Berou si teplárny místo inovací čtyři miliony spotřebitelů jako rukojmí?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

V podstatě se toho za posledních 15 let moc nezměnilo.

Například v roce 2008-2010 jsme s kolegy zpracovávali velký výzkumný projekt na téma Rekonstrukce panelových domů do nízkoenergetického a pasivního standardu pro MŽP. V rámci projektu jsme prokázali, že téměř 80 % panelových domů lze dostat až do pasivního standardu a zároveň jsme narazili právě na problematiku snižování spotřeby v teplárenských sítích.

Snižování spotřeby vede logicky k růstu tepelných ztrát v potrubí, k růstu měrných nákladů a ke zdražování tepla. Snažili jsme se již tehdy zapojit Teplárenské sdružení do podobné problematiky, ale setkali jsme se pouze s nezájmem.

Kolega František Macholda se následně zabýval touto problematikou i ve své disertační práci, ale se stejným výsledkem.

Proč tomu tak je?

Teplárníci se na jednu stranu chovají logicky, jako podnikatelé, kteří zainvestovali a sklízí plody své investice.

Jiří Beranovský, MSc., Ph.D., MBA, energetický a ekonomický analytik, zakladatel a řídící partner EkoWATT CZ s. r. o. Odborný asistent na FEL na ČVUT (Katedra ekonomiky, manažerství a humanitních věd). ISO 50001 certifikátor České společnosti pro jakost, energetický specialista (0072) a poradce EKIS MPO. Člen Výboru pro udržitelnou energetiku při Radě vlády pro udržitelný rozvoj a dopravu ČR. Člen rozkladové komise ERÚ pro OZE.

Zdroj | EkoWATT

Na druhou stranu se chovají velmi krátkozrace, protože nereagují na aktuální stav trhu a neobjevují nové možnosti, které jim jejich podnikání skýtá, nehledě na povinnosti, které jsou s jejich podnikáním spojené.

Masivně se zatepluje již od začátku milénia a spotřeby tepla se tak logicky snižují. O nutnosti snižovat emise CO2 se ví několik desítek let a každý podnikatel v energetice, který chápe souvislosti, by měl být logicky na tuto situaci připraven. Je to podobné, jako kdybychom telefonovali stále na úrovni sítí NMT nebo 3G.

Pane Beranovský, vy jste na Twitteru zmínil, že Teplárenské sdružení má téměř nulovou vůli k inovacím. Jaké inovace se v teplárenství nabízí?

Na první pohled to vypadá, že teplárenství nemá moc možností, jak inovovat. Máte nějaký zdroj a trubky zahrabané do země a musíte se o to starat. Nicméně pokud se podíváte podrobněji, oblasti inovací existují na úrovni technických řešení nebo třeba i na úrovni finančních služeb.

V oblasti technických řešení existují možnosti, jak neproduktivní části systému nahradit lokálními jednotkami. V rámci naší praxe se na nás obrací celá řada klientů, pro které je levnější se odpojit od soustavy zásobování tepelnou energií a pořídit samostatnou kotelnu na zemní plyn. Nic nebrání teplárenským firmám nabízet v podstatě totéž, tedy pořízení kotelny a její postupné splácení. Na trhu existují firmy, které nabízejí tyto služby zcela běžně.

Podobné je to s tepelnými čerpadly na vytápění nebo na přípravu teplé vody. Řada domů si již instalovala na letní provoz tepelné čerpadlo na přípravu teplé vody, protože je pro ně investice a provoz levnější, než letní provoz výměníku pouze na teplou vodu. V rámci teplárenství se bohužel v ČR setkáme s minimem pilotních projektů. Opět nikdo teplárenským firmám nebrání instalovat tato zařízení místo výměníků na teplou vodu.

Další samostatnou kapitolou jsou kogenerační jednotky se zásobníkem tepla, které lze snadno instalovat do soustavy zásobování tepelnou energií a výhodně koordinovat výrobu elektřiny v době, kdy je drahá, s výrobou tepla. Takových projektů je velmi málo. Podobné možnosti jsou v oblasti trigenerace.

Teplárenské firmy mohou s výhodou využívat svoji významnou roli na trhu a vhodně kombinovat dodávky tepla a elektřiny s velkoodběrateli. Mohou ušetřit i náklady na investice a provoz společným nákupem komodit nebo technologií na trhu. Dotačních titulů je v současné době nepřeberné množství a možností inovovat je celá řada.

