Jan Lenart: Stav industriální krajiny v Ostravě

Říká se, že úroveň společnosti poznáte podle toho, v jakém stavu je místní hřbitov. Jinou taktikou je podívat se, jak dokáže společnost pečovat o kulturní památky, tedy zda se umí postarat o dědictví svých předků. Jsou krajiny, ve kterých lidé nakládají se svým dědictvím velmi příkladně nebo se o to alespoň snaží a připravují plány, které s památkami v krajině pracují komplexně a pečlivě. Za komunistů chátrající Lednicko-valtický areál nebo dlouho opomíjená hornická krajina Krušnohoří či nízkojesenická Krajina břidlice jsou dobrými příklady.

Obvykle o kus cesty zpět jsme na tom my v Ostravě. Město samotné je vrostlé do unikátní post-industriální krajiny, která je tvořena prolínajícími se historickými vrstvami – předindustriální zemědělskou, industriální rakouskou a pruskou a industriální socialistickou. Ve všech vrstvách se nacházejí různé přírodní objekty – jezera, haldy, lomy, ale také stavby různého charakteru, vše dohromady vnořené do postindustriální divočiny a modernistického města. Jeden by řekl, že jde o unikátní příležitost ukázat takovou krajinu přijíždějícím turistům a její prvky i ji samotnou chránit a hrdě prezentovat.

Podívejme se tedy, jaký je současný stav industriálních památek v Ostravě. Celkem je zde chráněno 25 samostatných objektů nebo jejich souborů. Můžeme tedy shrnout, že v Ostravě je 25 lokalit s ryze industriálními kulturními památkami.

Dvě nejznámější místa jsou v nejvyšším stupni památkové ochrany – národní kulturní památky známé dnes jako Dolní Vítkovice a Důl Michal. Oba areály měly společně kandidovat do UNESCO, avšak vydaly se opačným směrem.

Zatímco Dolní Vítkovice jsou dnes spíše komerční kulisou pro festivaly s množstvím různě využitých prostor, důl Michal provozovaný Národním památkovým ústavem je z velké části nepřístupný. Vyjma prohlídkové trasy a výstavních prostor se do rozsáhlého nádvoří dolu nedostanete a některé budovy, jako monumentální třídírna uhlí, chátrají. Je to značný kontrast s jinými památkami pod přenesenou správou ministerstva kultury.

Mezi památkově chráněná industriální místa, která lze prezentovat veřejnosti, patří ještě areál dolu Anselm, kde jsou některé objekty doslova zanesená reklamou a nevkusem, potom tzv. Trojhalí, přesněji elektrárny koksovny Karolina a Žofinské huti. Drobnou opravenou památkou je stavědlo Báňské dráhy, výjimečně je otevřen areál dolu Jeremenko a projít se lze také pod opraveným dolem Terezie.

Pak už to začíná být složitější. Některé památky vlastní soukromé firmy, několik dalších je sice v dobrém stavu (dokonce po rekonstrukci), zůstávají ale nepřístupné v uzavřených areálech kvůli nevyřešeným majetkovým poměrům a nemají žádné využití. Takovou památkou je třeba Důl Alexandr.

A zbývají nám z nejrůznějších důvodů chátrající skvosty. Jde dokonce o šest důlních areálů. Ano, Ostravané, s pověstnou hornickou hrdostí, nechávají chátrat šest ze 16 památkově chráněných dolů. Mezi úplnou špičku patří chátrající areál dolu Oskar, který byl vystavěn v linii vzhůru svahem v jednotné krajinné kompozici, nebo těžní věž dolu Jindřich v samotném srdci města, která je roky obehnána plotem a rozpadá se. Jediná památkově chráněná kuželová halda také není v dobrém stavu. Chybí ji plán péče, trpí erozí a svahovými pohyby, kypí odpadem.

Demolice v centru města

Ještě jmenujme esteticky nádherný areál depa Báňské dráhy, kde roky chátrá vodojem z režného zdiva a také dnes již téměř rozkradená kolejová točna. Nedávno bylo ohlášeno, že přímo v místě zarostlé točny povede silniční obchvat. To je pro Ostravu příznačné. Za komunismu se v ní hodně bouralo ve prospěch nejen průmyslu, ale také čtyřproudových průtahů.

Bouralo se i potom. K zemi šel architektonicky cenný areál dolu Zárubek. Místo něj je dnes prázdný prostor. K zemi šla atypická těžní věž dolu Heřmanice, na kterou dnes nostalgicky vzpomíná znak místního pivovaru. Místo ní je dnes prázdný prostor.

K zemi šla nejvyšší budova ve městě – kladivová věž dolu Petr Bezruč, která dokonce byla památkově chráněná. Místo ní je dnes prázdný prostor. K zemi šel oceňovaný a ikonický komín Strakáč. Na jeho místě probíhá výstavba moderní průmyslové zóny.

K zemi šel plynojem, další plynojem, komíny, haly, koleje, vrátnice, uhelné lanovky, haldy, důlní kameny označující hranice důlních měr. Ty byly rozkradeny. Zkrátka všechno už skoro zmizelo. Kromě pár osvícenců se nepokusil nikdo vidět v Ostravě komponovanou krajinu vzniklou vlastně náhodou.

Nedávno mě oslovili, abych pro filmový štáb navrhnul v Ostravě zajímavou industriální natáčecí lokaci. Ale vždyť já už jim nemám skoro co ukázat.

Demolice památkově hodnotného komínu

---

reklama

---