https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/petern-bednar-az-naprsi-a-neuschne
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Peter Bednár: Až naprší a neuschne

12.5.2020
Na lepším hospodaření s vodou se shodneme.
Na lepším hospodaření s vodou se shodneme.
Jedno z mála témat, která společnost spojují, je obava ze sucha. Vidina budoucího lepšího hospodaření s vodou je univerzálně oblíbená, podobně jako Zdeněk Svěrák nebo řízek. I takhle neurčitý společenský souhlas je cenný, i když možná způsobený tím, že krize ještě nespáchala zatím nepoznané a fotogenické katastrofy, například lesní požáry, něco, co náhle znemožní pokračovat v zajetých kolejích. Náhlé pohromy vzniklé ignorováním dlouhodobého problému jinde způsobují společenskou paralýzu.
 
V Miami na Floridě je už deset let okem viditelná změna hladiny přílivové vody během takzvaného King Tide, nejvyšší úrovně přílivu jednou měsíčně. Na několik hodin zatopí ulice a domy v těch nejníže položených oblastech. Dočasně zaplavené území se každý rok rozšiřuje. Miami je možná první město, kde klimatický změna ohrožuje i velmi bohaté, ze zalitých čtvrtí vykukují vily, uvízlé jachty a terénní auta, náhle užitečná při projíždění 30 centimetry špinavé vody.

Miami. Klimatická změna tu ohrožuje i velmi bohaté.
Miami. Klimatická změna tu ohrožuje i velmi bohaté.
Miami je město na úplné rovině, získané vysoušením močálů. Musí ze zastavěných oblastí neustále odčerpávat vodu, to ale snižuje výšku terénu, který se pomalu propadá a zvyšuje ohrožení stoupající hladinou oceánu na druhé straně. Při nejvyšší úrovni přílivu vytlačuje mořská voda spodní vodu pod městem a ta vyvěrá na povrch kanalizací. Miami tak zažívá hned dva katastrofální scénáře s vodou - tou, co jednou může přetéct obranný val na plážích, a tou, která přiteče po půlnoci záchodem.

Přes viditelný dopad globálního oteplování a lokální špatné ochrany močálů na floridská města, jsou oba zvolení floridští senátoři a guvernér z republikánské strany. Ta změnám klimatu a vlivu člověka na přírodu nevěří a proto nic nedělá, i když se letos objevily první čtvrti, odkud voda dosud nezmizela. K problémům Miami a tisícům dalších míst ale přispíváme i my.

Stručný popis sucha u nás spočívá v tom, že vody naprší zhruba stejně, ale jindy, na krajinu, kde se vsákne méně, takže odteče dál. Ale nestihne odtéct do řek, protože se vlivem vyšší průměrné teploty vzduchu o třetinu zvýšilo odpařování, takže “naše” voda naprší někde úplně jinde, dost možná u někoho, kdo se o ní neprosil.

Fakt, že všechny politické strany v ČR minimálně proklamují ochotu k lepší ochraně vody, je důležitý, protože hlavní překážkou lepším řešením je legislativa. Krize sucha má - stejně jako skoro všechny ostatní krize - původ ve správě lidské krajiny, to, podle jakých pravidel se staví a jak se v ní žije.

V nedávné knize Neobyvatelná planeta David Wallace-Wells dokumentuje probíhající změny klimatu s jednoduchým závěrem: Není nutné se vysilovat bojem proti oteplování, protože ten už lidstvo dávno prohrálo. Jde jen o to, jak velké budou škody (velké) a jak bude vypadat nový běžný život (nic moc). Naše sucho je lokální ilustrací změn klimatu. Je jedno, jak hodnotíme minulou a současnou správu krajiny, zjevně selhává.

Problém změny klimatu je abstraktní, protože není lehké si spojit těžbu dehtových písků v Kanadě s občanskými nepokoji v Keni. Opatření proti oteplování jsou nákladná, těžko uchopitelná a kontroverzní, protože nejsou vidět a už vůbec ne rychle. Navíc ani není jasné čím a kde začít. Sucho je naopak ideálně zdokumentovaný konkrétní problém, přímo u nás, viditelný okem. Lepší hospodaření s vodou je zásadním příspěvkem k lepšímu klimatu, bez ohledu na to, jestli na jeho změnu někdo věří nebo ne. A ještě lepší je, že výsledky mohou být vidět, hlavně ve městech.

Města jsou chápána jako místa zjevně v největším kontrastu s přírodou a projevuje se to i při standardním měření uhlíkové stopy na plochu. Ta vychází nejvyšší v centrech velkých měst. Ovšem pokud se spočítá uhlíková stopa na člověka, je to naopak. Typický obyvatel českého města má při vyšší spotřebě jen 60% uhlíkovou stopu ve srovnání s venkovanem, protože žije na menší ploše vzájemně se izolujících bytů, může prakticky využívat MHD a chodit pěšky. Papírová brčka a recyklace odpadu jsou fajn, ale nejvíc pro klima udělá vaše adresa. Nejlepší strategie pro ochranu přírody je bydlet od ní co nejdál, ve městech.

Kompaktní městské prostředí vytváří podmínky pro to, aby jeho obyvatelé byli zdravější, spokojenější, bohatší a šetrnější k přírodě, než ti z míst roztahaných do krajiny. A ještě šetří veřejný rozpočet. Víc lidí a věcí na jednom místě vytváří víc příležitostí těchto věcí dosáhnout. Navíc hustota rozhodně neznamená Hong Kong, úplně stačí Hradec Králové.

