Zázračné superpotraviny: exotický problém, který má lokální řešení

Když na Instagramu zalovíte pod heslem #superfood, vyskočí na vás přes 3,6 milionů obrázků. Na stejný dotaz vám vyhledávač Google nabídne odkazy na 226 milionů příspěvků. Ano, superpotraviny jsou ve společnosti velké téma. A taky docela velký problém, jak na Sustainability Ninja píše Daniel Anthes, který se snaží propojit témata udržitelnosti a budoucnosti lidstva.

Nejprve je na místě otázka, co je vlastně myšleno superpotravinou. Termín nemá přesnou definici. Za tento líbivý název je možná schovat prakticky cokoliv, co je momentálně trendy a letí. Vůbec poprvé jej v reklamní kampani použila americká United Fruit Company, která ze zemí třetího světa exportovala tropické ovoce a importovala neokolonialismus.

I proto se těmto zemím přezdívalo nelichotivě banánové republiky. Legenda zázračných pochutin ale žila dál a jejich pověst „potravin bohatých na živiny, které jsou zvláště prospěšné lidskému zdraví“, jim zajistila nebývalou popularitu. Které to dnes jsou?

Vaše dieta přijde producenty draho

Třeba chia semínka, pocházející ze šalvěje hispánské. V podstatě plevelné kytky, na které si pochutnávali už staří Aztékové. V posledních dvaceti letech jejich vývoz do světa znásobil svůj objem 100 000 x. Nebo godži, plody z kustovnice, které už několik let za sebou zaznamenávají meziroční navýšení exportu o 28 %. A chybět nesmí ani avokádo, které si zamilovala Evropa. Za dvě poslední léta se jeho spotřeba v EU zvýšila o 65 %.

Co je těmto favoritům, kromě komerčního úspěchu, společné? Většinou je to vysoká koncentrace vitaminů a minerálů, vyšší obsah nenasycených mastných kyselin, antioxidantů a z toho plynoucí přislíbená podpora imunitního systému a zlepšení zdraví konzumenta.

A také dost neblahé důsledky pro země, které se jejich pěstováním a vývozem zabývají. V Mexiku, největším světovém exportéru avokáda, se produkce kriminalizovala tak dalece, že se třeba irský šéfkuchař JP McMahon nebojí jej nazvat „mexickými krvavými diamanty“. Tolik násilí za nimi stojí.

Kromě gangů, které terorizují tamní farmáře, je samozřejmě ještě problém s masivním nadužíváním pesticidů a hnojiv na plantážích a také s masivní spotřebou nedostatkové vody pro závlahu. Nebo kácením lesů a pralesů pro tvorbu avokádových plantáží. S podobnými problémy se potýkají i další regiony světa, které pěstují superpotraviny ve velkém.

Chia vs. lněné semínko: Souboj titánů

Superpotraviny jsou nesporně zajímavé z nutričního hlediska, ale z hlediska ekologie nebo sociálních otázek je jejich bilance hodná kritiky. Semínka merlíku chilského, zvaného quinoa, dělí od České republiky vzdušnou čarou vzdálenost 12 700 kilometrů. Bobule euterpy brazilské, známé jako Acaí, 9900 kilometrů, chia semínka z Číny 7000 kilometrů.

V praxi cestují pochopitelně mnohem, mnohem delší cestou, než dorazí až na regál sekce zdravé výživy v supermarketu. V globálním světě propojených trhů a virtuálních objednávek je to samozřejmě snadné. Otázkou je, jestli je to vůbec potřebné.

Podívejme se třeba na chia semínka, které na 100 gramů nabízí v průměru 17 gramů omega-3 mastných kyselin, 35 gramů vlákniny, 17 gramů proteinů. To vše v průměrné ceně evropského trhu 30 eur (asi 860 Kč) za kilo. Nebo můžeme sáhnout po Zázračné superpotraviny: exotický problém, který má lokální řešení. To na stejných 100 gramů nabízí 23 gramů omega-3 mastných kyselin, 35 gramů vlákniny, 18 gramů proteinů. Za cenu zhruba 100 Kč za kilogram.

Jen v tomto srovnání vychází, že obyčejné lněné semínko, které si můžete vypěstovat doma na zahradě, vás vyjde levněji a s kvalitativně lepším výsledkem, než zboží, které sem muselo cestovat přes půl světa.

Lokální produkce je sexy!

Prakticky každá exotická superpotravina přitom nalezne podobně důstojného konkurenta v domácí produkci. Bobulím godži se mohou postavit „obyčejné“ borůvky, které si pořád ještě zadarmo můžete natrhat v lese. Zázračnou acerolu, pocházející z jihoamerické malpígie, směle dorovnává náš rakytník řešetlákový. Quinoa, na které si pochutnávají domorodci v Andách, nepřekoná proso. A dočista běžné klíčky pšenice dokáží s vaším zdravím úplně to samé, jako dávka řasy spiruliny.

Každý z uvedených domácích produktů minimálně dorovnává to, co nabízí exotika. Jen je násobně levnější a pochází z lokální produkce, nezatížené emisemi tisícikilometrové dopravy. Je tedy otázkou, nakolik chcete – ve snaze zlepšit své zdraví a životní styl – ignorovat životní prostředí. Protože na nemocné planetě vám benefity plynoucí z exotických superpotravin budou k ničemu.

---

reklama

---