Energetické úspory jsou pro evropské státy jen slogan. Vyplývá to z dokumentů uniklých z Rady EU

Netěsní to dobře? Nevadí, postavíme další elektrárnu. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Pi-Lens / Shutterstock

Strategie CEAE stavěla na principu, podle kterého je energetická efektivita univerzálně nejlepším zdrojem energie. Proč? „Důraz na energetickou efektivitu odráží fakt nejlevnějšího a nejčistějšího zdroje energie, tedy energie, která nemusí být vyrobena ani využita.“ Že to zní divoce? Pravda, ale svůj hluboký smysl to má. Pokud zaizolujete únik tepla z domů, zajistíte rekuperační systémy, osadíte domácnosti úspornými spotřebiči (doplňte sami libovolný počet opatření na podporu energetické efektivity), výsledkem sice nebude žádná nová energie, ale úspora a vyplývající nadbytek té již vyrobené. V konečném důsledku tak není zapotřebí klást takový důraz na budování nových zdrojů energie, pokud se naučíme lépe hospodařit s tou, kterou už máme.

Slibem ani energetickou efektivitou nezarmoutíš

Zmíněná strategie z roku 2016 byla doplněna navrženými regulacemi a sérií opatření, které jsou momentálně předmětem jednání Evropského parlamentu. A tady se ukázalo, že původní nadšení „z prosazení energetické efektivity jako budoucí priority všech členských zemí“, nějak vyprchalo. Z jednání Rady EU nyní unikl materiál, který jasně zachycuje vlažný postoj národních vlád, když přijde na to nechat si mluvit do vlastní energetické politiky. Zmíněný materiál z jednání se dostal do rukou redaktorů webu EUobserver, kteří se po jeho přečtení nebáli napsat: „Většina členských zemí považuje energetickou efektivitu jen za jakési zvolání, slogan, který hezky zní, ale naplňovat jej ve skutečnosti nehodlají.“ Je to tak vážné?

V podstatě ano. Materiál z Rady EU, který se „zaběhl“ až k novinářům, je vlastně jakýmsi shrnutím výsledků dosavadních jednání členských zemí o energetické efektivitě a její uplatnění v praxi. Z nich plyne, že podstatná většina členských zemí se necítí nějak zvláštně vázána k zavádění opatření energetické efektivity do praxe a že rozhodně nehodlají přikládat oblasti energetické efektivity stejnou důležitost, jako rozvoji vlastní energetické infrastruktury. Což je přesný opak toho, o co strategie CEAE po dvě léta usiluje. Předpokládala, že opatření zlepšující hospodaření s energiemi budou do budoucna mít stejnou prioritu, jako výstavby nových elektráren.

Peníze na prvním místě

Z dokumentu dále plyne, že většina členských zemí zrovna neklade důraz na praktickou demonstraci spojení „energetická efektivita na prvním místě“, ale raději dává přednost pojetí „rozumné náklady na prvním místě“. A v konečném důsledku je z dokumentu zjevné, že pokud by si měly členské země vybrat mezi podporou a rozvojem využívání zemního plynu nebo opatřeními energetické efektivity, rozhodně raději přidají plyn. Těžko tedy říct, jak jednání v Evropském parlamentu může dopadnout. O to, aby se energetická efektivita stala společnou prioritou, a měla případně přednost nad dalšími projekty rozvoje energetické infrastruktury, totiž nikdo slyšet nechce.

Uniklý materiál hezky zachycuje trialog mezi Evropským parlamentem, radou a komisí, společně přešlapujícími na místě. Jednotliví představitelé se tu prezentují jako aktivní podporovatelé energetické efektivity, kterou ale v praxi nehodlají v žádném případě upřednostnit před jiným segmentem energetického průmyslu. Jinými slovy, zateplení starých domů jim přijde jako velmi dobrý nápad, ale nejprve dostaví svá zařízení na spalování zemního plynu (které přispívají ke klimatickým změnám) a pak se možná uvidí.