Není nutné si města příliš idealizovat. Většina lidí v nich žije kvůli lepším příležitostem si najít práci nebo partnera, všechno ostatní je bonus navíc. Ale ten bonus navíc je to, jak město funguje a jak vypadá. V ideálním případě je krásné, třeba jako tady:

Postavit někde takovouhle krásu nejde. Je to proti předpisům.
Postavit někde takovouhle krásu nejde. Je to proti předpisům.
Města vyvolávají častý odpor, už jen proto, že většina městské krajiny je extrémně ošklivá a většina toho, co se nám na městech líbí, je staré. A to staré je v současnosti nepostavitelné. Ne proto, že by byl někdo zlý, chamtivý, nebo to neuměl nakreslit. Je to nepostavitelné, protože to je nelegální. Nic na fotce neodpovídá současným normám výstavby. Příliš úzká ulice s domy příliš blízko u sebe, nevhodná dlažba, příliš pater, okna na sever, strom vedle jízdního pruhu. Naše stavební normy snad cíleně rozhodly, že přesně to, co je na městech dobré a navíc šetrné k životnímu prostředí, se už stavět nesmí.

Změna legislativy je problematická, protože lepší městské prostředí vyžaduje hned dvě neintuitivní věci: méně aut a vyšší hustotu zástavby. To jsou shodou okolností také ta dvě témata, o která se veřejnost v plánování měst zajímá a ve volbách je zamítne.

Výsledek je, že téměř vše, co se postaví, vypadá nějak takto a všichni si na to zvykli, protože k tomu není možné postavit alternativu.

Časem si zvyknete.
Časem si zvyknete.
Problém současných českých měst je, že nejsou schopna nabídnout vyšší kvalitu života více lidem, na menší ploše šetrné k přírodě. Výsledek jsou lidé uvízlí v regionech závislých na dobrosrdečnosti státu a sucho v krajině, na které má současná výstavba jen kosmetické odpovědi.

Častý argument pro suburbanizaci je, že rodinný dům na vlastním pozemku na periferii je oblíbený a lidé v nich bydlí dobrovolně a rádi. To je pravda, ale je nutné dodat, že řídká zástavba je závislá na dotování státem, i pražská periferie stojí rozpočet 7x více než kompaktní centrum a je závislá na dopravě autem, opět dotované. Kdyby museli obyvatelé periferií platit skutečnou cenu za výstavbu a údržbu sítí a silnic, hrála by v posuzování výhod života za městem velkou roli.

Ideální proces navrhování městské krajiny může vypadat takto. Budova, která tvarem odpovídá místu a funkci, s členěnou fasádou a srozumitelným vstupem. To navazuje na ulice, které mají největší vliv na to, jak města vypadají podle preferovaného typu dopravy. Bloky budov mezi ulicemi by měly umožnit harmonii domů různého stáří a funkcí, z nich lze vyskládat čitelné čtvrti. To celé navazuje na širší krajinu, ideálně s minimem zásahů člověka. Tato výstavba vychází z historického rozvoje sídel, ale je dnes složitá, nákladná a vzácná. Ale bylo by dobré ji vyžadovat, protože na rozdíl od toho, co se běžně staví, umí i lépe sbírat, filtrovat a zasakovat dešťovou vodou.

To je trochu paradox, protože celá historie architektury a obydlí až k jeskyním spočívá hlavně v tom, jak udržet dešťovou vodu venku. V posledních dekádách se přidalo druhé téma, jak část dešťové vody dostat zpátky dovnitř nebo alespoň ji udržet na pozemku.

Představy o zeleném, ekologickém městě budoucnosti samozřejmě existují. Ve zvláštní symbióze kultury a reality vzniklo jen jedno řešení, v mnoha variantách. Neurčité moře velmi vysokých lesklých budov, obklopené bujnou zelení, s dopravou, která se elegantně vznáší a se vším, co je ve městech komplikované, mimo záběr. Všechno vypadá velmi ekologicky, časté jsou větrníky a fotovoltaika na domech, lesíky na střechách mrakodrapů a veselí lidé, kteří šťastně bloudí pastorální krajinou, jakoby se narodili na vesmírné stanici a poprvé v životě viděli jetel.

To zelené je jetel.
To zelené je jetel.
Budovy jsou jen ty nejdražší a technologicky nejnáročnější mrakodrapy, odkázané na neustálou klimatizaci a obrovské množství energií. Obrázky předpokládají, ale neukazují slumy, kde by asi žili všichni ostatní, kteří by si nemohli dovolit zjevně drahé věžáky. Vzdálenosti mezi vším jsou obrovské, tak velké, že znemožňují obslužnost MHD a komplikují běžný pohyb pěšky. Pro efektivní pěší pohyb je potřeba městské prostředí. V přírodě, i v příliš velkém parku, jsou věci daleko od sebe, není vidět od fasády k fasádě a po setmění vzniká někdy oprávněný pocit nebezpečí. Navíc cesta v zeleni působí delší, protože v ní chybí to, na co se lidé dívají nejraději - obchody a další lidé. Podle této představy se přesto staví, například nové město Neom v Saudské Arábii láká na svítící písek a umělý měsíc. Dušuje se, že bude velmi ekologické, přestože bude v poušti, závislé na těžbě ropy.

Ekologické město na vodě je samozřejmě skvělý nápad, který není nutné vymýšlet znovu, dražší a horší.

Už je to vymyšlené.
Už je to vymyšlené.

Pro stav vody v České republice jsou důležité dvě věci, všechna voda odteče a skoro žádná nepřiteče. Budoucnost je závislá na tom, kolik zvládne česká krajina zachytit deště. Bude muset zachytit minimálně třetinu navíc oproti současnému stavu, tu třetinu vody, co se od 50. let minulého století odpaří rychleji. Protože je už pozdě na to něco dělat s teplotou, která to způsobila, je nutné na její zvýšení adaptovat krajinu.

Názvů pro hospodaření s dešťovou vodou je mnoho. Původní Hospodaření s dešťovou vodou (HDV) postupně nahrazuje Zeleno-modrá infrastruktura. Ze zahraničních názvů je asi nejčastější Low-Impact Development (LID). Důraz na Development je důležitý, lepší krajina pro vodu není jen o adaptaci postaveného, musí se říct, jak stavět v budoucnu.

Koncept vychází z porovnání odtoku vody. V přírodním prostředí se polovina dešťové vody vsákne, velká část se vypaří a jen 10 procent odteče dál. V urbanizovaném prostředí to je naopak, vsákne se jen minimum, většina vody odteče pryč.

