https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/v-plastovych-lahvich-pro-deti-nasli-skodlive-zmekcovadlo.a-dalsi-nezname-chemicke-latky
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

V plastových lahvích pro děti našli škodlivé změkčovadlo. A další neznámé chemické látky

25.6.2024 12:23 | PRAHA (Ekolist.cz)
"Na rovinu: opakovaně použitelné plastové láhve na pití jsou lepší než jednorázové, ale pokud si kupujete novou láhev na pití, zvolte raději nerezovou ocel nebo sklo. Budete prozatím používat své plastové láhve? Pak pravidelně měňte vodu v láhvi a myjte láhev ručně, nikoli v myčce." shrnula Brabcová.
"Na rovinu: opakovaně použitelné plastové láhve na pití jsou lepší než jednorázové, ale pokud si kupujete novou láhev na pití, zvolte raději nerezovou ocel nebo sklo. Budete prozatím používat své plastové láhve? Pak pravidelně měňte vodu v láhvi a myjte láhev ručně, nikoli v myčce." shrnula Brabcová.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Z opakovaně použitelných plastových lahví na pití pro děti unikají nebezpečné chemické látky. Vyplývá to z výzkumu kanadské McGillovy univerzity, který si nechala vypracovat nizozemská nevládní organizace Tegengif a na kterém se podílela také česká Arnika a nevládní organizace z Dánska, Lotyšska a Španělska.
 
Objektem výzkumu bylo 39 typů lahví na vodu koupených v těchto státech a to, které chemické látky se dostávají do tekutiny. Ukázalo se, že ve více než polovině z nich se jedná o škodlivé změkčovadlo DiBP. Děti ho přijímají, když pijí z láhve.

"Mnoho dětí chodí každý den do školy s plastovou lahví na pití. Víme, že plasty obsahují chemické látky. Chtěli jsme ale prozkoumat, zda se tyto chemikálie také uvolňují, abychom věděli, co děti skutečně požívají," řekla Annelies den Boer, ředitelka nadace Tegengif.

Proto nezkoumali samotnou plastovou láhev, ale tekutinu uvnitř láhve. A protože mnoho lidí dává plastovou láhev do myčky nádobí, nechali zkoumat i tekutinu po několika umytí v myčce.

"U více než poloviny lahví bylo zjištěno, že se di-isobutylftalát (DiBP) uvolňuje právě po umytí v myčce. Před mytím v myčce nádobí tato chemická látka unikala pouze z 1 láhve. Studie také ukázala, že koncentrace DiBP se zvyšovala tím více, čím déle byla tekutina v láhvi." dodala den Boer.

Analyzovat se podařil jen zlomek chemických látek

Druhým klíčovým zjištěním studie v rámci nezacílených analýz bylo, že ze stovek chemických látek, které byly zaznamenány v simulantu potravin, bylo možné identifikovat pouze malou část.

Zbytek zjištěných signálů představuje neznámé chemické látky, které se nepodařilo identifikovat, přestože McGillova univerzita prohledala několik chemických knihoven obsahujících tisíce známých chemických látek.

“Více než to, že se z plastových lahví uvolňuje ve velmi nízkých koncentracích DiBP, nás zarazil fakt, že z plastových materiálů určených pro kontakt s potravinami a tekutinami se uvolňují látky, o kterých zatím nemáme žádné informace,” komentuje výsledky odbornice na toxické látky ve spotřebním zboží spolku Arnika, Karolína Brabcová.

“Bohužel zákony velmi často nepokrývají celé spektrum nebezpečných látek, které se zejména z plastů uvolňují. Pro mnohé z nich také neexistují žádná data o jejich toxicitě,” pokračuje Brabcová.

Arnika proto doporučuje rodičům, aby byli s plasty opatrní, zejména pokud přijdou do styku s potravinami.

"Na rovinu: opakovaně použitelné plastové láhve na pití jsou lepší než jednorázové, ale pokud si kupujete novou láhev na pití, zvolte raději nerezovou ocel nebo sklo. Budete prozatím používat své plastové láhve? Pak pravidelně měňte vodu v láhvi a myjte láhev ručně, nikoli v myčce." shrnula Brabcová.

Chemici nezkoumali samotnou plastovou láhev, ale tekutinu uvnitř láhve. A protože mnoho lidí dává plastovou láhev do myčky nádobí, nechali zkoumat i tekutinu po několika umytí v myčce.
Chemici nezkoumali samotnou plastovou láhev, ale tekutinu uvnitř láhve. A protože mnoho lidí dává plastovou láhev do myčky nádobí, nechali zkoumat i tekutinu po několika umytí v myčce.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Arnika

