Co dělá plevel na vaší zahradě? Zachraňuje ji!

Známe je všichni. Rostliny, kterým souhrnně říkáme „plevel“, jsou pro téměř každého zahrádkáře a zahradníka noční můrou, ze které se nelze jen tak snadno probudit. Zahrádkářská fóra a internetové skupiny se hemží apokalyptickými popisy zamoření zahrad plevelnými monstry velikosti posvátného dubu a následují obvykle návody na jejich co nejúčinnější zničení, počínaje těmi šetrnějšími (manuální a otravná práce) a konče těmi bestiálně chemickými (glyfosáty či jiné herbicidy, případně se objevují i návody na jejich koktejly). Není třeba psát, že zejména poslední jmenované postupy nejen že nesvědčí plevelům, ale nikomu ze zúčastněných či náhodně kolemjdoucích (kolemrostoucích, kolemletících, kolemplazících atd.)

Jeden by si i mohl myslet, že nenáviděný plevel příroda zplodila jenom proto, aby ztrpčoval život zahrádkáře a ničil záhony, obíral jej o úrodu a způsoboval šedivění jeho vlasů. Skutečně se nám ale příroda tímto způsobem mstí a opravdu nám, co rádi trávíme čas zahradničením, nezbývá, než s ní na život a na smrt bojovat?

Pod sběrnou kategorií „plevel“, která má sama o sobě podobně dehonestující význam podobně jako „škodná“ (tedy potravní konkurenti myslivců) nebo „havěť“ (vše, co je v domě a na pozemku a nikdo to tam přitom nezval) se přitom skrývá fascinující pestrý svět rostlin, které spojily svůj život s člověkem a prostředím, které vytvořil (říká se jim druhy synantropní). Nemusejí přitom vždycky být jen škůdci naší úrody, kteří bez našeho souhlasu a proti naší vůli vytlačují naše užitečné, vypiplané rostlinné miláčky. Nejsou ani nemocí, kterou je třeba všemi prostředky vyléčit. Mohou být i lékem, zapomenutou zeleninou, ukazatelem stavu půdy, ubytovacím zařízením a jídelnou pro užitečný hmyz, ochráncem a zachráncem půdy a mnoho dalšího.

Krom toho musíme z nezaujatého pohledu „plevely“ obdivovat – lidé některé z nich hubí zřejmě odedávna (zřejmě od doby, co někoho prvně napadlo něco zasít a pěstovat) a tihle rostlinní drsňáci se nám z našich políček a záhonků nadále vysmívají do obličeje.

Představme si na chvíli svět bez zemědělců, tedy i bez zoraných polí a zrytých zahrad. Kde by pak žily všechny ty proklaté plevely? Dočasně by obývaly všechny oblasti, které jsou narušené – břehy řek po povodních, oblasti, kde dochází k sesuvům půdy, místa, která jsou například velkými zvířaty poničená k nepoznání. Pokud totiž rostliny, kterým říkáme plevely, něco spojuje, je to jejich schopnost obsazovat nová území, která prošla nějakou kataklyzmatickou událostí – plevely jsou prostě rození pionýři (bez červených šátků, tedy v původním smyslu slova). Dokáží během okamžiku získat živiny, rychle růst, překotně se množit a šířit do nových ploch. Produkují obrovské množství semen, které doslova prostoupí půdu až desítkami tisíc semen na metr čtvereční a pak roky, někdy i desetiletí čekat na svou chvíli.

V krátké době dokážou pokrýt velkou plochu kompaktním rostlinným kobercem. Nejen že se tedy jedná o pionýry, ale i o záchranáře – v tomto případě záchranáře půdy. Tam, kde v půdě chybí rostliny, chybí také voda. Tam kde v půdě chybí voda, nežijí ani půdní mikroorganismy, které mimo jiné nejen že činí půdu úrodnou, ale doslova jí také drží na místě. A tam, kde nejsou mikroorganismy, dochází k erozi půdy. Nahradit půdu, která odtekla nebo odletěla, je v horizontu lidského života prakticky nemožné. Plevely tak nejenže „zastaví krvácení“, které by pacientovi mohlo akutně přivodit smrt (svým explozivním růstem zastaví erozi), ale navíc i „obnoví dýchání“ – z hlubších vrstev půdy absorbují živiny, zadržují je, doplňují organickou hmotu, obnovují život v půdě i na ní – jde o prostě o první stádium obnovy narušeného biotopu, který nám sice může připadat chaotický a ošklivý, je však nezbytný a zdravý.

Tam, kde dnes je zaplevelené pole, by za pár desítek let mohl být celkem hezký lesík, ovšem pouze kdybychom se nestarali. To však lidé většinou neumějí – nejen na poli, ale ani na zahradě. Zahrady, nebo alespoň jejich většina, jsou totiž z pohledu plevelů přesně takovými narušenými biotopy. A když nás plevely poctí svou návštěvou, není to proto, že se nás snaží připravit o nervy, ale proto, že se jen snaží co nejlépe plnit svou záchranářskou roli. A možná tak stojí za zamyšlení, zda jim v tom skutečně všemi prostředky bránit. O tom, jak jim bránit líně, se dozvíte v článku, který vyjde v dohledné době.

---

reklama

---