Cílem LID je kompaktní lidské prostředí, které pomocí přírodě blízkých opatření zadrží vodu přímo v místě dopadu srážek. Dá se tomu říkat "až naprší a neuschne".

Dosavadní řešení spočívá v tom vodu co nejrychleji izolovat, skrýt z povrchu pod zem a pomocí nákladné a neviditelné infrastruktury ji odvést někam jinam, kde často způsobí škody někomu, kdo problém nezavinil. Současný systém koryt a trubek způsobuje erozi, znečištění a vysychání. Šlo tomu předejít, ale Bruce Mau v knize Massive Change zmínil důležitý problém navrhování: “design je pro lidi neviditelný, všimnou si ho, až když selže.” A opravdu, máloco selže tak fotogenicky jako vodní infrastruktura. Dramaticky v případě záplav v městské krajině, a pomaleji, ale dráž v případě uschlé úrody a přírody.

Lepší hospodaření s dešťovou vodou zvýší ochranu zdraví, majetku a krajiny, a navíc přispívá k rozvoji měst. Tady je fotka Hammersby ve Stockholmu.

Architektura domů je naprosto průměrná, běžný příjemný standard. Co ale výrazně zvyšuje kvalitu celku, je prostor mezi budovami, v centrální části je celý určený pro zadržování vody. To neznamená, že se ze všeho musí stát habitat pro Rákosníčka, v profilu je řada různých typů povrchů a funkcí, od náměstí s propustnou dlažbou, záhonů, hřišť až po mokřad. Výsledný veřejný prostor vytváří kvalitu, která výrazně zlepšuje hodnotu celého území a bez nutnosti nakládání s vodou by asi nic tak pozoruhodného nevzniklo. Investovat do vody se vyplatí.

Vedou k tomu tři kroky. Nejdřív se dešťová voda na povrchu zpomalí, aby v rychlosti při nadměrné srážce nepůsobila škody. To lze docílit odstraňováním nepropustných ploch, lepší dlažbou a obrubníky. Poté se voda rozprostře do k tomu určených míst, různých typů průlehů, příkopů a zahrad. Tam se umožní vodě pomalu vsáknout nebo odtéct do přirozené vodní plochy. Toto řešení má stejnou kapacitu a cenu jako standardní podzemní infrastruktura, ale lépe odolá při nadměrné srážce.

Rozdíl oproti typickému řešení vypadá takto:

Jednotlivých prvků jsou desítky, od nákladných a mechanických, po levné a krajinné. Fungují na tolika místech, že není nutné je znovu vymýšlet, stačí převzít to, co je ověřené.

LID má mnoho výhod. Tou první je samozřejmě lepší odvodnění, často v místech, která při srážkách obzvlášť trpí. Voda z asfaltu v městském prostředí má vyšší index znečištění než splašky a je s ní proto nakládáno jako s toxickým materiálem. LID přístup s tímto počítá a zachytává pomocí přírodních nebo technických filtrů nečistoty před infiltrací do spodních vod. A v místě, kde nadměrná srážka může vyvolat na půl hodiny pohromu, vytvoří LID na pár hodin jezírko.

Voda není problém.
Voda není problém.

Jen s ní musíte pracovat.
Jen s ní musíte pracovat.
LID je dobré pro rychlé zlepšení problémových městských částí. Na fotce je Main Street, jedna z hlavních ulic v Little Rocku v Arkansasu. Tehdejší starosta s pěkným americkým jménem Mark Stodola chtěl najít způsob, jak vrátit život do kdysi důležité, ale zanedbané ulice, která sloužila převážně pro rychlý průjezd. Většina z okolních domů byla opuštěná s celou řadou negativních dopadů na okolí, od drobné kriminality po neatraktivitu investic. Návrh spočíval v rozšíření chodníků na dvojnásobek. Jedna část je věnovaná zeleni a sběru vody, zbytek slouží zatraktivnění pobytu pro pěší. Výsledné prostředí příjemné ulice přivedlo investice do opuštěných nemovitosti. Pět let po otevření jsou všechny budovy obsazené a oblast žije čilým životem. Na to, že se prostor ubíral na úkor parkování, se už zapomnělo.

Kdysi tu stála auta.
Kdysi tu stála auta.
Výhoda povrchového hospodaření s vodou je viditelnost. Na rozdíl od podzemní infrastruktury umožní na povrchu vytvořit prostředí, které by jinak bylo nezaplatitelné. Okrajové části měst notoricky trpí nízkou kvalitou veřejného prostoru a zeleně. LID poskytuje možnost předejít gentrifikaci hrstky kvalitních městských struktur cílenou stavbou zelených prvků v méně atraktivních lokalitách. Správně udržovaná uliční zeleň má příznivý vliv na bezpečnost a cenu nemovitostí. Dopad zeleně na ceny je vidět například i na pražských Vinohradech. Byty v ulicích, kde je víc stromů na úkor parkování, mají vyšší cenu než ty, kde je o pár míst navíc.

Víc stromů, vyšší cena bytu.
Víc stromů, vyšší cena bytu.
LID umožní lépe pracovat s městkou mobilitou. Hlavní problém budoucnosti neautomobilové dopravy u nás je nedostatečná infrastruktura. Občas sice vznikne tabulková cyklostezka a chodník, ale málokdy tak, aby to bylo opravdu bezpečné a použitelné. Zelené rozdělení typického silničního profilu, který obvykle upřednostňuje příliš rychlou jízdu autem, je lepší a levnější, než stavební úpravy.

Silnici lepší oddělit zelení než stavebně.
Silnici lepší oddělit zelení než stavebně.
Důležité je, že tyto strategie mohou být krásné a zelené úpravy bývají nejméně konfliktní výstavbou. Do současného moderního prostoru, který eliminoval vše, co běžně bylo určené k praktickému a příjemnému pohybu pěšky, by bylo možné dát aspoň trochu zeleně každému před dům.

