Pomáhají tučňáci svým kakáním ochlazovat Antarktidu?
A přestože je kolem vás všude vody hodně (byť ve formě ledu), platí, že Antarktida je vlastně aridní oblastí.
V atmosféře okolo vás je tak vodní páry pramálo.
A pro tu trochu vodní páry, co se v atmosféře nachází, je problém vytvořit oblaka.
Oblast totiž není chudá jen na vodní páru, ale i na kondenzační jádra oblaků (anglicky cloud condensation nuclei alias CCNs).
Na drobounké částečky, na kterých může vodní pára kondenzovat.
Zatímco v našich zeměpisných šířkách o kondenzační jádra nouzi nemáme – do atmosféry je ve velkém dodávají sopky, oceány, titěrný fytoplankton, ale i my, lidé – v Antarktidě je situace jiná. ´
Převládající větrné proudění, alias polární vír (či vortex), způsobuje, že vzdušné masy Antarktidy jsou víceméně oddělené od vzdušných mas zbytku planety.
Nukleační jádra z jiných částí světa tak mají problém se do Antarktidy dostat. Pro oblaka je v oblasti Antarktidy o fous těžší vzniknout, než jinde.
Přesto tam, jak ukazuje obrázek níže, vznikají.
Nukleační jádra tam tak být musí!
A doteď by mě nenapadlo, že bychom za jejich vznikem měli hledat tučňáky. Jak se na to přišlo?
Mezi 10. lednem a 20. březnem 2023 se jeden vědecký tým rozhodl, že změří koncentraci čpavku v atmosféře nad Antarktidou.
Aby to dokázal, nainstaloval na stanici Marambio měřící zařízení, které dokázalo přítomnost tohoto plynu odhalovat.
Záhy si tým všiml něčeho zajímavého.
Koncentrace plynu, který se v atmosféře v nepatrném množství přirozeně vyskytuje, výrazně kolísala.
Jednou byla v podstatě zanedbatelná, jindy vyskočila 100 až 1000 krát více, než je běžné. Z dat o směru větru bylo přitom patrné, že hodnota vyskočila nahoru vždy, když foukalo ze dvou směrů.
Z míst, kde se nachází obří hnízdící kolonie tučňáků!
Zatímco v jedné se nachází 15 tisíc hnízdících párů, v té druhé jich je rovnou 30 tisíc.
Tým přitom zjistil, že měření ukazují na vysoké koncentrace čpavku i v době, kdy tučňáci ze svých hnízdících kolonií odtáhli na svá zimoviště.
Očividně tam za sebou zanechali něco, z čeho mohl čpavek unikat.
Ano, i tučňáci (stejně jako cokoliv živého...) musí vyměšovat.
Mimochodem, přemýšleli jste někdy nad tím, jak to tučňáci v extrémně mrazivém prostředí dělají? Protože jim nesmí to guáno přimrznout ke kloace...
Nejste sami... existuje k tomu i vědecká studie!
Tučňáci své exkrementy vytlačují pod značným tlakem (rychlost pohybu exkrementu je až 8 km/h), díky čemuž doletí guáno vyšší desítky centimetrů, až metr daleko!
Pojďme ale zpět k tomu podstatnému.
Obrovské množství guána, které hnízdní kolonie tučňáků vyprodukují je totiž značným zdrojem čpavku.
Tenhle plyn sice v atmosféře moc dlouho nevydrží – jen pár hodin, takže nemůže jako nukleační jádro pro oblaka posloužit.
Jenže když se čpavek potká se sloučeninami síry, které pro změnu do atmosféry vypouští mořské řasy, pomáhá čpavek k tomu, že vzniknou částečky aerosolu kyseliny sírové, drobné kapičky, které mohou v atmosféře přetrvávat dny až týdny.
Výzkum přitom ukázal, že se čpavkem vznikne v atmosféře až 30x více aerosolu než bez něho!
Jenže ani tady nekončíme.
Tučňáci totiž neprodukují jen čpavek, ale i dimethylamin.
Plyn, který když se objeví v atmosféře, tak vznikne až 10 tisíckrát víc aerosolu, než když tam není.
V okolí tučňáčích kolonií tak vzniká obrovské množství drobných částeček, na kterých se může hromadit vodní pára.
A když zafouká správným směrem, jsou tyhle drobné částečky unášeny do vnitrozemí Antarktidy, kde pak mohou vznikat oblaka.
Platí přitom, že pokud oblaka vzniknou v troposféře – tedy v nejnižší části atmosféry – dochází k ochlazení planety.
Oblaka mají totiž vysokou odrazivost a tak pomáhají navracet do okolního vesmíru dopadající sluneční záření.
Země se díky tomu tolik nezahřeje.
To, že tak tučňáci všude okolo sebe „vystřelují“ guáno, má v konečném důsledku za následek další ochlazování Antarktidy!
A otázkou je – a na ní článek, ze kterého jsem vycházel, nenabízí odpověď – co se stane, když kvůli globální změně klimatu tučňáci případně vyhynou.
Pokud by k jejich masovému vymírání docházelo (platí ale i pro další tamější ptačí kolonie), přijde Antarktida o jeden ze svých zdrojů nukleačních jader.
A pro oblaka bude o fous těžší v téhle části vznikat.
Antarktida by tak mohla z části přijít o svůj „slunečník“.
reklama
Dále čtěte |
Brodit se v cizím průšvihu: Kde bude mít tání Antarktidy nejtvrdší dopad?
Vědci se zabývali možností ukládat přebytečný uhlík splavováním dřeva do Severního ledového oceánu
Německu se podle studie podařilo splnit klimatický cíl pro loňský rok, ale ztrácí tempo
Pokud patříte mezi velké producenty metanu, možná byste se měli začít (konečně!) bát
O díře v ledu, která v něm být neměla
Základy pro správnou hospodskou debatu o vlivu sopek na klima