Větrná eroze je nenápadná, ale vážná hrozba pro všechna naše pole, říká Jan Vopravil
Vodní eroze, to je myslím každému jasné. Zaprší, bahno steče z pole pryč. Jasné. Jak ale funguje větrná eroze? Asi nestačí jen to, že je vítr, ne?
Větrná eroze je oproti té vodní zrádnější, protože se dá hůře stanovit, změřit a i definovat. A proto je někdy i problém ji bránit nebo předcházet.
Vodní eroze má tu „výhodu“, že se týká hlavně svažitých půd. Naproti tomu větrná eroze se může týkat naprosto všech půd, jedno jestli v rovině či v kopci.
A odhaduje se, že u nás je větrnou erozí ohroženo asi 20 procent půd.
Letošní jaro bylo z pohledu větrné eroze příznačně ideální. Bylo teplo a sucho a všechna pole byla přeschlá. Do toho zemědělci prováděli na polích své práce, kultivovali půdu, a vál silný vítr. Takže letos na jaře docházelo po celé republice k velmi silné větrné erozi.
A co je ten hlavní prvek?
Hlavní spouštěč je vítr. Ale pro větrnou erozi musí být vhodné podmínky. Větší větrná eroze je, když je půda přeschlá a holá. Velkou roli hraje i to, v jakém stavu půda je, kolik je v ní organické hmoty.
A k tomu pak ještě hraje velkou roli velikost polí a krajina. Jak je členitá, jestli jsou v krajině větrolamy, které pole chrání před větrem. Čím víc je krajina členitá, čím víc je remízků a jiných krajinných prvků, tím méně k větrné erozi dochází.
Ale naše krajina není moc členitá a odolná větrné erozi, že?
Ne. U nás v podstatě skoro každé území je ohroženo nějakou formou větrné eroze.
Vy jste v roce 2008 v jednom svém článku psal o tom, že půd ohrožených větrnou erozí je u nás čtrnáct procent, dnes říkáte dvacet. Čili je ten trend, že se to takto rychle zhoršuje?
Tady je potřeba přiznat, že na rozdíl od vodní eroze se větrná eroze hůř měří, hůř se uchopuje. A pak je těžko říci, čeho všeho se větrná eroze týká.
V odborné literatuře najdete čísla od deseti do třiceti procent. A podle dlouhodobých výpočtů a pozorování našeho výzkumného ústavu to bylo kolem těch čtrnácti procent.
Rozhodně to není tak, že by se naše krajina zhoršovala, co se týče krajinných prvků. To sice není v ideální stavu, ale už se to moc nemění a nezhoršuje.
Co ale hraje roli v posledních letech, jsou projevy klimatické změny, konkrétně sucho, které tu několik posledních let máme. Kvůli tomu se mezi ohrožené pozemky dostaly i ty, které dříve byly v pohodě.
A letos na jaře byly pro větrnou erozi extrémně příznivé podmínky, velké sucho, větrno, a týkalo se to celého našeho území. Proto dnes uvádím odhad 20 procent.
Co brání větrné erozi?
Když je v půdě organická hmota. To má samozřejmě i další benefity, taková půda lépe váže vlhkost a zadržuje ji, prospívá to životu v půdě. Takže kulturní půda s dobrou organickou hmotou lépe odolává větrné erozi, protože ve svém profilu zadrží více vody a má stabilnější půdní strukturu.
Ale trend u nás je takový, že organická složka se do půdy skoro nedostává, nemáme původní stavy hospodářských zvířat a vše se řeší umělými hnojivy, v lepším případě organikou z rostlinné produkce. Řešení aplikací kompostů je sice správné, ale vzhledem k velkému znečištění kompostů plasty problematické a mnozí zemědělci je raději nechtějí.
A do budoucna se dá očekávat, že ohroženost větrnou erozí bude i kvůli nedostatku organické hmoty narůstat.
Chápu správně, že větrná eroze je sezonní záležitost, že se týká hlavně teplého období a v zimě větrná eroze nehrozí?