Je to prostě hezké.
Je to prostě hezké.
S budovou si budoucnost šetření s vodou spojujeme možná nejčastěji, asi s oprávněnou nedůvěrou směrem k různým programům a dotacím na technické vychytávky. Hlavní je sběr vody ze střechy, pomocí střešní krajiny či zelených střech a zelených fasád. Ty mohou být velmi nevšední a zajímavé, ale jsou limitované cenou a nutností závlah a hnojení. Nejlepší jsou možná ty zcela běžné a obyčejné.

Chyťte vodu ze střechy!
Chyťte vodu ze střechy!

Nechat růst.
Nechat růst.
Zelené střechy budou v nějaké formě asi jednou pravidlem. Přesto, že i u nás vzniklo několik skvělých, je nutné si od zelených střech neslibovat příliš. Jejich ekologický přínos je nesporný, ale často spojují předpoklad, že budou sloužit rekreaci nebo dokonce že budou suplovat veřejný prostor. To ale není správná úvaha. Pro veřejný prostor, tedy náměstí, ulice a parky, je důležitá viditelnost a ohraničení, tedy to, kde jsou obchody, služby a věci ke sledování a pobytu.

Důležitější, než zachraňovat špatné typologie budov nepřístupnou zelenou kamufláží na střeše, je navrhovat domy, kde je plocha pro zeleň a pobyt součástí objemu - návratem k vrstvení pater, s balkóny, terasami, různými typy střech a klidně i podloubími. Nejdůležitější deviza města pro klimatickou změnu je totiž stín. To je problém pro současnou stavební legislativu, která stín považuje za nepřítele a nesmyslně vyžaduje přímé denní slunce a následné klimatizování každého prostoru.

Ve městech bude letos asi 40 dní s teplotou vyšší než 30 stupňů. Ve kterém prostředí by bylo toto teplo snesitelnější?

Představte si letní pařák tady...
Představte si letní pařák tady...

...a tady.
...a tady.
LID na úrovni pozemku spočívá v propustných dlažbách, sběru vody v zahradách a nádržích a odklonu od trávníků. Trávník je v zemích prvního světa na předních místech pěstovaných plodin, vyžaduje stálou závlahu, údržbu a hnojení. Obří plochy trávy, hlavně na sídlištích, mají minimální hodnotu, obzvlášť pro retenci vody. Dešťová voda na vyprahlém trávníku nezpomalí, ani se nevsákne. Výměna trávníků za cokoliv jiného je prvním krokem k lepší retenci v krajině.

Voda, obzvlášť ta viditelná, může lépe pomoci zapadnout do okolí jinak nenáviděným typům budov, například kancelářím. The Park na Chodově od naší firmy je ideální příklad - architektura budov je variace na to, co je možné postavit pro tento účel, ale kvalitní veřejný prostor s vodou po obvodu plní ekologickou funkci a navíc vytváří oblíbené místo pro své okolí.

Zamaskujte kancelářskou budovu travičkou.
Zamaskujte kancelářskou budovu travičkou.
Největší efekt mají opatření v uličních profilech, tedy v prostorech mezi budovami. Uliční síť tvoří typicky třetinu až polovinu městské plochy. Většinou asfaltový povrch je kompletně nepropustný a zvyšuje okolní teplotu. I proto jsou centra měst v době veder v apokalypticky zbarvených mapách horka nejčervenější. Problém ovšem není hustota lidí a zástavby, historické uličky jsou pro pobyt v horku příjemnější než otevřené sídliště.

Problém je nadměrné množství pevných povrchů a preference automobilů před pohybem lidí. Nové typologie ulic založené na sběru vody při podobné průjezdnosti umožňují často efektivnější využití přebytečného prostoru pro auta. Teď je správný čas na tu nejkontroverznější část: Žádné zlepšení zadržování vody v krajině není možné bez omezení plochy pro jízdu a skladování automobilů. Až menší počet parkování otestuje upřímnost odhodlání zlepšovat zadržování vody v krajině.

Pro auta to bude nepohodlné.
Pro auta to bude nepohodlné.
Povrchové parkování hlavně u nákupních center je dimenzované na předvánoční nákupy, a jindy jsou vzdálená místa často nevyužitá. Obří asfaltová plocha bez dalšího využití plná nečistot z aut je obzvlášť riziková při srážkách a obzvlášť nehostinná kdykoliv jindy. Je proto dobrý nápad vyměnit plochu vzdálenějších stání za parkování v zeleni nebo na propustné dlažbě. Další možnost je část stání změnit na retenční příkopy a průlehy, ale úplně nejlepší je stavět tak, aby povrchových parkovišť vůbec nebylo potřeba.

Málo využívaná parkovací stání se mohou tvářit jako trávník.
Málo využívaná parkovací stání se mohou tvářit jako trávník.
Ideální pro sběr vody jsou typy uličních úprav známé jako sdílené ulice nebo holandsky woonerf. Jedná se o typ komunikace, kde je celý profil určený pro zeleň, obchody, pohyb lidí a bezmotorovou dopravu. Automobily mohou projíždět i parkovat, ale přednost mají chodci a šířka profilu je regulovaná výsadbou, mobiliářem a stavebními úpravami. Tyto ulice česká legislativa neumožňuje, možnosti designu “pěší zóny” a “obytné ulice” jsou stále technokraticky omezené geometrií aut, i když pro ně tyto typy ulic nejsou určené. Zároveň platí, že pro každý typ profilu existuje správné řešení pro nakládání s dešťovou vodou, od nádob v historické uličce, po mokřad v dálniční krajině. Zachytávání vody pomůže zejména uličním stromům, ty mají hlavně kvůli nedostatečným závlahám průměrnou životnost 13 let. Pokud se v ulici udělá dost místa pro vodu a zeleň, může vzniknout kvalitní prostředí pro pohyb a pobyt všech.

