Zcela osobní hate proti kapslovým kávovarům a oslava vaření kávy bez odpadů

Vím, vyzkoušel jsem si. Je to tak opojně pohodlné – do přístroje vhodíte kapsli, zmáčknete čudlík a za malou chvilku vás v nose pošimrá líbezná vůně lahodné kávy. Jdete si vychutnat zasloužené kafíčko a cestou hodíte do koše použitou kapsli. To je přesně ten moment, který mě na kapslových kávovarech vadí. Že se kvůli hrnku kávy smíříme s přístupem „použít a vyhodit“. I když to tak vůbec být nemusí.

Autor tohoto článku musí uznat, že kávovary na kapsle mají jednu velkou přednost: udělat dobrou kávu už asi těžko bude jednodušší. Při přípravě kávy z kapsle si nezaděláte kuchyň, kávovar není potřeba moc čistit, a když už to potřeba je, tak je to hračka i pro nešiky. Autor tohoto článku se však nemůže zbavit přesvědčení, že celý koncept kapslí je v jednom směru pochybený. Vytváří úplně zbytečný odpad. Ty odpovědnější firmy pak řeší, jak se s tím vypořádat a organizují sběr a recyklaci, ale řeší tak něco, co by řešit nemusely, kdyby to celé vymyslely jinak. Bezodpadově.

Proč jsou vlastně kapsle jednorázové? Aby si spotřebitel mohl vychutnat jedinečný zážitek z chuti, byla mu zaručena kvalita, bezpečnost použití výrobku a standardní porce. Tak zní odpověď od společnosti Nestlé, která vlastní „kapslové“ značky Nespresso a Dolce Gusto. Autor tohoto článku si však myslí, že daleko spíš jde o dobře vymyšlený obchodní model. Majitel cenově dostupného kapslového kávovaru si musí pro další jedinečný zážitek z kávy kupovat nové a nové kapsle, typicky od výrobce kávovaru. A s každou kávou vytvářet další a další odpad.

Někteří výrobci kapslových kávovarů se snaží být co nejvíc environmentálně uvědomělí. Andrea Brožová z Nestlé zmiňuje studii, podle které má systém Dolce Gusto největší vliv při sklizni a výrobě kávy (33 %) a pak samotný provoz kávovarů (21 %). „Proto jsme se dosud soustředili na efektivitu strojů. Od roku 2006, kdy byl systém představen, jsme snížili uhlíkovou stopu o 32 %, spotřebu vody o 25 % a spotřebu energie o 41 %,“ vyjmenovává Andrea Brožová. A jak dodává, konečné stádium likvidace kapslí představuje pouze 6 % vlivu výrobku na životní prostředí.

Autorovi tohoto článku se nejvíc kroutí palce u nohou z hliníkových kapslí, které se používají v systému Nespresso. Hliník je sice materiál snadno recyklovatelný, ale jeho prvotní výroba je velmi energeticky náročná. Nespresso možnost recyklace použitých kapslí nabízí. Při objednání nových kapslí si uživatel řekne o recyklační sáček, v němž pak použité kapsle předá kurýrovi nebo zanese do Nespresso Boutique. Autorovi článku se nepodařilo zjistit, jak úspěšný tento způsob sběru kapslí u nás je, ani zda co do logistiky a celkové efektivity dává smysl. Spíš si myslí, že smysl nedává. Podle dostupných informací jsou recyklační linky na hliníkové kapsle v zahraničí. A podle několik let starých údajů na Wikipedii dosahuje úspěšnost sběru použitých kapslí v Německu a Švýcarku 50 %, ve Francii však jen 2 %.

Autor tohoto článku si každopádně všiml, že se Nespresso hodně snaží spotřebiteli ukázat i svou „zelenou“ tvář. Na propracovaném webu informuje, jak se firma na poli ochrany životního prostředí snaží co to jde. Kromě recyklujícího Johna Malkovitche a George Clooneyho tu je řada textů o tom, jak je firma odpovědná, jaká různá partnerství navázala, jak spolupracuje s IUCN, jak si dává závazky co do kapacity sběru kapslí, které splnila a překročila (kapacita je jedna věc, skutečná míra recyklace věc druhá). Návštěvník si může nastudovat LCA studii, podle které je originální hliníková kapsle, která se dostane k recyklaci, lepší než alternativní jednorázové kapsle z plastu. Škoda, že se do studie LCA nedostala taky kapsle, která je použitelná opakovaně. Protože takové jsou.

Kapslový kávovar motivuje spotřebitele tvořit zbytečný odpad. Plastové kapsle do tříděného plastu nepatří. Jsou sice z kvalitního polypropylenu, který by bylo možné znovu zpracovat, ale kapsle obsahují také kovová sítka a zbytek kávy, s čímž si při zpracování vytříděného odpadu neporadí. Ručním rozebíráním kapslí se dost vytrácí okouzlující jednoduchost (ale možnost to je).

Na různých diskuzních fórech a na YouTube lze najít řadu návodů, jak znovu plnit použité kapsle. Opět se tím vytrácí jednoduchost přípravy kávy. Výroba takové samodomo plnitelné kapsle a následný úklid zabere šikovnému člověku minuty. Nehledě na reálné nebezpečí, že si méně šikovní lidé mohou úspěšně ublížit.

Elegantním řešení mohou být plastové či kovové kapsle, které lze plnit a používat opakovaně. Jejich výhodou je, že při jejich používání nevzniká zbytečný odpad a že si do kapsle můžete dát kávu podle svého výběru. Plnitelných kapslí je mání je celá řada a na YouTube je možné dohledat i domácí spotřebitelské porovnání jednotlivých značek. Podle autora tohoto článku jsou kvalitní opakovaně plnitelné kapsle důstojným řešením.

Před nákupem plnitelné kapsle je potřeba si ověřit, zda váš kapslový kávovar alternativu „zkousne“. Některé kávovary totiž dělají to, že použitou kapsli zdeformují, což u jednorázové náplně nevadí, u opakovaně použitelné náplně je to problém.

Kdo nemá kávovar na kapsle, může se vydat jinými cestami přípravy kávy. Pákové kávovary jsou zpravidla dražší stroje než kapslové, ale pokud si potrpíte na dobrou kávu, pak je to dobrá volba. Při troše cviku se dá zabránit zbytečnému zadělání okolí kávovaru. Snadno a rychle lze dobrou kávu připravit i ve frenchpressu či aeropressu nebo použít jiné moka kávovary. Autor tohoto článku nemá dobrou zkušenost jen s používání džezvy, protože mu pravidelně káva vzkypěla tak, že zadělala celý sporák a úklid kuchyně trval déle než zážitek z dobré kávy. Autor tohoto článku se doznává k tomu, že nejraději má starého dobrého turka (z hrnku), čím patrně přišel o zbytek svého kreditu.

Tip autora článku: Kávová sedlina ze všech v předchozím odstavci uvedených možností nepatří do koše nebo do výlevky. Patří do bioodpadu, ideálně na kompost. Pak to vlastně není ani odpad, ale potrava pro žížaly. Nemáte-li kompost, zeptejte se na svém obecním úřadě, kam můžete dávat bioodpad.

---

reklama

---