Dana Drábová v nedávném rozhovoru pro Ekolist.cz zmínila, že teplárny by se od uhlí mohly osvobodit pomocí jádra. Je to podle vás cesta?

V oblasti malých jaderných zdrojů se necítíme být kompetentní, ale o malých bezpečných reaktorech v energetice slyšíme minimálně 20 let. V praxi se zatím žádný nepoužívá.

Obecně platí, že používání reaktorů není pro teplárenství příliš výhodné, protože jaderné reaktory se špatně regulují. V praxi je největší spotřeba tepla v zimním období, v létě se spotřeba tepla týká pouze spotřeby teplé vody.

Důvodem, proč ještě komerční malé reaktory nejsou, je pravděpodobně NIMBY efekt a jejich zatím vysoká cena, která vyplývá z jejich nutnosti vysokého zabezpečení a následnými problémy s odpadem.

Senior konzultant, energetický a ekonomický analytik, spoluzakladatel a partner EkoWATT CZ s. r. o., zástupce ředitele společnosti. V EkoWATTu působí od roku 1992.

Zdroj | EkoWATT

Možná, že je situace na trhu podobná, jako v oblasti akumulace přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů do vodíku, metanu nebo čpavku.

Technologie existují, lze je postavit již na komerční úrovni, a pokud se dopustíme té nekorektnosti a popustíme uzdu fantazii, lze čistě teoreticky převést celou spotřebu elektřiny v ČR na elektřinu z fotovoltaiky. Stačí nám k tomu vytvořit podmínky pro instalaci fotovoltaiky na přibližně 400 000 ha a zvolit vhodnou formu akumulace i s tou bídnou účinností celé transformace. Pro srovnání lze uvést, že na 350 000 ha pěstujeme v současné době řepku.

Tyto nové akumulační technologie jsou zajímavé třeba i pro oblast teplárenství, které může podobná zařízení s výhodou využívat pro kogeneraci a opět vhodně kombinovat výrobu elektřiny a tepla.

Když by dnes začaly teplárny aktivně řešit odchod od fosilních paliv, mají vůbec šanci ten závod s časem stihnout? Cena povolenek stoupá…

Nevíme, obáváme se, že je docela pozdě.

Samozřejmě, že jsou na trhu teplárenských firem světlé výjimky, které alespoň plynofikují a instalují třeba kogenerační jednotky, případně kombinují teplárenské a elektrárenské služby, zvyšují účinnost a snižují emise.

Zatím se však situace jeví tak, že si teplárny místo inovací berou čtyři miliony spotřebitelů jako rukojmí a začínají opatrně naznačovat, že bude zima, bude mráz. To ale dělají v podstatě neustále.

Novým šéfem Teplárenského sdružení je Miroslav Topolánek, který byl v jeho vedení už mezi lety 2011 a 2018. Co to znamená? Jak se to dá interpretovat?

Bohužel, zatím lze z rétoriky Miroslava Topolánka cítit jistou snahu pokračovat v současném trendu. Tedy pravděpodobně budou vyjednávat s vládou o jakési formě „generálního pardonu“.

Teplárny se bohužel místo inovací vydaly cestou lobbingu a cestou nařízení a vyhlášek. Místo, aby nabízely klientům služby, které jsou pro ně výhodné a zajímavé, musí zájemci o odpojení prokázat, že nabídka na odpojení je pro ně ekonomicky výhodná.

Do nákladů se přitom započítávají i náklady na odpojení, včetně odstranění přípojky, související projektové dokumentace, fyzického odpojení a odpojení zbytného rozvodu, nutné výkopové a zemní práce, vlastní demontáž tepelné přípojky a zaslepení potrubí, demontáž armatur a měřícího zařízení, demontáž předávací stanice, doplnění teplonosné látky, vyregulování hydrodynamiky rozvodu, inženýrské a správní činnosti spojené s realizací, zábory, skládkovné apod.

Zmínili jste, že tu jsou 4 miliony lidí, kteří jsou de facto rukojmími tepláren, popisujete, jaké jsou náklady na jejich odpojení od teplárny. Jsou nějaké cesty, jak se mohou osvobodit?

Ta otázka nestojí úplně takto. V řadě případů může být soustava zásobování tepelnou energií energeticky i ekonomicky výhodnější, než decentralizované vytápění. Není důležité odpojit se, ale mít výhodné podmínky a zároveň snižovat emise.