V historických městech je LID možné, i když spíše ve formě akupunktury - drobné úpravy tam, kde to lze. Skvělé jsou kanály ve Freiburgu nebo retenční jezírka na náměstích v Kodani. Při nové výstavbě je možné logikou vody řídit celou uliční síť, jako ve čtvrti Bo01 v Malmö. Tam je naplno vidět důraz na development. Čtvrť maximalizuje zastavěnost, ale ta nepůsobí bezútěšně, naopak. Velký počet lidí je totiž zakomponovaný do desítek typů obydlí, od bytových domů a řadovek po malé zahradní domky. To vše často v rámci jednoho bloku. Celkový podíl plošné zeleně je malý, ale mezi domy je spousta stromů, zahrad a miniaturních parků. Výhoda tohoto řešení je, že pokud umožníme velkou hustotu výstavby, získáme více krajiny bez lidských zásahů na obvodu, s větší kapacitou zadržovat vodu než sebelepší dodatečná úprava měst. Hustota je základní předpoklad pro kvalitu prostředí a jeho možnosti zachytávat vodu.

Jde to.
Jde to.
Podobné úpravy center jsou u nás překvapivě kontroverzní pro lidi, kteří se jinak asi považují za ochránce přírody. Klub za starou Prahu dokonce i stromům na náměstích posměšně říká botanizace města. Zeleň ani vodní infrastruktura podle mnohých není kompatibilní s unikátně historickou Prahou. Tato představa města má předobraz spíš ve vánočním pohádkovém velkofilmu, ne v realitě. Historie měst spočívá v postupné adaptaci struktury na společenské a technologické změny, ne na velmi novodobém trvání na kulisách, které jsou u nás hnojivem pro trdelníky. Zahraniční města, i ta mnohem historičtější než Praha, ukazují, že zeleň ve městech samozřejmě hodnotu historického celku nekazí. Naopak historickou hodnotu příjemného prostředí posiluje stínem, snesitelnější teplotou a atraktivnějším praktickým prostorem pro pobyt venku.

Mohlo by to jít.
U nové výstavby je ideální návrh podřídit přirozenému toku vody na konkrétním pozemku a podle toho komponovat veřejné prostory a umístění budov. Výhoda opět je, že i když většina legislativy pro novou výstavbu nutí stavět bezduché celky, přítomnost vodní infrastruktury může výrazně zlepšit výslednou kvalitu prostředí.

Voda v krajině by měla být řešena návratem k přírodnímu stavu řek a navazující krajiny. Problémy vznikají proto, že všechny toky a jejich okolí jsou lidskou činností regulované víc než města. V “přírodě” probíhá desítky let radikální experimentování s genetickým inženýrstvím, automatizací, změnou ekosystémů, investiční politikou a mizející prací. Iluze pastorálního venkova a divoké přírody je chybná, je mnoho budov, které jsou u nás starší než spousta z toho, co v krajině považujeme za přirozené, ať jsou to smrky Marie Terezie nebo les na Řípu.

Bohužel, u nás dál pokračuje politika výstavby přehrad, i když jsou to hlavně velká vodní díla, která mění geometrii, teplotu a ekosystém toků, se zanedbatelnými výhodami pro všechny ty, kteří se nepodílí na jejich výstavbě. Přehrady navíc ve velkém produkují metan, nejhorší ze skleníkových plynů. Přehrada je dílo závislé na předvídatelnosti srážek a vodních toků, a tedy zjevně nevhodné pro současnou, velmi nepředvídatelnou situaci. Plány na výstavbu šesti (!) nových přehrad doprovázejí ujištění, že návrhy nádrží počítají s rychlejším odpařováním z velké plochy. To je hezké, že se s tím počítá, ale nadměrné odpařování z rozsáhlých hladin je hlavním argumentem pro to už nikdy žádné nestavět!

Zemědělství je známý důvod sucha, zejména pěstováním zcela zcestných plodin na příliš velké ploše. Odpovědí ale není nutně přechod na lokální potraviny. Jejich pěstování a distribuce má samozřejmě převážně pozitivní dopad na krajinu. Ale to, jak vypadá potravinová soběstačnost, lidstvo zkoušelo po většinu své historie. Staletí neexistence jiných než lokálních potravin vytvořila společnost odkázanou na nulový růst, otrockou práci, věčný nedostatek a podvýživu. Zelenina a ovoce z jiných kontinentů působí jako neekologický luxus, ale přeprava na velké vzdálenosti je překvapivě malou částí ekologické zátěže, kolem deseti procent z celkové uhlíkové stopy. Nejlepší zemědělská politika proti suchu je vodu dovézt v podobě plodin vypěstovaných tam, kde jí je dostatek.

Řešení také není jen v tom, že na polích najednou vzniknou remízky, ty jsou fajn a určitě pomohou. Ale remízek je jako odpustek, symbolická daň, která neřeší příčinu problému - špatnou politiku výstavby a správy krajiny. Výsledek je nevzhledná a na státních dotacích a automobilech závislá periferní krajina skladů, obchvatů, parkovišť a zahrad s tújemi, zodpovědná za rostoucí teplotu, se zanedbatelnou schopností zachytávat vodu.

Legislativa v zásadě umožňuje sběr dešťové vody, ale je poznat, že jednotlivé kroky na sebe nenavazují - například nekompatibilita s dopravními normami zhoršuje implementaci v ulicích. Také chybí kvalifikace nepitné vody a postup pro její zpracování. Ale i v místech, kde drobné úpravy vznikly, často chybí to nejdůležitější - design. Výsledek proto vypadá třeba takto - oplocená jáma bez vegetace, bez vztahu k domům a navíc hned vedle ji “jistí” typická podzemní infrastruktura. Technicky možná funguje, ale je to příklad zbytečné investice.

To, co legislativa nedovoluje, je například možnost poslat vodu ze střech do blízkého parku a vytvořit něco podobného:

Hezké, ale nejde to. Legislativně.
Hezké, ale nejde to. Legislativně.
Takže jak a kde LID stavět? Když se podíváme na transekt, schematický průřez typickým českým městem, má šest zón. Historické jádro, blokovou zástavbu, předměstí, sídliště, logistickou krajinu a okolní vesnice. Při pohledu na něj to vypadá, že tam, kde je nejvíc místa, by bylo vhodné umístit nejvíc přírodních prvků. To je samozřejmě správné a určitě to ničemu neublíží, ale ještě lepší strategie je znovu stavět v hustotě a malé ploše podobné historickým centrům a nechat co nejvíc krajiny bez lidských zásahů, aby se voda mohla vrátit k přirozené cirkulaci.