Shrnutí hlavních zjištění studie

    - Výsledkem cílené analýzy 36 chemických látek běžně se vyskytujících v plastech bylo zjištění, že z plastových lahví na pití se vyluhuje chemická látka DiBP
    - Po umytí v myčce nádobí byl DiBP nalezen ve 22 z 39 lahví. DiBP byl nalezen pouze v jedné láhvi, která neprošla myčkou, proto jsme dospěli k závěru, že mytí v myčce mělo vliv na migraci DiBP do simulantu potravin.
    - Koncentrace DiBP naměřené v obsahu tekutiny byly vyšší po 10 dnech ve srovnání s 24 hodinami.
    - DIBP byl nalezen pouze v lahvích vyrobených z PE a PP, nikoli však v lahvích vyrobených z jiných plastů jako např. PETu, tritanu či polykarbonátu.
    - Používání látky DIBP bylo v EU omezeno, protože tato látka je reprotoxická. To znamená, že je škodlivá pro reprodukci a vývoj nenarozeného plodu a narušuje endokrinní systém.
Děti přicházejí do kontaktu se změkčovadly nejen prostřednictvím opakovaně používaných lahví na pitnou vodu, ale také například prostřednictvím plastových hraček, oblečení a koberců.
Děti přicházejí do kontaktu se změkčovadly nejen prostřednictvím opakovaně používaných lahví na pitnou vodu, ale také například prostřednictvím plastových hraček, oblečení a koberců.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Arnika

Zdravotním rizikem je “všudypřítomnost” toxických látek

Materiály přicházející do styku s potravinami včetně analyzovaných lahví podléhají evropské legislativě a musejí splnit přísné požadavky na bezpečnost – detekovaný DiBP společně s dalšími ftaláty (DBP+BBP+DEHP) nesmí překročit koncentraci 0,6 mg/kg (600 μg/g) ve výluhu simulantu tekutin dle evropského Nařízení (EU) 2023/1442). Tento limit žádná z lahví nepřekročila – studie měřila i vyluhování ostatních ftalátů. Dle současné legislativy jsou tedy všechny lahve bezpečné.

"Množství DiBP nalezené v kapalině bylo pod evropským limitem," uvedla den Boer. "Společnosti tedy dodržují zákonné normy. Přesto nás přítomnost této látky znepokojuje. Důvodem je skutečnost, že děti přicházejí do kontaktu se změkčovadly nejen prostřednictvím opakovaně používaných lahví na pitnou vodu, ale také například prostřednictvím plastových hraček, oblečení a koberců.

Proto se změkčovadlům také říká "všude přítomné chemikálie". Právě tato všudypřítomnost zvyšuje zdravotní riziko." vysvětlila den Boer. Změkčovadla jako DiBP se vyskytují v dětské moči jak v České republice, tak v celé Evropě.


reklama

 
foto - Pavlovič Luboš
Luboš Pavlovič
Autor je tiskový mluvčí spolku Arnika.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (6)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

25.6.2024 15:54
proč vůbec někdo kupuje plastovou láhev pro opakované používání?
to, se píše že v našem organismu nachází minroplasty a lidi nedokážou udělat pro sebe ani to minimum, aby pili ze skleněné láhve.
Odpovědět
MM

Milan Milan

25.6.2024 22:22
kupují, a proř ne? Důvěra, že to co stát skrze své "kontrolní" mechanismy pustí na trh musí být přece bezpečné. Lidi si oblepují své domovy na pokyn politiků polystyrénem, dávají plastová okna, dělají plastové rozvody pitné vody, rozvody topení, odpady, plastové nádrže na vodu.....a ani netuší co za zdravotní problém se v tom skrývá. Ale politici, průmysl, finanční korporace a zpřízněné organizace jim říkají, že problém je topení dřevem.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

26.6.2024 06:18 Reaguje na Milan Milan
nejvtipnější na tom je, že se pak všichni tváří ekologicky.
Přičemž je jasný, že plast je produktem z ropy, polystirén taktéž ale u těch lahví nechápu.
Je to takový marketing Potěmkynových vesnic.

Odpovědět
JD

Jindřich Duras

26.6.2024 10:24 Reaguje na Milan Milan
Ono to není ani tak "na pokyn státu", jak píšete, ale je to prostě buď lacinější (trubky např.) nebo úspornější (zateplení) nebo jen pohodlnější (tahat sklo nebo plast je rozdíl jak v tašce tak na nákladních prostředcích nebo na vodu na zahradě).
A jistě, i topení dřevem je problém, konkrétně se jedná o produkci PAU (polyaromatické uhlovodíky). A to není výmysl, jde to velmi snadno prokázat chemickými analýzami vzduch i vody protékající obcí.
Takže v tom opravdu žádný rozpor není. Jen je obtížné se ve věci vyznat :-).
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

26.6.2024 12:09
Divím se, jak jsem vůbec mohl přežít a vyrůst, když jsme si do školy (a vlastně nikam) nenosili flašky s vodou. Když jsem měl ve škole žízeň, napil jsem se o přestávce z kohoutku.
Limonády jsem se napil tak dvakrát do týdne. Byla to růžová oslazená (jen lehce oslazená!)voda s náznakem ovocné příchuti. Prodávala se samozřejmě ve skleněných láhvích.
Byla to prostě HROZNÁ DOBA... Strašně zaostalá.
Odpovědět

vladimír šmídl

19.10.2024 13:02 Reaguje na Karel Ploranský
V první polovině 60. let jsme skutečně kohoutek ve třídě neměli. Proti bolesti hlavy mi matka dávala dinyl. Byla to zaostalá doba.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist