Jelení sliz – prací prostředek z mýdla a sody. Pro opravdové ekonadšence

Každá maminka, která brouzdá po různých miminkovských či maminkovských diskuzních serverech a blozích, dříve nebo později narazí na jelení sliz. Nebo mýdlový sliz. Prostě na nastrouhané mýdlo smíchané se sodou a vodou. Je to prý účinný, ekologický a levný prací prostředek.

Účinný – jak pro koho

Jelení sliz má své přesvědčené zastánce, jsou ale i lidé, kteří od jeho používání upustili. Mezi ty první patří například Michaela Bartáková. „Se slizem jsem spokojená hodně. Nejvíc se mi líbí vůně, cena, ekologické aspekty a šetrnost k pokožce,“ říká maminka malé Laury. Přípravu jeleního slizu si užívá. Jak říká, krájení mýdla je pro ni hezká práce.

Dodává, že někdo může být zklamaný z toho, že prádlo není běloskvoucí. „Všechny oblečky pro dceru máme teď lehce zaprané. Jelení sliz nebělí, jen normálně pere,“ vysvětluje rozdíl oproti běžným práškům Bartáková.

Jelení sliz zkusila i jiná maminka, Jana Kopejtková. Prala s ním běžné prádlo, ale i látkové pleny. „Používala jsem ho zhruba rok, ale pro neuspokojivé výsledky jsem od jeleního slizu odešla,“ řekla Ekolistu Kopejtková. Podle její zkušenosti jelení sliz prostě moc nepral.

Jaká je skutečná prací účinnost jeleního slizu bychom se měli brzy dozvědět. O tom, jak dobře jelení sliz pere, bude v příštím čísle informovat spotřebitelský časopis dTest, který jej podrobil laboratornímu testu.

Důležitý tip hlavně pro rodiny s dětmi: jelení sliz a suroviny k jeho přípravě skladujte mimo dosah dětí. Používaná soda totiž není ta jedlá soda (soda bicarbona, NaHCO3), ale uhličitan sodný (Na2CO3), což je zásada.

Praktický tip: prací sliz je lepší dávkovat přímo do bubnu (bez použití předpírky), protože „foch“ na prací prostředek se může slizem zanést a zaschlý sliz se špatně čistí. Některé uživatelky si stěžovaly, že pračka je po používání slizu zanesená. Pomůže čas od času nechat pračku propláchnout na prázdno na 90 °C.

Ekologicky šetrný

Zastánci jeleního slizu o něm tvrdí, že jde o ekologickou alternativu konvenčním pracím prostředkům. Je vcelku jasné, že samotné jádrové mýdlo nebude pro životní prostředí žádná zátěž. Mýdlo je coby organická látka dobře biologicky rozložitelné.

Jak je to s uhličitanem sodným? Čistírny odpadních vod sodu nezachytí a ta se dostane volně do prostředí. Protože nejde o organickou sloučeninu, nepodléhá biologickému rozkladu. Ve vodním prostředí se pak může kumulovat a „zasolovat“ jej a zvyšovat jeho pH. Jak ale uklidňuje Viktor Kliment z ministerstva životního prostředí, v případě používání jeleního slizu pro praní jde o tak malá množství sody, že je to zcela zanedbatelné.

Na škodlivost uhličitanu sodného jsme se zeptali i Pražských vodovodů a kanalizací. Ondřej Pokorný ve stručnosti odpovídá, že z pohledu odpadních vod a jejich čištění používání uhličitanu sodného nijak nevadí. Na to, aby uhličitan sodný mohl změnit pH odpadních vod na městské čistírně odpadních vod, by muselo jít o nereálně vysoké dávky sody.

Co se týče schopnosti sody zasolovat prostředí, podle Ondřeje Pokorného by na pražskou čistírnu odpadních vod muselo denně přitéci 213 tun uhličitanu sodného, aby byl překročen limit. V přepočtu by to bylo víc jak 21 milionů pracích dávek, což je opět zcela nereálná cifra.

Čistě teoreticky by mohl být problém na domovní čistírně odpadních vod při zvýšeném dávkování prostředku či dodatečném přidávání sody. Zvýšené pH by mohlo škodit biologickému stupni domovní čistírny odpadních vod. Při správném dávkování by však nic hrozit nemělo. I další odborníci se shodují, že jelení sliz lze považovat za šetrný prostředek. Tedy za předpokladu, že sliz skutečně pere.

Majitelé domovních čistíren odpadních si mohou pro jistotu pH čištěné vody hlídat, stačí si k tomu koupit standardní testovací papírky na určování pH.

Konec konců, soda je i běžnou součástí klasických čistících a pracích prostředků. Jejich výrobci si nechali vypracovat studii zdravotních a ekologických dopadů uhličitanu sodného, ze které vyplývá, že použití sody v čistících a pracích prostředcích v domácnostech nemá nepříznivý vliv na vodní ekosystémy.

Levný na celé čáře

Normální kompaktní prací prášek na barevné prádlo stojí okolo 330 Kč za 5 kg balení. Výrobce uvádí, že vystačí na 60 praní. Jedno vyprání tak vyjde na 5,5 Kč. Jelení sliz by podle našeho propočtu měl vyjít okolo 1 až 2 koruny za jedno vyprání. Zde je výpočet pro kontrolu:

Na jelení sliz je potřeba jádrové mýdlo, které stojí okolo 15 Kč za 250 g. (Některé uživatelky dávají přednost dražším marseillským mýdlům, která mají výraznější vůni.) Dále je potřeba 100 g práškové sody (pozor, ne té jedlé, ale uhličitanu sodného). Ta v sypkém stavu stojí cca 20 Kč za 300 g (v e-shopech lze sehnat i za cenu cca 17 Kč/kg, počítejme ale vyšší cenu), čili na jednu dávku slizu vyjde soda na 7 Kč. K tomu potřebujeme pět litrů horké vody a podle uživatelek 15 minut na přípravu: na nastrouhání mýdla a smíchání slizu. Cenu horké vody a čas v cenovém propočtu zanedbáváme. Pět litrů slizu vystačí na deset až dvacet dávek. Celkové pořizovací náklady jsou tedy 22 Kč (15 Kč mýdlo, 7 Kč soda). Jedna dávka do pračky (cca 500 ml) pak vyjde na zmiňované 2 Kč.

Jaký je celý postup přípravy slizu? Nastrouhané mýdlo se smíchá s horkou vodou, do směsi se následně přimíchá soda. Vznikne sliz, který se nechá vychladnout. Na základě předchozích zkušeností se vzniklou hustotou se pak upravuje dávkování vody: pokud je sliz příliš tuhý, přidá se více vody, aby jej šlo dávkovat. Je-li sliz příliš řídký, dá se méně vody. Pokud máte doma tvrdou vodu, můžete přidat více sody. Je samozřejmě nutné mít vhodnou nádobu, ideálně kýbl s víkem, kde sliz umícháme a skladujeme.

---

reklama

---