Představa o ekologickém rodinném domě a neekologickém městě vznikne, když se zaměříme jen na srovnání dvou budov. V tomto srovnání by samozřejmě rodinný dům vyšel lépe, než budova ve městě. Ale kdybychom potřebovali ubytovat stejný počet lidí jako ve městě v hustotě rodinných domů, potřebujeme násobně víc místa, víc plochy silnic, víc sítí a hlavně, vytvoříme prostředí, kde je vše od sebe tak daleko, že se nelze obejít bez auta. Proto je nešťastné trvat ve městech na obrovských plochách zanedbané zeleně bez valné ekologické hodnoty. Město, kde každý žije v zeleni, je totiž taky město, kde každý musí všude řídit.

K retenci vody slouží mnoho technologií, většinou záslužných. Problém je, pokud se technologie používají jako kamufláž neekologických staveb. Například centrála Apple je nová a krásná budova, která dostala všechny ekologické certifikáty na fasády, cirkulaci vzduchu, energetickou úspornost a podobně. Projekt se chlubí i ochranou krajiny tím, že vysázeli 15 000 stromů. To je fajn. Ale bohužel tato budova je na vyasfaltované periferii San Jose a v podzemí je parkovací garáž pro 15 000 aut, takže žádná voda se tam nevsákne. A nutnost všech zaměstnanců dojíždět autem spolehlivě přebije technologické inovace.

Technologie jsou mnohem lepší jako doplněk prověřených urbanistických postupů, například ve čtvrti Aspern ve Vídni. Domy mají podobné formy a uspořádání jako vídeňská historická výstavba. Technologie stínění fasád, regulace veřejného osvětlení a recyklace vody přispívá ke kvalitě, ale dalo by se obejít i bez ní a celkový charakter by neutrpěl.

Princip LID výstavby na menší ploše také pomáhá šetřit veřejné výdaje. Je mnohem lepší stavět domy blízko u sebe, takže ušetřené prostředky můžou být investovány na stavbu a údržbu jednoho krásného parku, než patnácti zanedbaných. Ve městech i krajině platí pravidlo, že nejlepší a nejlevnější infrastruktura je samozřejmě ta, která se vůbec nemusí postavit.

Největší výhoda LID je tvorba hodnotných míst. Současný systém segregovaných funkcí, nadměrného počtu silnic a nelogických návazností mezi budovami vytváří nevzhlednou krajinu, která následně vzbuzuje odpor k další výstavbě. Řada klimatických opatření vyžaduje dobrovolnou změnu životního stylu, ke které je málokdo ochotný - bez ohledu na následky. Výstavba, vycházející z historické kompaktnosti měst a vesnic, je možná jediná strategie, která přináší kromě zásadního ekologického řešení i bonus navíc - lepší, příjemnější a hezčí prostředí, ve kterém stojí za to žít. Skutečně efektivní hospodaření s vodou do budoucna vyžaduje domy blízko u sebe, o třech až osmi patrech, s množstvím teras a balkonů, v blokové zástavbě, bez garáží, ale na uzlech veřejné dopravy a klidných ulicích se spoustou stromů, obchodů, stínu a povrchového sběru dešťové vody.

Tady je nejlepší, i když zároveň nejsmutnější návrh pro Prahu, od ateliéru D3A z 90. Let. V růžové jsou označené volné plochy, kde by bylo možné v Praze stavět. Dnes, 30 let od nakreslení diagramu, se jich zastavělo možná pět. Není jasné, jestli by dopad 100 000 obyvatel navíc v přirozených místech kompaktního města snížil dnešní sucho v Praze a Středočeském kraji, ale určitě by dnešní satelitní čtvrti, které se místo toho postavily, nezabíraly cennou zemědělskou půdu, nevyžadovaly nekonečné investice do sítí a silnic a ještě nekonečnější debaty o okruhu. Minimálně by jejich obyvatelé nebyli odsouzeni marnit čas dojížděním v kolonách.

Vlhké sny zelených projektantů.
Vlhké sny zelených projektantů.
To, co se dá čekat od LID, tedy různé prvky v ulicích a veřejném prostoru, není stavebně složité, ani drahé a jistě časem vznikne legislativa, která například umožní jejich jednodušší přebírání a správu městským firmám. Složitější může být až to, že “ekologické” není jen to, co je na obrázcích zelené a modré, ale i to, co je béžové, okrové a šedé - nové budovy na vhodných místech. Ty můžou mít často lepší efekt než sebevíc průlehů v lese, zvlášť pokud jen kamuflují vedlejší satelit.

A co takto?
A co takto?
Odpor ke konkrétní stavbě je vzhledem k nízké kvalitě většinové výstavby pochopitelný, ale když se podaří zamezit vzniku jedné budově ve městě, tak to neznamená, že se nic nepostaví. Postaví, ale za městem, na zelené louce, v menších objemech, ale ve větší ploše, na úkor skutečné přírody a vodních toků.

Je tak na nás - voličích -, jaká města a krajinu chceme mít. Ta, co se staví dnes, nebo ta, co lépe odolají suchu, které už přišlo. Současný model funguje k vodě jako síto, model do budoucna by měl fungovat jako houba.

Ve městech, kde dnes sklízejí výhody LID infrastruktury, se to děje často až desítky let poté, co začali se změnami legislativy a výstavbou. I ten nejoptimističtější scénář pro Českou republiku by předpokládal, že dnešní třicátníci se důstojné krajiny dočkají možná na důchod. Měli bychom si pospíšit, minulý týden u Drážďan vyschlo Labe a v Polsku už měsíc hoří národní park.

