Chobotnice na jídlo se dají chovat v mořských farmách. Ale není to dobrý nápad

Aktuální studie newyorské univerzity varuje před připravovanými plány na komerční farmový chov chobotnic, které by byly zužitkovávány v gastronomii. Podle autorů by takový projekt neměl nic společného se slibovanou udržitelností, a jen by akceleroval tempo, jakým dochází k devastaci oceánů.

Pokud se podíváme na stávající bilanci nejrůznějších mořských farem, zjistíme, že v oceánech už „chováme“ pro naši spotřebu přes 550 různých živočichů. Ústřice, humři, krevety nebo všemožné ryby patří mezi ty, které bez větších komplikací dokážeme touto cestou připravovat pro suchozemský trh. „Žijeme prostě v éře rapidní domestikace vodních živočichů,“ říká docentka Jennifer Jacquetová, environmentalistka z New York University. „Tomu odpovídá i dialog a současné nastavení výzkumu. Řeší se spíše, jak různé druhy chovat, namísto toho, které druhy bychom skutečně chovat měli a u kterých bychom se podobného počínání raději měli zdržet.“

Chobotnice není kráva

A to je i případ chobotnic. Dosud se řešila spíše metodika toho, jak úspěšně zajistit jejich masivní produkci v mořských farmách, aniž by si někdo kladl otázku, zda je to vůbec prospěšné. „Což není. Investovat čas, energii a prostředky do farmového chovu chobotnic je velká chyba, vlastně opakování celé série už jednou udělaných chyb,“ dodává Jacquetová. A za pravdu jí dávají kolegové z univerzit Austrálie, Velké Británie a Španělska, kteří se na studii podíleli. Jaké jsou hlavní výtky? Chobotnice není zrovna kráva, tedy přesněji, není býložravec. Neživí se pící, řasami nebo granulátem, potřebuje masitou stravu. Což znamená chytat pro farmy takové ryby a takové bezobratlé, kterými bude možné chobotnice krmit.

„V současnosti je 30 % celosvětových úlovků využíváno jako krmivo pro zvířata, a jedním z největších spotřebitelů jsou právě akvakultury, chovy zájmových druhů ryb,“ vysvětluje Peter Godfrey-Smith, australský mořský ekolog. „Chovy chobotnic by tak jen umocnily tlak na další přelovení oceánů.“ Chov chobotnic by také nastartoval lokální znečištění oceánů fosforem a dusíkem (a vedl by ke snížení koncentrace kyslíku ve vodním prostředí). V principu by tak nebyl ekologický ani udržitelný, nehledě na výrazně sníženou kvalitu života chovaných chobotnic. Jejich nahloučení na jednotku plochy zvyšuje jejich agresivitu, zrovna jako usnadňuje přenos parazitárních infekcí.

Nedostatek exotické pochoutky hladomor nevyvolá

A pak je tu otázka, jestli někdo opravdu vážně uvažuje o chovu chobotnic ve velkém. Mezi největší průkopníky tohoto trendu patří Španělsko, Mexiko, Čína a Japonsko. Společnost Nisei v poslední jmenované zemi má v současnosti připravený komplexní plán výstavby farmy, která bude schopna plně pokrýt domácí poptávku po chobotnicích do roku 2020. „A právě tady by měla nastoupit otázka: byť něco takového jako farmových chov chobotnic zvládneme, je to opravdu zapotřebí?“ ptá se Jaqcuetová a doplňuje: „Co se stane, když se rozhodneme chobotnice ve farmách nechovat?“

Postižena bude jen relativně malá frakce spotřebitelů v hlavních odbytištích, tedy Japonsku, Jižní Korei, severu Středomoří, USA, Číně a Austrálii. Tedy v zemích, kde by tím rozhodně nedošlo k ohrožení dostupnosti potravy. To, že nebudou v supermarketu k dostání chobotnice z mořských farem, tu hladomor nevyvolá. „Myslím si, že je účelnější a smysluplnější věnovat energii do jiných oblastí mořského farmaření, než do chobotnic,“ uzavírá Jacquetová.

---

reklama

---