Jak zničit věčné chemikálie? S použitím látky, z níž se vyrábí mýdlo

Takzvané „věčné chemikálie“ už tu nemusí být navěky. Vědcům se podařilo najít levnou metodu, jak rozložit nebezpečné látky PFAS. Ty přidáváme do hasicích pěn, teflonu, kdysi také do goretexového oblečení. Dnes se vyskytují všude v prostředí: ve vzduchu, v pitné vodě i v živých tkáních. Jejich účinek na lidské zdraví je přitom velmi závažný. Řada z nich již byla spojena se zdravotními problémy jako rakovina, onemocnění štítné žlázy nebo vrozené vady.

Nová metoda by tedy mohla znamenat, že se nám podaří přerušit jejich neustálé kolování v prostředí a řešit například kontaminaci vody. Výzkumníci zveřejnili svůj objev v časopisu Science a informovala o něm řada zahraničních periodik.

Chemické látky patřící do skupiny PFAS (perfluorované a polyfluorované látky) odpuzují vodu i tuk, a proto získaly široké využití v nepřilnavém povrchu nádobí, obalech na mastné potraviny nebo ve voděodolném oblečení i kosmetice. Dnes se jich do prostředí podle neziskové organizace Arnika nejvíce dostává z hasicích pěn při požárních cvičeních a na vojenských základnách.

Časem se ukázalo, že tyto sloučeniny mají nepříznivé dopady na zdraví. Zatím dvě perfluorované látky (PFOS a PFOA) byly zakázány. Jenže látek řadících se do skupiny PFAS je kolem 5000, zakázané látky byly tedy okamžitě nahrazeny jinými, s podobnými účinky. O zákazu celé skupiny PFAS v EU se bude rozhodovat nejspíše během následujícího roku.

„Všechny perfluoroalkylové chemické látky (PFAS) obsahují vazby mezi uhlíkem a fluorem, které jsou jednou z nejsilnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že při použití i v životním prostředí odolávají rozkladu,“ popisuje věčné chemikálie Evropská chemická agentura. „Většina látek PFAS se také snadno přenáší v životním prostředí na dlouhé vzdálenosti od zdroje svého uvolnění,“ doplňuje agentura.

Právě pevná vazba mezi uhlíkem a fluorem je důvodem, proč jsme se jich dosud neuměli dobře zbavit. Ne, že bychom to nezkoušeli. Většina prozatímních metod má ale řadu nevýhod: je náročná na energii nebo na materiál a nemá tedy velkou naději na komerční využití.

A proto je objev vědců z americké Northwestern University, Kalifornské univerzity v L. A. a Tianjin University významný. Přišli totiž na to, jak PFAS zneškodnit za použití hydroxidu sodného, který je běžně dostupnou sloučeninou, využívanou například v mýdlech.

„Je to dobrá zpráva, byť se tento výzkum zatím týkal jen 10 PFAS sloučenin a byl zatím vyzkoušen jen v laboratorních podmínkách,“ komentuje význam objevu Karolína Brabcová z organizace Arnika, která v ČR na nebezpečí těchto chemikálií dlouhodobě upozorňuje. „Existují ale tisíce dalších PFAS látek s rozdílnou chemickou strukturou, kde nevíme, zda tento proces degradace na základě hydroxidu sodného bude také fungovat,“ dodává Brabcová.

Pokud se nová metoda osvědčí, mohla by se využívat při čištění vody v čistírnách odpadních vod. To je zatím ale pouze teoretický předpoklad. Výzkumníci zdůrazňují, že jejich zjištění jsou předběžná a metoda není ani zdaleka připravena na rozšíření a aplikaci na komerční úrovni.

Karolína Brabcová poukazuje na to, že tyto látky jsou vnímány jako problém zhruba posledních pět let, proto je jejich likvidace stále předmětem zkoumání.

Technologii na jejich zneškodnění bychom ale potřebovali zejména pro kontaminovanou pitnou vodu a půdu kolem míst, kde se PFAS vyráběly nebo stále vyrábějí. A také pro likvidaci výrobků, které PFAS obsahují.

„My jsme v nedávné době například narazili na diskusi v rámci EU, jak zlikvidovat množství hasicích pěn s obsahem PFAS, které jsou uskladněny na stovkách až tisícovkách míst v EU a jejichž zákaz se nyní dojednává,“ uvádí Brabcová.

Možnost PFAS zlikvidovat ale nezajistí to, co bychom potřebovali hned. Aby se do prostředí neuvolňovaly ze stále používaných výrobků. Loňský test Arniky odhalil přítomnost PFAS v papírových obalech na burgery a hranolky, dále se používají v opalovacích krémech, voděodolných řasenkách, nepromokavém oblečení, nepřilnavém nádobí a řadě dalších produktů.

Dokud totiž není toxicita každé jednotlivé látky prokázána řadou dlouhých výzkumů, nadále se používá. A zakázané látky jsou rychle nahrazeny jinou sloučeninou s jiným jménem a podobným účinkem. To by však měla změnit připravovaná legislativa EU.

„To klíčové, co nás čeká v příštích třech letech, je zavést přísný zákaz výroby a použití těchto látek v mnoha aplikacích, k čemuž se EU zavázala v rámci Zelené dohody pro Evropu (Green Dealu) a její Strategie pro udržitelnost chemických látek,“ uzavírá Karolína Brabcová.

---

reklama

---