Větrná eroze typicky odnáší ty lehčí části půd. To vidíme právě v tom teplém období a je to nejčastější větrná eroze u nás.
Ale je jeden zvláštní druh větrné eroze, který začíná v zimě a který se týká těžkých půd. To jsou jílovité půdy, z nichž uválíte v ruce kuličku a ona se nerozpadne. Dáte si půdu na dlaň, fouknete do ní a ona se ani nehne. Těžká půda.
Když ale takováto těžká půda není přes zimu chráněna nějakou peřinou tj. meziplodinou nebo sněhem a promrzne, tak mráz způsobí to, že se ta těžká, jílovitá struktura rozpadne v prášek.
A pokud na povrchu není žádný pokryv, tak jakmile prášek na jaře trochu vyschne, odnese ho první větřík. Čili i velmi těžká půda může větrem erodovat. A to klíčové se odehrává v zimě a hned po ní.
Týká se to třeba Litoměřicka a Lounska, kde jsou těžké půdy a větrná eroze tam v posledních letech působí velké škody.
Které regiony jsou u nás nejvíc zranitelné větrnou erozí?
Náš ústav zpracoval mapu ohrožení větrnou erozí jednotlivých katastrálních území, to se zpracovávalo podle převládajících směrů větrů, jejich intenzity a zároveň podle zrnitosti půd a klimatických regionů.
U nás jde především o jižní Moravu, Polabí, Litoměřicko, Lounsko.
Problém ale je, že se eroze začíná týkat i míst, kde o ní dříve nevěděli, například Vysočiny.
Jak to?
Protože sucho postihlo i Vysočinu. Půdy tu jsou přeschlé. A i tady pak vznikají rozsáhlé škody.
Letos na jaře jsem mnohokrát viděl, jak se za traktorem na poli zvedá oblak prachu. Je to také větrná eroze?
Ne, to přímo ta „naše“ větrná eroze není, protože to nevzniká vlivem větru, ale tím, jak jede traktor a jak daná technologie víří prach. Pokud ho hned neodnese vítr, tak žádná škoda nevzniká, prach si zase sedne.
Problém té skutečné větrné eroze je, že je plošná, že odnáší prach a malé částečky z velké plochy pole. Pojíždění traktoru je zpravidla jen lokální zvíření prachu.
Ale ukazuje to, jak byla letos z jara půda přeschlá, protože na vláhou nasycené půdě by se za traktorem neprášilo.
Co je ta škoda, kterou větrná eroze způsobuje?
Škod je několik. Hlavní je, že nám mizí půda. To je stejné jako u té vodní eroze.
Vítr rozrušuje půdu, pak její drobné částečky odnese a někde je uloží. A při tom transportu vznikají nějaké další škody, například prach v ovzduší škodí zdraví, obtěžuje při dýchání.
Problémy jsou i s tím, že se odnesený materiál někde ukládá, zpravidla někde, kde nechceme. V příkopech u silnic, které pak nepoberou srážkovou vodu, na silnicích, dopadá do vesnic a měst.
A další škody jsou v tom, že větrem unášené drobné částečky fungují jako brusivo a mohou poškodit nebo poničit úrodu.
Jako že prach obrousí stonky rostlin?
Přesně tak. A taková poraněná rostlina je pak oslabená a náchylnější k chorobám a škůdcům. A třeba v Německu se tomu brání tím, že samozřejmě používají větrolamy, ale také střídají plodiny v pásech. Jeden pás výškových rostlin, které fungují jako malý větrolam, vedle pás nízkých rostlin.
Mně stejně ale není jasná ta škodlivost. Když nedávno u nás ve Vinoři zapršelo, tak z polí tekl hnědý potok přes silnici do potoka. Pouhým okem bylo vidět, jaká kvanta půdy mizí z pole pryč. Kolik toho ale odnese vítr? Vždyť je to jenom jemný prach…
Náš ústav má dva simulátory eroze, jeden vodní, jeden větrný. A díky nim jsme schopni naprosto přesně změřit, kolik na konkrétním pozemku může vodní nebo větrná eroze vzít půdy.
