Takže tudy také ne: Papírová brčka a slámky obsahují zdraví škodlivé chemikálie

Papírová a bambusová brčka často obsahují více pro zdraví člověka a životní prostředí závadných chemikálií, než ta původní, dnes zapovězená plastová. Potvrzuje to nová studie belgických výzkumníků.

Ve zkratce: Belgičtí biologové se soustředili na analýzu „eko“ alternativ plastových brček, a přitom dospěli k dost neradostným závěrům. Většina z jimi zkoumaných na evropském trhu volně dostupných náhražek, ať už z vícevrstvého papíru nebo přírodních materiálů – například bambusu – obsahovala ne až tak zanedbatelné koncentrace tzv. PFAS.

Co to ale znamená pro spotřebitele, kteří se bez brček a jejich náhražek neobejdou?

Pod zkratkou PFAS se skrývá velmi obsáhlá rodina syntetických organických chemikálií. Plným jménem se nazývají perfluorované a polyfluorované alkylové látky, ale ve známost vešly spíše jako „věčné“ chemikálie. To proto, že jsou do extrému odolné. Perzistentní, tedy běžnými cestami téměř neodbouratelné. Pokud nějak proniknou do vašeho těla, potažmo do životního prostředí, už se jich nezbavíte a zůstanou tam. A co tam dělají?

To už je trochu složitější. Jejich přesný vliv není až tak rigorózně doložen, protože silně záleží na jejich koncentraci. Na tom, kolik se jich už někde stačilo naakumulovat.

Všudypřítomné a život komplikující

Když víc, tak mohou vést ke zdravotním problémům. Mezi často citovanými potížemi je zmiňováno poškození jater, onemocnění štítné žlázy, indukovaná obezita, neplodnost. V souvislosti s nimi je také diskutována rakovina ledvin, vaječníků, varlat a prostaty. Zvyšují krevní tlak, snižují porodní váhu novorozenců. A také nejspíš poškozují imunitní a endokrinní systém. PFAS jsou zkrátka látky, na které je lepší si preventivně dávat pozor.

Ale snadné to není.

Protože jsou skoro všude.

Narazíme na ně všude tam, kde je zapotřebí dosáhnout odolnosti vůči skvrnám, mastnotě, vodě. Proto jsou tak často součástí nepřilnavého kuchyňského náčiní a teflonových pánví. Jsou součástí ošetření průmyslově vyráběných koberců, protože snižují zachytávání prachu a špinavost. Skvěle fungují jako součást nepromokavého outdoorového oblečení a obuvi do terénu.

Objevíme je ve spotřebních textiliích, nábytku. Přítomné jsou ve značkové kosmetice, lyžařských voscích, hasicích pěnách, hydraulických kapalinách. Používají se v procesu průmyslového pokovování, při výrobě polovodičů, spotřební elektroniky. Vykukují na nás z obalových materiálů, kelímků a krabiček na jídlo a nápoje, balení potravin určených k ohřevu, lakovaných papírů. Najdeme je v mazivech a barvách.

A jak teď zjistila Pauline Boisacq a Maarten De Keuster, badatelé z výzkumného projektu Ecosphere univerzity v Antverpách, najdeme je také v neplastových alternativách brček.

Ne tedy ve všech. Z celkem 39 značek brček byly PFAS zaznamenány v sedmadvaceti z nich. PFAS obsahovaly čtyři z pěti testovaných bambusových brček, dvě z pěti skleněných. A osmnáct z dvaceti papírových. Jedině brčka, vyrobená z nerezové oceli, látky PFAS neobsahovala.

Thimo Groffen, který se antverpském výzkumu autorsky podílel, dodává, že vlastně není jisté, jak se tyto látky do brček dostaly. „Může být, že je výrobci přidávají záměrně, jako vodu-odpuzující ochranný film. Ale může to být i nezáměrná kontaminace v průběhu výrobního procesu.“

V případě bambusových brček se mu pak jeví pravděpodobné i to, že bambus rostl na PFAS kontaminované půdě.

Američané na belgický výzkum nedají

„Asi není třeba, aby kvůli tomuto individuálnímu zdroji PFAS spotřebitelé vyloženě panikařili,“ uklidňuje chemik Graham Peaslee. „Naměřené koncentrace jsou malé. Ale je pravdou, že je to hodně neočekávaný zdroj expozice, a může se sčítat s dalšími takovými zdroji. Jistě by se tomu dalo předejít.“

Ke zneklidnění naopak lehce nabádá Keith Vorst, ředitel konsorcia Bezpečnosti potravin a polymerů z Iowské státní univerzity.

Brčka totiž uvolňovala látky PFAS do nápojů v koncentracích, které už překračují limity americké Agentury pro životní prostředí. Háček je v tom, že tyto limity jsou zatím jen navržené, nikoliv závazné. Ale koneckonců, analýzy PFAS v brčcích se týkaly evropského, nikoliv amerického trhu.

Vorst i Peaslee se přitom shodují v tom, že větším problémem než to, kolik PFAS by do sebe spotřebitelé brčky mohli dostat je, kolik se z takových kontaminovaných brček jednou uvolní závadných a nerozložitelných chemikálií do životního prostředí.

Větší a menší zlo

Groffen zmiňuje, že lidé v Evropě by se měli obávat i řady jiných látek. Například těžkých kovů. Ale rizika plynoucí z alternativ brček, byť nízká, by se též neměla přehlížet.

Lidé by si totiž neměli vybírat mezi menším a větším zlem, mezi méně a více toxickým brčkem. Nebezpečné by zkrátka nemělo správně být žádné.

„Brčka vyrobená z rostlinných materiálů, jako je papír a bambus, jsou často propagována jako udržitelnější a ekologičtější než ta, která jsou vyrobena z plastu. Přítomnost PFAS v těchto brčkách však znamená, že to nemusí být nutně pravda,“ shrnuje to Groffen. „Asi to úplně nejlepší, co pro životní prostředí i své zdraví můžeme nyní udělat, je vyhnout se používání všech brček.“

---

reklama

---