Kvalita ovzduší v metru je špatná po celém světě. Limity jsou několikanásobně překračovány

Nejezděte autem. Radši vyrazte na cestu do práce metrem, prospějete tím sobě i životnímu prostředí. Zní to rozumně a k životnímu prostředí vstřícně, ale tak úplně to pravda není. Protože čistota ovzduší v metropolitních systémech je žalostná. Například ovzduší v newyorské podzemce překračuje doporučené zdravotní limity až 70x. Je to cesta, kterou svému zdraví neprospějete. Zvlášť když ji absolvujete každý den několikrát.

Podzemky a metra jsou vlastní více než šedesáti státům světa a v řadě měst jsou bezkonkurenčním primárním módem hromadné přepravy osob. Z deseti nejvytíženějších dopravních systému metra na světě se šest nachází v Asii a čtyři z toho v Číně. V Sao Paulu, Paříži nebo Hongkongu přepraví 1,5 miliardy pasažérů, v Pekingu a Kantonu pak 2,5 miliardy, v Tokiu skoro 3 miliardy osob ročně. To jsou dobré zprávy, protože jednou z často zmiňovaných výhod metra ve velkých metropolích je, že prakticky uvolňují přehuštěné silnice od osobní přepravy, zbavují ulice aut a tím činí ovzduší měst pro všechny méně znečištěné, dýchatelnější. Jenže se méně už hovoří o tom, že ovzduší uvnitř metra moc dýchatelné není. Je často ještě více znečištěné než to na povrchu v dopravní špičce na magistrále.

Za hranici limitů

Zdravotní limit, povolenou bezpečnou denní kontaminaci, stanovili američtí hygienikové u částic PM 2,5 na 36 μgm na metr krychlový (experti Světové zdravotnické organizace WHO pak doporučují raději méně než 25 μgm). V žádném ze 71 systému metra ve Spojených státech se ale s podlimitní koncentrací nesetkáte. Relativně nejčistší ovzduší bylo naměřeno v Bostonu, Washingtonu DC a ve Filadelfii, byť i tady byl doporučený limit s průměrnou naměřenou hodnotou 145 μgm-3 překročen čtyřnásobně. Jak potom vypadají ti opravdu špinaví?

Žebříček vede město New York, jehož podzemkou se každý den veze 5,5 milionu pasažérů. Aby tu po dobu 20-40 minut (průměrná doba jízdy) dýchali vzduch obohacený o polétavé prachové částice PM 2,5 v koncentraci 251 μgm-3. Tedy 7x více, než by měli. Úplným extrémem je pak trasa metra, napojující newyorský Manhattan na New Jersey. Koncentrace znečištění PM 2,5 tu dosahovala 1499 μgm-3. Tedy zhruba 77x více, než kolik činí ono znečištění ovzduší nad zemí.

„Taková míra znečištění je typická spíš pro požáry nebo pro demolice budov, ale nikoliv pro metro,“ říká k tomu Terry Gordon, profesor medicíny, který se na měřeních podílel. „Je to snad vůbec nejhorší naměřené znečištění na světě, které překoná Peking i Dillí v těch nejhorších smogových dnech.“ Můžete žít zdravě, cvičit, nekouřit. Ale pravidelná projížďka newyorským metrem vám stejně zvýší pravděpodobnost kardiovaskulárního onemocnění o 10 %.

Krtci z celého světa

Rizika znečištěného ovzduší v podzemce se netýkají jen prachových polétavých částic: znečištění má díky chabé ventilaci přepestrou povahu směsi těkavých látek, mikroorganismů, plísní, hub a bakterií; řady sloučenin odvozených od prvků železa, chromu a manganu, chemikálií vznikajících při rozkladu organických zbytků. V tomto kontextu pak lze motivování obyvatel amerických metropolí k častějšímu využívání metra chápat jako snahu vyrábět další pacienty. Přitom nad zemí je vzduch 2x-7x čistší než v metru.

Spojené státy americké v tom ale rozhodně nejsou samy. Starší měření kvality ovzduší z metra v Hongkongu sice řadí s koncentracemi částic PM 2,5 24,1-49,8 μgm-3 mezi ty čistší, ale rozhodně to neplatí pro oxid uhelnatý. S průměrnými koncentracemi okolo 1500 ppm se tu pasažéři během jízdy pohybovali na hraně diskomfortu a počínajícího ohrožení života. Štěstí, že průměrná délka cesty tu činí 30-40 minut, protože s danou koncentrací CO déle než hodinu by už skutečně mohlo jít o nepřežití.

Pekingské metro zase umí překvapit neobvykle vysokou koncentrací plísní a houbových spor v ovzduší metra. Podobně jako třeba Soul nebo Londýn. Ten je mimochodem zajímavý tím, že uvnitř jeho metra je vzduch (PM 2,5 tu měla hodnotu 247,2 μgm-3) 3x-8x znečištěnější, než v jakémkoliv jiném zde fungujícím nadzemním prostředku hromadné přepravy.

Aby se v Indii lépe dýchalo

Vyloženě specifickým případem je pak metro v indickém Dillí. To se dočkalo zásadního rozvoje v době, kdy po jeho ulicích jezdilo 7,9 milionů registrovaných osobních vozů. A ovzduší tomu odpovídalo. Po letech finančně náročné výstavby a kampani na podporu podzemky pak bylo dosaženo kýženého úspěchu: nad zemí, v ulicích, se podařilo snížit lokalizované zdroje znečištění CO o 34 %. O 24-29 % bylo méně oxidu dusičitého, o 26-29 % méně oxidu uhličitého. Prostě úspěch. Jenže k úspěchu bohužel patří i to, že oněch 1,5 milionu pasažérů je nyní uvnitř metra vystaveno koncentracím PM 2,5 600 μgm-3. Takže dýchají mnohonásobně špinavější vzduch, než kdyby byli na povrchu.

A jak to vlastně máme doma? Poněkud starší měření z roku 2015 přisuzuje pražskému metru průměrnou koncentraci PM 2,5 93,9 μgm-3. Což na Evropu vlastně vůbec není špatné, ale pořád je to skoro čtyřikrát víc, než kolik by vám doporučila Světová zdravotnická organizace. A pořád je to taky skoro 8x víc, než kolik toho „nadýcháte“ v centru, na zemském povrchu. Metro jako hromadný způsob dopravy, šetrnější k životnímu prostředí, je určitě příhodnou odpovídající volbou. Zdravější variantou pro lidské zdraví ale určitě zatím není.

---

reklama

---