A když se to v případě větrné eroze přepočte na hektary, tak to mohou být desítky tun půdy. Nedávno jsme na jedné hodně exponované lokalitě naměřili, že z hektaru půdy během dvaceti minut měření odlétlo 2000 kg půdy. Takže ty škody – i když se to nezdá – mohou být fakt velké.
Dá se simulátor větru půjčit? Můžu si jako zemědělec nechat změřit, jak to s mým polem je?
To zařízení není primárně na půjčování, slouží našemu ústavu, abychom zkoumali větrnou erozi jako jev. S ní je problém, že se prostě špatně kvantifikuje a modeluje.
Běžný způsob sledování větrné eroze je pomocí stacionárních zařízení, ale u nich je problém, že musíte čekat na vhodné podmínky, kdy dobře fouká. Jenže než tam dojedete, tak třeba foukat přestane. Simulátor větrné eroze je mobilní tunel, který umí nasimulovat vítr na daném místě.
A díky němu se třeba ukazuje, že neplatí některé předpoklady. Třeba se mezi odborníky mělo za to, že částice od určitého rozměru už jsou neerodovatelné, že je ten vítr jednoduše řešeno nezvedne a neodnese. Při simulaci se pak ale ukáže, že tomu tak není.
Má prach z polí vliv na lidské zdraví? Nemohou spolu s prachem odcházet z polí i agrochemikálie? Hnojiva, pesticidy…
Je logické, že prach z polí může nést s sebou i látky, které jsou na polích aplikovány. Ale velmi těžko se to prokazuje. Nemůžete říct, že tenhle pesticidem znečištěný prach pochází z tohoto pole. To se prostě nedá určit.
Můj odborný předpoklad je, že vítr z polí odnáší i zdraví škodlivé látky. Ale původ takového znečištění neumíme přesně definovat.
Co se s tím dá dělat?
Tak nejjednodušší by bylo zabránit tomu, aby k větrné erozi nedocházelo, pak by ani nehrozilo ohrožení zdraví.
Pokud někdo bydlí v zemědělské krajině, jak se může bránit tomu, aby se mu takový prach z polí nedostával domů?
To je těžké. Dnes zhusta vzniká nová zástavba kolem stávajících sídel tak, že se zastaví část navazujícího okolního pole a na zbytku se dál hospodaří.
A nové domy pak samozřejmě bezprostředně sousedí se zemědělskou půdou. Není tam žádná vegetační zábrana, která by sídlo oddělila od pole.
Co v takovém případě dělat, je těžko říct. Nejlépe po domluvě s obcí a zemědělci vytvořit vegetační bariéru.
Vy jste několikrát zmínil slovo větrolam. To je nějaké technické zařízení, nebo co to je?
Zařízení ne. To jsou různé krajinné prvky, které snižují rychlost větru a omezují jeho unášecí schopnost. A které musí být v krajině tak často, aby zabránily větru znovu nabrat rychlost. Jsou to různá stromořadí, křoviny a jiné krajinné prvky, které by měly být vysázeny do cesty převládajícího směru větru.
A větrolamy mají samozřejmě i další funkce, jsou to refugia pro biodiverzitu, krajinný prvek.
Větrolamy se u nás sází po staletí, někdy stačí i aleje, jak je třeba vidíme spolu se starými silnicemi. Dnes je ale problém v tom, že když se má v krajině vybudovat větrolam, musíte jeho plochu vyjmout ze zemědělského půdního fondu. To mi přijde jako zbytečné. Zejména když v naší krajině potřebujeme nové větrolamy jako sůl.
Kdo je ten člověk, který by měl větrolamy budovat? Zemědělec? Silničář? Stát? Obce?
Primárně by to měl být zemědělec, který by si tak chránil svou půdu.
Jenže u nás je víc jak osmdesát procent půdy v pachtu. A nikdo, kdo hospodaří na cizím, nebude plýtvat časem a prostředky na budování něčeho, co vzniká roky a co si nemůžete po skončení nájmu vzít a odvézt.
