Kadibudko, co v tobě přebývá? O kompostování výkalů z různých úhlů pohledu

Kadibudka. Latrína. Suchý záchod, jehož obsah se čas od času vyveze na kompost. Prostě místo, kam chodili vykonávat svou potřebu generace našich předků a kam ji chodí vykonávat okolo dvou miliard lidí po celém světě i v dnešní době. Toto jednoduché zařízení může pro někoho mít nádech venkovské romantiky a návratu od přetechnizovaného světa zpět k přírodě. Pro jiné je to dobrá inspirace, kterou lze zdokonalit do podoby důmyslných kompostovacích záchodů, jejichž cenovka se pohybuje v řádu desítek tisíc korun. A pro některé odborníky a úředníky je to zdroj zdravotního rizika a návrat do středověku.

Pavel Dvořák, majitel Smolotelského dvora, si při zjištění, že volá novinář, s úlevou oddychne. „Bál jsem se, že je to zas někdo kvůli dalšímu průzkumu trhu. Ale jestli si chcete popovídat o kadibudkách, tak moc rád. To je totiž důležitá věc," říká Dvořák. Na svém statku, kde se svou rodinou žije, má samozřejmě i klasické splachovací záchody. Na statku se během roku odehrávají různé akce pro veřejnost, při nichž pomáhají potřeby návštěvníků odbavit i dvě dřevěné kadibudky s vyřezávanými srdíčky na dveřích.

„Je to elegantní způsob. Dole jsou zednické necky. V kadibudkách jsou kýble s pilinami a jednoduchý návod k použití,“ vysvětluje Pavel Dvořák. Piliny, kterými se prostě zasype právě vykonaná potřeba, natáhnout vlhkost a zamezí šíření zápachu. Když jsou necky do poloviny plné, odveze je Dvořák na kompost, což prý díky pilinám není „nic hrozného“. Po roce je na kompostu kvalitní humus.

Na jahody ne

Až sem je to krásný příběh o romantickém návratu k přirozenosti, šetření vodou, energiemi a zachování přirozeného koloběhu látek v prostředí. Žádné složité čistírny vod, žádné kilometry kanalizace, jednoduchý cyklus života.

Zdravotníci nabízejí nabízejí i pohled z jiného úhlu. Podle Magdaleny Zimové ze Státního zdravotního ústavu může být amatérské kompostování lidských výkalů rizikové. Pro srovnání: při průmyslovém kompostování například čistírenských kalů se musí dodržovat dané předpisy, kompost musí dosáhnout určitých teplot, aby se materiál tzv. hygienizoval a při kompostování se provádí mikrobiální kontrola. Proces kompostace je prostě pod dohledem a výsledný humus musí být nezávadný. A každému je asi jasné, že na zahradním kompostu se nic takového neděje. To nutně neznamená, že zahradní kompost pracuje špatně, jen tu prostě není kontrola a jistota.

Je tu ještě jeden aspekt. Nemoci a léky. Člověk, který bere například antibiotika nebo antikoncepci, ve své moči vylučuje rezidua léčiv. S nimi si neporadí ani běžná čistírna odpadních vod a tyto látky se dostávají volně do prostředí. V případě tzv. separačních toalet, kde se moč lapá do speciálního tanku a pak podle návodu zředěná se používá na hnojení zahrad, se látky dostanou na váš pozemek. Podobně tak obsah klasické kadibudky putuje na kompost a pak na zahradu.

„Osobně lidské exkrementy kompostovat nedoporučuju,“ říká odborník na kompostování odpadů Branislav Moňok, který pracuje pro slovenskou organizaci Priatiela Zeme. Opatrný by byl zejména v případě, kdy na latrínu chodí i lidé, u nichž nevíme, zda jsou zdraví nebo u nich nevíme, zda a jaké berou léky. „Pokud by šlo o řekněme čistě rodinnou latrínu a používali by ji zdraví lidé, kteří neberou léky, pak by se výkaly kompostovat daly. Každopádně bych výsledný humus dával jen na nejedlou část zahrady,“ doporučuje Moňok. Takový humus je možné použít například pro přihnojení živého plotu, stromů a keřů. Na hnojení jahod by se ale používat neměl.

Propagátoři kompostování se pak shodují, že o kompost je potřeba se dobře starat, překopávat jej a hlídat, aby nedocházelo k hnití. U takového kompostu pak dojde samovolně k prohřátí na teploty vyšší než 55 °C a odborně řečeno k hygienizaci materiálu. Internet je plný návodů na správné kompostování, stačí pár sekund hledat.

