Důkaz, že dešťovou vodu je možné chytat do podzemní nádrže i v historickém centru města

Víko nádrže na dešťovou vodu ve vnitrobloku pražského centra.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Vnitrobloky

Na dvoře secesního domu v pražské Mikulandské ulici jednu takovou pětikubíkovou nádrž mají. A jak podotýká předseda místního výboru SVJ Pavel Hradecký, dům, který má na starost, je trochu zázrak. Na pořízení podzemní nádrže totiž byla v domě většinová shoda a nikdo proti ní výrazně neprotestoval. Kdo se někdy zúčastnil shromáždění vlastníků bytových jednotek, žasne.

Dlužno dodat, že okolnosti byly pro pořízení nádrže mimořádně nakloněny. Asi 270 m2 velký dvůr uprostřed atriového domu totiž prošel kompletní rekonstrukcí, při které se vlastně jakoby mimochodem usadila i nádrž.

Usazování nádrže.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Mikulandská 4

A podle Pavla Hradeckého byla rekonstrukce dvoru nejnáročnější akce, kterou za devět let, co je předsedou výboru, zažil. Opravy fasád, chodeb nebo repase všech oken byly proti tomu prý milá zábava.

„Byly tu ohromné přesuny hmot, nejdříve jsme vyvezli na 400 tun materiálu a 400 tun pak zase navezli. Usadit přitom jednu nádrž a napojit pár okapů už vlastně žádná komplikace nebyla,“ líčí Pavel Hradecký.

Nádrž byla připravena pro závlahu cca 70m2 nových záhonů s květinami a keři. Pro ně se přivezlo 40 tun kvalitní zeminy z kompostárny. Přibyl i nový strom. Ne nějaká malá sazenička. „Koupili jsme vzrostlý, 10 metrů vysoký, třicetiletý platan za osmdesát tisíc,“ říká Hradecký. Sazenice malého stromu se dá přitom pořídit řádově levněji. Podle Hradeckého má investice do vzrostlého stromu smysl. Třeba proto, že nikdo ze sousedů nemusí roky čekat, až strom vyroste a všichni se z jeho stínu a krásy mohou radovat už dnes. Již loňské léto si lidé pochvalovali, že na dvoře je chladněji a příjemněji než na ulici.

Usazování platanu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Mikulandská 4

Záhony jsou zavlažovány podzemní kapénkovou závlahou z podzemní nádrže automaticky. Pět kubíků vydrží 3 týdny a podle Hradeckého se doplní při každém průměrném dešti.

Pro případ, že by dlouho nepršelo, je nádrž napojena i na vodovod, který v nádrži udržuje nastavenou minimální hladinu, aby čerpadlo závlahy mělo z čeho sát a prázdná nádrž čeká na déšť.

Je něco, co by dnes udělal Pavel Hradecký jinak? „Pořídil bych nádrž větší, sedmi kubíkovou,“ říká. V době pořízení měl spočítáno podle velikosti střech a průměrných úhrnů, že je potřeba nádrž alespoň šest kubíků, ale během rekonstrukce dvoru nastal problém s dodavatelem, který objednanou nádrž nedodal. Hradecký se proto musel spokojit s nádrží menší, ale právě dostupnou.

„Kdyby to bylo na dvorku rodinného domu, tak klidně chvíli počkám. Na rekonstrukci našeho dvoru se podílelo 17 různých subjektů, kteří na sebe museli přesně navazovat. Byla to nejnáročnější akce, kterou jsem kdy řídil a prostě nebylo možné čekat,“ říká Hradecký.

Hotovo.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Mikulandská 4

Investice do pořízení podzemní nádrže a automatického závlahového zařízení vyšla podle Hradeckého asi na 100 tisíc s tím, že zhruba polovina ceny byl automatický systém podzemní závlahy.

„Nemůžete se na to ale dívat čistě ekonomicky. Musíte zapojit i zdravý rozum. A ten mi prostě říká, že posílat dešťovou vodu do kanálu je nesmysl,“ říká Hradecký. Podle něho bude návratnost velmi dlouhá, nemůžeme však neustále vše měřit jen penězi s výhledem na pár let.

"A pokud to tak dělat budeme, dopadneme přesně tak, jak jsme nyní se suchem dopadli," uzavírá Hradecký

Jak vypadá vnitroblok na jaře 2020?

Přečtěte si také |

Peter Bednár: Až naprší a neuschne