Ironie efektivity: Jak může uvědomělé šetření životního prostředí škodit

I sám jednotlivec může pro ochranu klimatu udělat hodně. Ale neměl by ušetřené prostředky hned vrazit do koupi nových spotřebičů. Ale dopřát si zážitek z přírody je v pořádku.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | H is for Home / Flickr

Kjartan Steen-Olsen spolu s kolegy přináší zajímavý pohled na environmentální problematiku. Předně, svou studií vrací do módy kdysi tolik populární heslo: „Mysli globálně, jednej lokálně“. Jednotlivec a jeho nekonzumní rozhodnutí mají podle nich zásadní podíl na změně budoucích trendů. Tvrdí také, že „jen vlády a mezinárodní dohody nás nevytrhnou“. Zvlášť když přijde na klimatické změny a globální oteplování. „Odklon od fosilních paliv, začlenění prvků energetické efektivity, stejně jako další akce velkého měřítka, jsou primárně určena vládám a průmyslu. Ale jen vlády a průmysl budoucnost nezmění. Je na čase zvážit a přehodnotit přínos jednotlivce pro změnu k lepšímu,“ říká Richard Wood, jeden ze spoluautorů studie.

PR tip: S výběrem nového úsporného spotřebiče pomůžou srovnávací weby, na webu Arecenze můžete vybrat pračky i sušičky prádla.

Každá domácnost může snížit emise o polovinu

Proto se výzkumníci zaměřili na potenciál ke snížení uhlíkové stopy, který se skrývá v norských domácnostech. A zjistili, že sestava 34 lokálních opatření může snížit uhlíkovou bilanci jedné rodiny až o 58 %. Pokud by se taková opatření aplikovala na celostátní úrovni, dokázali by jen sami lidé (bez účasti vlád a průmyslu) teoreticky naplnit požadavky Pařížské klimatické dohody. Měřená opatření přitom nezabíhala do divokých extrémů. Stačilo třeba jen prát prádlo méně často, udržovat v domě chladnější teplotu, omezit domácí vozový park, pojížďky a cesty na nákupy realizovat s využitím hromadné dopravy, nebo v rodinném jídelníčku snížit zastoupení masa.

„Podstatným poselstvím této studie je tedy sdělení, že aplikováním nových spotřebních vzorců může každá domácnost dosáhnout značných úspor, a to jak v uhlíkové bilanci, tak v penězích,“ říká Eikvind Bjelle (NTNU). „Lidé jako jednotlivci mohou být velmi výraznou pozitivní silou a nositeli vítané změny jen tím, že sami přijmou aktivní roli ve snižování své uhlíkové bilance.“ Jenže i tato příjemná zpráva má malý háček, který badatelům z Norska naštěstí neunikl. Nazývají ho příznačně „ironií efektivity“.

Lidé, kteří se snažili žít ohleduplně k životnímu prostředí, by za své chvályhodné počínání rádi nějakou odměnu. A v kapse je doslova pálí peníze, které ušetřili. Investovat do zážitků, nebo utrácet za věci?

„A tyto peníze jsou pak dost často utraceny za věci dost často zbytné, často s velkým dopadem na vytvořenou sníženou bilanci emisí,“ vysvětluje Steen-Olsen. Ne vždy se přitom musí jednat o vyložené zbytečnosti. Příkladem může být nákup „energeticky efektivního“ mixéru nebo vodušetřící pračky. Ale vzhledem k tomu, že starý mixér nebo pračka ještě dobře slouží, je investice do efektivnějšího modelu v konečném důsledku nakonec negativní. „Takže tu často máme rozumně hospodařící domácnosti, které sníží svou uhlíkovou bilanci až o 58 %, ale kvůli přidruženým nákupům ve skutečnosti jen o 24-35 %,“ dodává Steen-Olsen.

Pomáháte tedy životnímu prostředí, a teď nevíte, co s penězi? Výzkumníci z NTNU přináší několik tipů. „Možná byste se měli soustředit na pořizování věcí, které jsou lepší než na to, abyste si věcí pořizovali méně. Jen chce jejich pořízení vhodně načasovat. Nebo byste se možná mohli utrácet za služby, které váš život činí komfortnější a přitom vás nenutí hromadit věci materiální povahy. Zajděte si třeba na koncert. Nebo masáž, to je také pěkný dárek,“ radí vědci.