Takže tahle cesta se mi zdá mrtvá a měl by nastoupit stát. Ten má celou řadu nástrojů, nejúčinnější jsou v tomto případě pozemkové úpravy a zemědělské dotace, kterými může stát zemědělci kompenzovat jeho vícenáklady.
Zajímavé je, že dnes často vznikají větrolamy z iniciativy místních lidí a lokálních sdružení. Že se rozhodnou mezi dvěma obcemi obnovit zaniklé stromořadí. Je s tím samozřejmě strašné práce, musíte obejít vlastníky pozemků a dohodnout to s nimi, pak si výsadbu stromů také zaplatit. Je to náročné, ale děje se to.
Jsou nějaká jiná opatření, které může dělat zemědělec, i když je v pachtu a nechce se mu na cizím pozemku dělat větrolam?
Roli hraje velikost pozemku, čím menší má jednotlivé bloky, tím lépe.
A pak je řada vcelku jednoduchých agrotechnických opatření.
Máme konkrétní dobré příklady, že se i na větrnou erozí nejohroženější jižní Moravě dá hospodařit dobře. Třeba tím, že po sklizni zemědělec nenechá půdu holou, ale zaseje nějakou meziplodinu, třeba svazenku. Ta na podzim ještě stihne vyrůst a udělá před zimou tu peřinu, která chrání až do zapojení nového porostu na jaře půdu před větrem i deštěm.
A do přemrzlé svazenky se dá na jaře metodou přímého setí nasít kukuřice. A když pak na jaře přijdou silné větry, tak z tohoto pole vítr neodnáší nic.
Pěstovat meziplodinu se mi zdá jako triviální řešení. Když ale v zimě člověk jezdí po republice, vidí jedno hnědé holé pole za druhým. Proč tam zemědělci nic nevysejí?
Nevím. Nicméně jedno z deseti opatření připravované společné evropské zemědělské politiky se jmenuje „Žádná holá půda“. Takže když zemědělci sami od sebe nevyužívají meziplodiny, tak brzy přijde tlak shora, který jim to nařídí.
A je také nutné dodat, že je také potřeba umět tato agrotechnická opatření správně používat, což je prostě objektivně těžké. Velkou neznámou je totiž klimatická změna, konkrétně to, jaká bude zima konkrétně.
Jak to myslíte?
Může se stát, že zemědělec v dobré víře zaseje meziplodinu a počítá s tím, že v zimě přijde mráz a meziplodina vymrzne. Jenže taky může přijít teplá zima, meziplodina si na jaře dál roste. A tak zemědělec vyjede na pole s glyfosátem, protože jinam by nezasel. A pak je samozřejmě otázka, co je lepší, chránit půdu před větrnou erozí, nebo lít na pole zbytečně herbicid...
Obecně platí, že pole by nemělo být dlouho holé a je potřeba přijít na to, jak to dělat správně, abychom nevyháněli čerta ďáblem.
Jsou k tomu nějaké metodiky, které zemědělci poradí?
Jsou. Náš ústav jich má spoustu, Ministerstvo zemědělství je má také. Spolu s Lesnickou fakultou ČZU jsme vydali přímo metodiku, jak hospodařit v podmínkách větrné eroze. Jsou tam doporučené větrolamy, typy dřevin, skladba plodin. Materiálů je hodně.
Problém větrné eroze je, že se o ní moc neví, je to taková chudá sestřička té vodní, která je na pořadu dne. A větrná eroze jakoby nebyla, jako by byla vzduch. Ale ona je nebezpečná taky.
Jsou místa, kam se člověk může jet podívat na příklad dobré a špatné praxe?
Příklady dobré praxe jsou. A často se na nich dají ukázat opatření, která nepřinesla žádné významné zvýšení nákladů, ale měla velký přínos.
Před časem vznikla skvělá myšlenka demonstračních farem, které mají slušnou produkci, přestože podnikají v podmínkách například silné vodní či větrné eroze. A tam se pak pořádají semináře pro zemědělce, kde se školí přímo v terénu.