Kompostovací toaleta za tisíce

Kromě klasické a na pořízení levné kadibudky jsou k mání tzv. kompostovací toalety, které mají zásobník, ve kterém se exkrementy rozkládají. Zásobník lze vyjmout a vynést na kompost. Variací jsou tzv. separační záchody. Princip je jednoduchý: v míse se prostě fyzicky oddělí moč a stolice. Ta pak padá do kompostovací nádoby, kde se vlivem teploty a přirozených rozkladných procesů začne rozkládat na humus. K mání jsou toalety jen pro občasné použití při rekreaci, ale i pro všednodenní používání čtyřmi lidmi v běžném provozu. U některých typů lze zásobník s humusem vynést jednou za rok. Případně lze zřídit dostatečně velký zásobník, který se nemusí vynášet roky. Moč se odvádí do jiného zásobníku, který může být napojený na zahradní hadici a daném poměru s vodou se pak dá využít jako účinné hnojivo. Ve Švédsku se tyto toalety těší velkému zájmu a některé výrobky firmy Multoa dostaly i prestižní skandinávskou ekoznačku The Swan.

Kouzlem těchto toalet je, že nepotřebujete přívod vody, ani odtok do kanalizace a do toalet není potřeba lít žádné chemikálie. Ideální pro ekonadšence. Čas od času prostě vyprázdníte zásobník s močí (což je i podle Světové zdravotnické organizace báječné hnojivo) a zásobník s pevnou složkou se vynese na kompost. Tento způsob nakládání propaguje na svých letácích německé ministerstvo životního prostředí nebo švédský Stockholm Environment Institute.

„Po roce kompostování a zahřátí nad 55 °C je humus bezpečný. Čím vyšší teplota a rychlejší rozklad, tím lépe a bezpečněji,“ tvrdí František Kurtin, majitel Ecoshopu a prodejce kompostovacích toalet. Podle jeho slov je výhodou, že pro instalování toalety není potřeba žádné povolení, protože se zde netvoří žádný odpad. A dodává, že lidská moč se využívá jako dobrý startér zahradního kompostu. Kompost je totiž bohatý na uhlík, moč mu pak dodá dusík, fosfor, draslík a další minerální ionty.

„Pro soukromé využití rodinami jsou kompostovací záchody rozhodně lepší volbou, než chemické záchody,“ říká Václav Ježek z firmy ToiToi, která kompostovací toalety má ve svém sortimentu. Kromě kompostovacích toalet, které lze někam instalovat na stálo nebo na delší dobu, jsou k mání i záchody dočasné. Prakticky je to kýbl z lepenky, opatřený sedátkem a víkem pro utěsnění. V ceně záchodu je i 15 litrů dřevěných pelet, kterými se obsah zasypává. „Po naplnění to můžete vzít, zakopat na pozemku do země a navrch zasadit nějaký keřík,“ říká Ježek.

Výkaly a moč legislativně

Co se týče legislativy, je to trochu hlavolam, který se nám nepovedlo rozplést. Kompostovací či separační toalety nemusí sloužit jen u rekreačních zařízení, ale mohou být i „normálním“ záchodem v rodinném domě. Podle vyjádření úředníka kbelského stavebního odboru nic nebrání vydat stavební povolení pro stavbu s kompostovacím či separačním záchodem. Ovšem za podmínky, že s tím nebudou mít problém na ochraně životního prostředí.

Na ochraně životního prostředí s tím zřejmě problém mít budou. Podle Viktora Klimenta z oddělení ochrany vod na ministerstvu životního prostředí je moč odpadní voda, se kterou se musí nakládat podle zákona o vodách. Zjednodušeně řečeno, pokud dům nemá vlastní čistírnu odpadních vod, pak by se moč s ostatní odpadní vodou měla prohnat kanalizací na čistírnu odpadních vod, nebo zachytit do septiku a na čistírnu odpadních vod odvézt. Zákon o odpadech a zákon o hnojivech pak podle Klimentova výkladu kompostování lidských výkalů neumožňuje. Jak říká Viktor Kliment, kompostovací toalety jsou z pohledu legislativy kontroverzní zařízení. Pokud budete chtít postavit dům s kompostovacími toaletami, pak s největší pravděpodobností na ně povolení nedostanete. Těžko vám ale může někdo bránit v tom, abyste si v domě takový záchod zřídili dodatečně.

Nabízí se ale i výklad, že výkaly z kadibudek a kompostovacích toalet by teoreticky mohly spadat v katalogu odpadů do kolonky „kal ze septiků a žump“. Ty se kompostovat smějí. Vědět by to měli na ministerstvu životního prostředí na odboru odpadů. Nevěděli a odkázali nás k ministerskému právníku Štěpánu Jaklovi. Ani on však nedokáže otázku zodpovědět, bylo by potřeba podat žádost o určení odpadu podle katalogu odpadů, na jejíž vyřízení má úřad 30 dní.

Jakl však zcela nevyloučil možnost, že teoreticky by lidské výkaly z kadibudky či kompostovacích toalet vůbec nemusely být odpadem. Jejich původce se jich jako odpadu totiž zbavit nechce. Nepovažuje je totiž za odpad, ale za surovinu, kterou chce využít ke kompostování. Zákon o odpadech navíc k předcházení vzniku odpadů výslovně nabádá. Jak se zdá, naše legislativa s něčím takovým, jako je kompostovací záchod, dopředu nepočítala.

---

reklama

---