo zvýšenou zodpovědnost za pohyb lidí. Ten na haldě ale i přes zákaz probíhá a na několika místech vznikla ohniště, kde se hromadí odpad. Na temeni haldy nadšenci dokonce vykopali cyklotraily.

Na příkladu jiné ostravské haldy Trojice, známé jako Ema, se ukázalo, že zákazy vstupu jsou neefektivní. Návštěvnost jejího vrcholu neustále roste, hromadí se odpad a na stezkách narůstá eroze. Lepším řešením je tedy připravit management území, na Přívozské haldě zdokumentovat vzácnou přírodu, připravit plán na její zachování a na některá místa pustit návštěvníky. Klidně řízeně a s průvodcem, který pohlídá bezpečnost a odpadky.

Mnohem ambicióznější by bylo haldu začlenit do Komenského sadů jako jeho severní vyvrcholení. Matějkova lávka by tak byla stále aktuálním řešením. A můžeme jít ještě dále. Ostrava se stále nevyrovnala s překotným ukončením těžby uhlí v 90. letech 20. st., a kromě jednotlivých hrobů jí chybí pietní místo, které by uctilo těžkou práci našich předků (pietní místo na Landeku je spíše lapidáriem posbíraných artefaktů). Na Přívozskou haldu by tak mohla vést křížová cesta zakončená hornickou kaplí na vrcholu, podobně jako je tomu na Svatém kopečku u Mikulova.

---

reklama

---