Lepší infrastruktura, kde je voda vidět na povrchu, by možná způsobila, že si jí budeme víc vážit. Ne z ezo pohledu nevyzpytatelné Matky přírody, ale v reálném světě kvality, investic a následků. Za sucho může vliv designu a legislativy na životní prostředí a proto by nám mělo záležet na tom, jak a proč se co staví. Je to piplačka, ale je to důležité. Bylo by dobré si jednou říct, že napršelo a neuschlo.


reklama

 
Další informace |

Tento článek částečně vychází ze dvou úvah o městech pro časopis Finmag, Chvála měst (Prosinec/Leden 2020) a Hybaj na pole (únor/březen 2020) a je částečný přepis série přednášek o vodě ve městech, například této.

foto - Bednár Peter
Peter Bednár
Autor je architekt a urbanista. Pracuje v kanceláři Jakub Cigler Architekti.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (20)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Katka Pazderů

Katka Pazderů

12.5.2020 05:50
Pěkné návrhy a realizace. A proč to u nás jde jen ztuha? Máme osvícené radnice, třeba na Praze 12, ale častěji bývá zhasnuto a šedá barva v ulicích. Více zasakovacích pásů, více stromů, by to chtělo.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

12.5.2020 16:21 Reaguje na Katka Pazderů
No, na obrázcích lze ledacos. V realitě je to horší ... mne třeba pobavily ty stromy okolo Staromáku. Hlavně když jsem si představoval, jak by je tam autor sázel a kterou z IS by se mu podařilo překopnout jako první. Že to není taková sranda pochopili i na IPRu, i když jim to trochu trvalo.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

12.5.2020 06:43
Článek je velice pěknou nabídkou možností, které se již měly mít čile k životu v našem okolí. Bohužel česká společnost je silně konzervativní a jakákoli snaha změnit zavedené pořádky je "po zásluze" trestána.

Namátkou dvě konkrétní věci, obě z Prahy:
- stavba budovy knihovny podle projektu architekta Jana Kaplického
(pracovně boj o chobotnici na Letné)

- obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

12.5.2020 07:21 Reaguje na Miroslav Vinkler
No, právě. Já tu konzervativnost jmenuji snad trefněji zaprděností, která dnes získává domninanci nejen ve veřejném životě, ale je považována za všeobecný jev u většinové populace. Součástí jsou převažující ropácké názory a odpor k solidně progresivní Západné Evropě v podobě EU.
Jak je to možné, když ještě v 90. letech jsme byli nejdynamičtěji se rozvíjející stát Evropy?
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 07:45 Reaguje na Pavel Hanzl
Podle mě jsme tu silně zakomplexovaní.... jak něco přichází z poza hranic nebo je to jakkoliv nové, tak je to špatné, protože jsme to nevymysleli my...... hrozně nízké uvažování.... navíc se tu lidi nemají rádi... jinak by se víc starali o své okolí i o sobe samé.... jak říkám pořád.... nemocná duše obyvatelstva.... jsou tu samozřejmě i zodpovědní, rozumní a inteligentní lidé, kteří jsou velice kreativní a mají chuť žít, pomáhat a tvořit.

Těch je ale možná tak 1-5% a zvlášť generace odkojené lží a manipulací vyloženě žárlí na tyto schopné a ctihodné lidi, a tak dělají všechno pro to, aby z nich udělali hloupé idioty, pomatence a blázny a jejich přístup a "projekty" zašlapali do země... jen z čiré a ubohé žárlivosti a závisti, že nejsou jako oni.... když jsme takový nemohli být my, tak nebudete ani vy! Ve světě tento komplex nemá obdoby.... a to jsou země, které zažili mnohem větší hrůzy než my v ČR a přesto nejsou takto zlomení.... my si tu nevěříme, neumíme se prodat a využít naše schopnosti a jen žijeme ty naše ubohé a depresivní životy a za hranice se díváme s opovržením... celý svět to ale vidí a kroutí nad námi hlavou...... vidí naše schopnosti a nechápou proč je nevyužíváme a jen se pořád litujeme jací jsme chudáci a že nám všichni jen ubližují a snaží se nás zničit.... je to ale jen taková sebeobranná póza, protože se nás nikdo zničit nesnaží a spíš by nám i rádi pomohli, ale my neee.... my jsme hrdí (nemáme být na co) a neschopní zakomplexovanci..... A CELÁ TATO ZEMĚ SE POSTUPNĚ ROZPADÁ A POLITICI SI TU DĚLAJÍ CO SE JIM ZACHCE A PODLE TOHO TO TU VYPADÁ.... stydím se za to, že jsem z ČR.....
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

13.5.2020 20:09 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Pane Kašpárku, tak zoufalé to asi zas nebude, i když já dost věcí vidím velmi podobně. Mladí (podle svých dětí) se cítí daleko více Evropany a zaprděnost u nich nevidím, ale chování našeho národa je dnes skutečně ostudné.
Velmi to dobře trefila paní Albright: "vzpomeňte co jste byli a co byste mohli být".
Nepochybně narážela na 90. léta, kdy ČR byla tahounem celého postsoc. bloku, jednoznačným premiantem a kdy nám předpovídali hospodářský zázrak. Jezdili k nám presideni z celého světa všetně Američanů, na Havlově pohřbu se sešla světová elita. Jak je to možné, proč jsme dnes najzaprděnější vohnouti Evropy? Co se stalo a hlavně Proč?
Mám na to svoji teorii, ale nevím, jestli je správná a hlavně nenabízí řešení.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 07:26
Krásné, funkční, ale v ČR se toho plošně snad nedočkáme...