Čili místa, kde se dá inspirovat, jsou. Bohužel je to tak, že dnes musíte jet desítky kilometrů krajinou, než najdete místo, kde je všechno v pořádku. Přitom bychom potřebovali, aby byla v pořádku celá naše krajina. Potřebujeme, aby se ty správné postupy začaly používat masově.
Co tomu brání?
Trochu samotní zemědělci a jejich zajetá praxe, ale také my, spotřebitelé. U nás není přímá vazba mezi spotřebitelem a zemědělcem, který mu potravinu vypěstuje. Pro spotřebitele je dnes nejdůležitější nízká cena potravin. Chceme, aby to bylo levné. A nezajímá nás další kontext.
A pak je veliký problém to, že stát už nemá skoro žádnou půdu, na které by mohl dělat krajinotvorná opatření, nebo kterou by mohl směňovat se zemědělci za jejich půdu. Stát prostě nemá kde vytvořit tu základní krajinnou kostru.
Teď se nově novelizuje zákon, aby stát mohl zpětně vykupovat půdu za komerční cenu. Tady jsme prostě udělali v minulosti strašnou chybu, že jsme prodali všechnu státní půdu. Teď nám chybí.
Příklad si můžeme vzít v Holandsku, které má také problémy s půdou. Holandsko si vytváří finanční rezervu a vykupuje volnou zemědělskou půdu a vytváří si státní půdní fond, pomocí kterého postupně tvoří základní kostru krajiny. To je to, co jednotlivý zemědělec prostě udělat nemůže.
Přečtěte si také |
Stále je naděje, že se nám naši půdu a krajinu podaří zachránit, říká pedolog Jan Vopravil
reklama
Další informace |
Text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. .
Dále čtěte |
Skupina poslanců navrhla uzákonění rodinných zemědělských hospodářství
Nové centrum má od příštího roku zefektivnit výzkum v zemědělství a potravinářství
Na zemědělské dotace dá stát příští rok 3,75 miliardy korun, více než letos
Další články autora |
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků
Ministr Vlček pokřtil publikaci Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb Online diskuse
Všechny komentáře (8)
pavel peregrin
31.5.2019 09:06
Miroslav Vinkler
2.6.2019 09:34Kde je příčina se také ví -zcela nevhodný způsob hospodaření na půdě praktikovaný 99% podnikatelských zemědělských subjektů.
Není tzv. společenská objednávka, aby se něco změnilo.
Ing. Opravil z VÚMOP Brno,odd. pedologie a ochrany půd , řadu let tyto praktiky kritizuje, ale je to marný hlas volajícího v poušti.
Stejně jako prof. Bořivoj Šarapatka, předseda České pedologické společnosti.
Tento nezájem se nám velice brzy a tvrdě vymstí. Náprava bude stát mnohonásobně více,bude-li vůbec možná. Vždyť pouhý jeden cm zdravé půdy vzniká stovky let.
Krejcar Stanislav
2.7.2020 15:22 Reaguje na Miroslav VinklerKrejcar Stanislav
2.7.2020 15:30 Reaguje na Krejcar Stanislav
Karel Zvářal
2.6.2019 21:50Martina Vránová
6.6.2019 19:43 Reaguje na Karel Zvářalpavel peregrin
11.6.2019 12:50 Reaguje na Karel Zvářalmichal rysavy
14.6.2019 14:33 Reaguje na Karel ZvářalJestli můžu k vodní erozi. Tak já se koukal po 22.5.19 na Rožnov nad Radhoštěm, který tam měli rozvodněnou říčku, plnou hnědé vody. No v Lpisu s orotofotomapou jsem ale našel samé lesní pozemky. Takže eroze není jenom z polí, ale je i z krajiny.
Jinak dobrý článek, pěkný rozhovor a vysvětlená některá fakta (p. Vopravil), které se stejnak ve veřejnosti neuchytnou. :(
