Pomáhají tučňáci svým kakáním ochlazovat Antarktidu?
A přestože je kolem vás všude vody hodně (byť ve formě ledu), platí, že Antarktida je vlastně aridní oblastí.
V atmosféře okolo vás je tak vodní páry pramálo.
A pro tu trochu vodní páry, co se v atmosféře nachází, je problém vytvořit oblaka.
Oblast totiž není chudá jen na vodní páru, ale i na kondenzační jádra oblaků (anglicky cloud condensation nuclei alias CCNs).
Na drobounké částečky, na kterých může vodní pára kondenzovat.
Zatímco v našich zeměpisných šířkách o kondenzační jádra nouzi nemáme – do atmosféry je ve velkém dodávají sopky, oceány, titěrný fytoplankton, ale i my, lidé – v Antarktidě je situace jiná. ´
Převládající větrné proudění, alias polární vír (či vortex), způsobuje, že vzdušné masy Antarktidy jsou víceméně oddělené od vzdušných mas zbytku planety.
Nukleační jádra z jiných částí světa tak mají problém se do Antarktidy dostat. Pro oblaka je v oblasti Antarktidy o fous těžší vzniknout, než jinde.
Přesto tam, jak ukazuje obrázek níže, vznikají.
Nukleační jádra tam tak být musí!
A doteď by mě nenapadlo, že bychom za jejich vznikem měli hledat tučňáky. Jak se na to přišlo?
Mezi 10. lednem a 20. březnem 2023 se jeden vědecký tým rozhodl, že změří koncentraci čpavku v atmosféře nad Antarktidou.
Aby to dokázal, nainstaloval na stanici Marambio měřící zařízení, které dokázalo přítomnost tohoto plynu odhalovat.
Záhy si tým všiml něčeho zajímavého.
Koncentrace plynu, který se v atmosféře v nepatrném množství přirozeně vyskytuje, výrazně kolísala.
Jednou byla v podstatě zanedbatelná, jindy vyskočila 100 až 1000 krát více, než je běžné. Z dat o směru větru bylo přitom patrné, že hodnota vyskočila nahoru vždy, když foukalo ze dvou směrů.
Z míst, kde se nachází obří hnízdící kolonie tučňáků!
Zatímco v jedné se nachází 15 tisíc hnízdících párů, v té druhé jich je rovnou 30 tisíc.
Tým přitom zjistil, že měření ukazují na vysoké koncentrace čpavku i v době, kdy tučňáci ze svých hnízdících kolonií odtáhli na svá zimoviště.
Očividně tam za sebou zanechali něco, z čeho mohl čpavek unikat.
Ano, i tučňáci (stejně jako cokoliv živého...) musí vyměšovat.
Mimochodem, přemýšleli jste někdy nad tím, jak to tučňáci v extrémně mrazivém prostředí dělají? Protože jim nesmí to guáno přimrznout ke kloace...
Nejste sami... existuje k tomu i vědecká studie!
Tučňáci své exkrementy vytlačují pod značným tlakem (rychlost pohybu exkrementu je až 8 km/h), díky čemuž doletí guáno vyšší desítky centimetrů, až metr daleko!
Pojďme ale zpět k tomu podstatnému.
Obrovské množství guána, které hnízdní kolonie tučňáků vyprodukují je totiž značným zdrojem čpavku.
Tenhle plyn sice v atmosféře moc dlouho nevydrží – jen pár hodin, takže nemůže jako nukleační jádro pro oblaka posloužit.
Jenže když se čpavek potká se sloučeninami síry, které pro změnu do atmosféry vypouští mořské řasy, pomáhá čpavek k tomu, že vzniknou částečky aerosolu kyseliny sírové, drobné kapičky, které mohou v atmosféře přetrvávat dny až týdny.
Výzkum přitom ukázal, že se čpavkem vznikne v atmosféře až 30x více aerosolu než bez něho!
Jenže ani tady nekončíme.
Tučňáci totiž neprodukují jen čpavek, ale i dimethylamin.
Plyn, který když se objeví v atmosféře, tak vznikne až 10 tisíckrát víc aerosolu, než když tam není.
V okolí tučňáčích kolonií tak vzniká obrovské množství drobných částeček, na kterých se může hromadit vodní pára.
A když zafouká správným směrem, jsou tyhle drobné částečky unášeny do vnitrozemí Antarktidy, kde pak mohou vznikat oblaka.
Platí přitom, že pokud oblaka vzniknou v troposféře – tedy v nejnižší části atmosféry – dochází k ochlazení planety.
Oblaka mají totiž vysokou odrazivost a tak pomáhají navracet do okolního vesmíru dopadající sluneční záření.
Země se díky tomu tolik nezahřeje.
To, že tak tučňáci všude okolo sebe „vystřelují“ guáno, má v konečném důsledku za následek další ochlazování Antarktidy!
A otázkou je – a na ní článek, ze kterého jsem vycházel, nenabízí odpověď – co se stane, když kvůli globální změně klimatu tučňáci případně vyhynou.
Pokud by k jejich masovému vymírání docházelo (platí ale i pro další tamější ptačí kolonie), přijde Antarktida o jeden ze svých zdrojů nukleačních jader.
A pro oblaka bude o fous těžší v téhle části vznikat.
Antarktida by tak mohla z části přijít o svůj „slunečník“.
reklama
Dále čtěte |
Čeští vědci v Antarktidě sledují rychlé změny klimatu i ztrátu mikroorganismů
Vídeň testuje nové druhy asfaltu, které lépe odolávají vedrům a umožňují vsakování dešťové vody
Web Agrorisk přináší nově varování před rizikem tepelného stresu pro člověka, skot i ryby
Pokud patříte mezi velké producenty metanu, možná byste se měli začít (konečně!) bát
O díře v ledu, která v něm být neměla
Základy pro správnou hospodskou debatu o vlivu sopek na klima