Olomouc oznámila, že půjde touto cestou, ale zatím se nic neděje... nové rekonstrukce se pořád dělají pěkně špatně po staru.... že prý potřebují první pilotní projekt, na kterém si ověří, že to funguje..... hold kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá výmluvy a všechno jen brzdí a blokuje.... v ČR má podobných slibných plánů každý plnou hubu a chlubí se tím, že o tom mluví, ale v praxi nic nic....... smutné.....
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

12.5.2020 07:32 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Alespoň se nové objekty nenapojují na dešťovou kanalizaci, stavebník musí vše nechat vsáknout na svém pozemku. To mi připadá velmi důležité.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 07:46 Reaguje na Pavel Hanzl
No kdyby to tak bylo... v reálu se to ale velice často obchází... tak jako všechno v ČR co je dobré a prospěšné....
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

12.5.2020 07:29
V článku je hned nahoře zásadní chyba:
"Stručný popis sucha u nás spočívá v tom, že vody naprší zhruba stejně, ale jindy, na krajinu, kde se vsákne méně, takže odteče dál."
Není to pravda srážkové deficity za posledních 5 let tvoří už celoroční srážky a letošní rok bude asi zcela rekordní. Prostě neprší a zachytávání deště je velmi důležité, ale obávám se, že to nestačí. Pokud by byla okamžitě realizována všechna výšeuvedená opatření (což je samozřejmě nesmysl), tak bychom si na pár let asi fakt pomohli. Ale co dál?
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 07:59 Reaguje na Pavel Hanzl
https://www.facebook.com/jsedlbauer/videos/183193356146173/

Naprosto nejkomplexněji popsané důvody a řešení sucha....
Odpovědět
RV

Richard Vacek

12.5.2020 08:14
Pěkné, obsáhlé, ale založené na některých špatných předpokladech/cílech. 1. odpor k individuální dopravě - přitom jedním z velmi důležitých symbolů svobody je vlastní auto a možnost volně se s ním pohybovat. 2. odpor k bydlení v rodinných domech - přitom kvalita života ve svém domě na dostatečně velkém pozemnku je nesrovnatelná s bydlením obklopeném sousedy v mnohdy podměrečném bytě. Kdo zažil kuřáky, milovníky aromatických jídel, pachy z hospůdek, psí exkrementy nebo milovníky hlasité hudby nebude o výhodách zahuštěného bydlení mluvit. Takový byt se hodí na přespání a člověk je nucen žít jinde. Navíc Česko není stát s vysokou hustotou obyvatel, že by bylo nuceno cpát lidi na jednu hromadu.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 08:51 Reaguje na Richard Vacek
To co je pro Vás špatné, nemusí být špatné pro ostatní. Je to jen Váš pohled na věc, nic víc.. navíc o většině těch bodů by se dalo s úspěchem polemizovat...
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

12.5.2020 09:17 Reaguje na Richard Vacek
Ono to souvisí se společenskou vyspělostí národa - tzv. paneláky nelze házet do popelnice, to nebyl vůbec špatný nápad.
Problémem je nedodržování pravidel základního chování sociálně nepřizpůsobivých jednotlivců/komunit v těchto lokalitách. Tady má p.Vacek naprostou pravdu a nejsou to jenom cikáni.
Měl jsem to štěstí navštívit uvedenou lokalitu v Malmö,Švédsko a bydlení tam je naprosto v pohodě.
Indiv. doprava ? Lze ji přece velmi dobře regulovat a dá se řešit.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.5.2020 11:53 Reaguje na Miroslav Vinkler
Jsem stejného názoru. Mentální vyspělost průměrného obyvatele ČR (nejen co se společenského chování týká) je povětšinou dost nízká a podle toho to tu vypadá. I za prezidenta si lidé zvolili mentálně zaostalého Švejka... a jak jsem si už mnohokrát všiml, tak je svým prasečím postojem a destrukcí morálky a hodnot vyloženě inspiruje....

A co se týká přizpůsobivosti.... většina lidí v ČR je až nemocně přizpůsobivá... ale jen v tom nejhorším slova smyslu...

Stylem.... dívej na toho řidiče... jede jako prase debil!

Za pět minut.....

Já se na to můžu vy****, budu jezdit taky tak! Proč já bych měl jezdit slušně a respektovat ostatní, když na to "všichni" kašlou....

A pak to na silnicích vypadá jako dnes... a tak je to v ČR se vším....



Odpovědět
JD

Jiří Daneš

12.5.2020 15:11 Reaguje na Lukáš Kašpárek
To jste došel dost daleko, od totálního urbanismu něco na způsob modernizovaného Koldomu (Kolektivní domov, Litvínov), až k neukázněným řidičům, kteří jsou produktem polistopadového vypjatého individualismu, zkombinovaného s buránstvím.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

13.5.2020 07:49 Reaguje na Jiří Daneš
Všechno to s přístupem k ŽP souvisí... mluvím o mentalitě běžného čecha, moraváka nebo slezana...
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

13.5.2020 07:52 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Lidé, kteří neuznávají hodnoty je nemohou vytvářet... mohou jen ničit....
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

12.5.2020 16:29
Pan Bednár se tu hezky rozepsal. Co mne osobně zaráží je odkud vlastně je ... myslím profesně. Protože když si vybavím návrh příslušné AK na "revitalizaci" spodní části Václavského náměstí, tak tedy ... no, v létě se na to fakt netěším (a bohužel tam občas chodit musím). O tom, že konkrétně jejich Quadrio je ukázkovým příkladem jak na daný prostor doslova bezohledně narvat co nejvíce komerčně zhodnotitelné hmoty ani nemluvě. A když jsme u toho Quadria, na tom plácku u něj, zezadu, jak se tam točí ta Černého kebule ... tam je fakt zeleně a vodních prvků, že to svět neviděl.

Nějak mne u tohoto článku napadá něco o kázání vody a chlemtání vína ...
Odpovědět
LB

Lukas B.

13.5.2020 19:49
cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. ty stavební předpisy, které formují vnitřnírostředí staveb a intravilán v okolí novostaveb, ty nespadly z nebe, ty byly formulovány v dobré víře, aby byly zlepšeny hygienické podmínky (oslunění, odstupy staveb), aby to bylo prostředí bezpečné (zábradlí všude, ohledy na hendikepované) atakdále. a pak jste na dovolené (třeba) v provence, na kanárech, na sicílii, v krumlově, v nerudovce, u kamarádů v krkonošské roubence či valašské dřevěnici, a ejhle, v těch těsných a strmých uličkách, v těch blbě osluněných cimrách, na těch strmých schodech se najednou cítíme dobře a útulně.

řečeno s Bastiatem, nechte nás být!
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist