Na topení mokrým dřevem můžete jen prodělat

Pokud si nejste jistí a jistotu chcete mít – nasekané dřevo, naskladněné pod střechou, se na 20 % vlhkosti vždy dostane po 18 měsících.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Alex Garcia / Flickr

Syrové, čerstvě pokácené dřevo, které ještě před hodinou bylo stromem, nese ve svých zdřevnatělých pletivech značné množství vlhkosti, vody. Udává se jako relativní procentní podíl, a často dosahuje 50-60, v extrémech pak i 90 %. A s takovým si moc nezatopíte. Hoří totiž jen velmi špatně, hrozivě čmoudí. A při jeho spalování uvolňujete významný podíl balastních a ovzduší znečišťujících složek.

Nic, co by potěšilo vás a vaše sousedy.

Meziproduktem spalování mokrého dřeva je rovněž dehet, který zanáší celé topeniště – kamna i komín, a může třeba snížit efektivitu namontovaného tepelného výměníku. Vlhké dřevo je také poukázkou na korozi kovových částí topné jednotky, ucpávající se kouřovody, výrazně vyšší podíl odpadu v podobě popela, začernění skel krbu či kamen. Proč se to děje?

Nižší výhřevnost, vyšší spotřeba

Příčina i podstata popisovaných komplikací vychází z toho, že mokré dřevo má nižší výhřevnost (něco kolem 5-7,3 MJ/kg), a nedochází u něj k dokonalému prohoření. Abyste se zahřáli, musíte mokrého syrového dřeva spálit mnohem víc. Zatímco dřevo, u nějž se relativní podíl vlhkosti sníží na 25 %, má výhřevnost od 12,7-14,0 MJ/kg. Netopit mokrým nebo čerstvě pokáceným dřevem tak znamená, že z jedné hromady polínek za tytéž peníze dostanete 2-3x více tepla. A ušetříte se zmíněných komplikací. Jak toho dosáhnout?

Vlastně jen tím, že budete používat k topení proschlé, tedy přesněji řečeno vzduchosuché dřevo. Takové už snížilo svou vlhkost na 20 %, a jeho výhřevnost se pohybuje u listnáčů okolo 14,6 a jehličnanů okolo 15,5 MJ/kg.

Vzduchosuché a sušené

Za vzduchosuché dřevo je přitom považováno takové, které po pokácení, nařezání a nasekání na polena vysychá po dobu alespoň 1 roku přirozeně, vyrovnané někde pod střechou v dřevníku. Není to zrovna spolehlivá definice, ale platí, že na čím menší polínka dřevo naštípete, a čím efektivněji zabráníte tomu, aby se k nim dostala voda, tím rychleji dřevu prosychání půjde.

Na rozbahněné hlíně poházené metry dřeva, jen přehozené plachtou, budou schnout o dost pomaleji, než špalíčky vyrovnané v provzdušněném dřevníku, usazené podél prohřáté stěny. Pokud si nejste jistí a jistotu chcete mít – nasekané dřevo, naskladněné pod střechou, se na 20 % vlhkosti vždy dostane po 18 měsících.

Svou peněženkou pak rozhodujete o tom, zda nakoupíte laciněji dřevo čerstvě pokácené a vlhké (které necháte v optimálních podmínkách doschnout), anebo dráž dřevo už vzduchosuché nebo dokonce uměle sušené. U uměle sušeného, jež prošlo termickým procesem, si připlácíte nemalé peníze za energii vysušování. U čerstvě pokáceného zase doplácíte na hmotnost vody, která se vypaří – takže jej nekupujte na váhu, ale na objem.

Už je to zralé do kamen?

Jak ale poznat, že dřevo, které je nám prezentováno jako vzduchosuché, takové skutečně je? Asi nejpohotovější metodou je měření digitálním vlhkoměrem. Hračkou za necelou pětistovku, jejíž dva hroty zatlačíte pár milimetrů do středu rozštípnutého polínka.

V domácích podmínkách můžete vyzkoušet i dvě další varianty, zda už je dřevo suché do kamen. Jedno takové rozštípnuté můžete uzavřít do mikrotenového sáčku a nechat doma. Pokud se do druhého dne sáček zapaří, znamená to, že vlhkosti je ve dřevu ještě moc. Případně si můžete jedno polínko z čerstvě naporcovaného stromu zvážit hned po nasekání, a pak po čase znovu, když přemýšlíte nad tím, že si s ním zatopíte. Pokud ztratilo víc jak třetinu hmotnosti, už by to mohlo fungovat k vaší spokojenosti.

Pořád platí, že jen dřevo, které je dostatečně vyschlé, vám zajistí požadovanou výhřevnost, menší zakouření ohně, intenzivní a rovnoměrný žár, nižší spotřebu, méně popela a odpadu. Topit mokrým dřevem znamená přesný opak.