Látky nabourávající hormonální systém nachází odborníci i v hračkách a kuchyňském náčiní

Za první den poslali pěstitelé ovoce 79 žádostí o podporu za škody, které jim způsobily jarní mrazy. ČTK to včera odpoledne sdělil Státní zemědělský intervenční fond. Mezi pěstitele ovoce rozdělí téměř půl miliardy korun, výši sazby pro jednotlivé ovocné druhy zveřejní do 30. listopadu. Peníze se budou vyplácet od prosince, ovocnáři by je měli dostat nejpozději do konce ledna příštího roku. Plasty jsou prostřednictvím každodenně používaných předmětů součástí našeho života. Často však obsahují příměsy, tvořené nebezpečnými látkami. Najdeme je i ve výrobcích citlivého použití, jako jsou dětské hračky a kuchyňské náčiní, které mohou představovat významnou příležitost, jak se dostat do lidského těla. Potvrzují to výsledky studie, kterou na mezinárodní konferenci DIOXIN2024 prezentovali čeští vědci z organizace Arnika.

Ve většině spotřebních produktů, které testovali, včetně hraček a kuchyňského náčiní, byla nalezena látka TBBPA (tetrabrombisfenol A). Ta velmi pravděpodobně už v minimálním množství přispívá ke vzniku rakoviny a narušuje funkci hormonálního systému.

Testovaly se také produkty českého původu a koncentrace v nich zjištěné patřily k těm nejvyšším v Evropě. Hlavním předmětem zájmu byly výrobky, které byly vyrobeny z recyklovaného plastu, konkrétně se jednalo o dětské hračky, doplňky do vlasů, kuchyňské náčiní a kancelářské potřeby.

"Výsledky jsou velmi znepokojivé, zejména kvůli tomu, že téměř nejvyšší hodnoty TBBPA byly naměřeny právě ve vzorcích hraček. TBBPA je známý endokrinní disruptor a potenciální karcinogen, na endokrinní disruptory jsou přitom nejcitlivější právě děti do pěti let a těhotné ženy. Předchozí studie navíc potvrdily jejich biologickou aktivitu, což v tomto případě znamená, že narušují transport hormonů štítné žlázy " uvedl jeden z hlavních autorů studie a vedoucí programu Toxické látky a odpady v organizaci Arnika, Jindřich Petrlík.

TBBPA patří do skupiny látek, které fungují jako zpomalovače hoření. Do plastů se přidávají jako příměsi, nejsou v nich pevně vázány a proto se z nich uvolňují v průběhu celého životního cyklu, včetně likvidace. TBBPA je problematický i z hlediska recyklace (plastů), protože je pro člověka toxický už ve velice nízkých koncentracích.

Podle autorů studie takové příměsi do plastů nepatří, protože mimo jiné také “otravují” cirkulární nakládání s touto surovinou. Apelují proto, aby součástí nově připravované mezinárodní úmluvy o plastech bylo omezení toxických látek, které je přípustné do plastů přidávat. TBBPA totiž není zdaleka jediné nebezpečné aditivum, které se do plastů přidává. Celkově v nich můžeme najít až 16 tisíc chemických látek, z nichž byla čtvrtina označena jako toxická.

“Je jasné, že se musíme zbavit toxických látek v plastech a zároveň omezit samotnou výrobu plastů. Současná podoba nakládání s plasty je dlouhodobě neudržitelná, a právě vznikající mezinárodní úmluva o plastech může přinést potřebné řešení. Tato úmluva by měla přispět k ochraně lidského zdraví i životního prostředí před škodlivými účinky chemických látek, které se v plastech nacházejí i které se do nich záměrně přidávají,” říká odbornice na toxické látky v životním prostředí v Arnice Nikola Jelínek.

Mezi další nebezpečné látky přidávané do plastů patří skupina látek označovaných jako PFAS (perfluorované a polyfluorované látky), které narušují funkce hormonálního a reprodukčního systému a jsou spojovány se vznikem některých druhů rakoviny. PFAS jsou vzhledem ke své struktuře nerozložitelné, proto se označují jako „věčné chemikálie“. Nelikviduje je ani spalování, byly naopak nalezeny ve směsi popela a popílku, pocházejícího ze spalovny odpadů, která byla použita ve Frýdlantu k zasypávání terénu.

PFAS byly nalezeny i v mechu nebo jehličí v okolí spalovacích zařízení v Evropě i Asii. Byly však zjištěny i ve vejcích (určených ke konzumaci) z okolí cementárny CEMEX v Prachovicích, která spoluspaluje TAP (tuhé alternativní palivo, které se vyrábí z plastů). Znepokojující je fakt, že ve vejcích z kontrolní lokality v Bystřici bylo nalezeno jen jejich minimální množství, což ukazuje na jejich přenos do životního prostředí v důsledku spalování plastů ošetřených těmito látkami.

PFAS se ve vstupech do spaloven v České republice, v emisích, a dokonce ani v reziduích ze spaloven odpadů nesledují, což je zásadní problém, protože z největší části končí právě v popelu, kterého zůstává po spalování odpadu největší podíl, kolem 30 % hmotnosti. Uvolňují se však i přímo do ovzduší.

Při použití pro terénní úpravy nebo stavbu silnic se tak mohou dostávat do životního prostředí, jak bylo v minulosti zjištěno například v Nizozemsku a nově také v České republice, což v kombinaci s tím, že se jedná o prakticky nerozložitelné látky, přispívá k překračování limitů chemického znečištění planety. Ani ukládání popela ze spaloven na skládky problém neřeší, protože bylo zjištěno, že se uvolňují do skládkových vod, a opět znečišťují životní prostředí.

---

reklama

---