Kvůli nepromyšlenému sázení stromů mohou umírat cenné lesy

Vysazené lesní plantáže ukrajují prostor původních chilským lesům s pabuky Nothofagus alessandrii.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Cristian Echeverría / Stanford university

Budeme sadit stromy ve velkém, aby se nám žilo lépe? Výsledkem může být větší ztráta biodiverzity, snížení rozlohy původních lesů, malý nebo žádný příspěvek ke snížení klimatických změn. „Je to tedy přesný opak toho, o co zpopularizované celonárodní projekty výsadby stromů usilují,“ shrnuje profesor Eric Lambin z univerzity ve Stanfordu. „Pokud je podpora navyšování lesních porostů špatně navržena nebo špatně prosazena, existuje vysoké riziko toho, že dojde nejen k plýtvání veřejnými penězi, ale také k uvolnění většího množství uhlíku do atmosféry a ztrátě biologické rozmanitosti.“ Jak k takovému závěru dospěl? Jednoduše. Prostě se jen s kolegy podíval, jak dopadly předchozí podobné výzvy.

Přečtěte si také |

Záhadná plachost stromů: nevíme, proč se v některých lesích koruny nedotýkají

Příspěvek stromů a lesní zeleně ke snižování dopadů klimatických změn platí dál, ale ve většině už dokončených projektů to s původní myšlenkou dopadlo špatně. Názorným příkladem může být tzv. Bonnská výzva, kterou v roce 2011 prosadilo Německo. To si vytklo za cíl dát do roku 2020 světu 150 milionů hektarů lesů na odlesněné nebo degradované půdě. K této výzvě se formou vlastních programů připojily například Spojené státy americké, Brazílie, Pákistán, Čína, Rwanda. Kde byla chyba? Ono jich vlastně bylo hned několik, a pořádných. Už jen to, že 80 % dosud realizovaného zalesnění spočívalo ve výsadbě monokultur, případně 2-3 druhových porostů, které biodiverzitu zrovna nepodpoří.

Jinde na výsadbu „přírodních“ lesů rezignovali zcela a dali v rámci výzvy přednost lesům produkčním. Pro dřevní biomasu spaloven, pro pěstování ovoce, přírodní gumy, palmového oleje. Jenže schopnost těchto plantáží vázat uhlík je násobně nižší než u přírodních lesů. Také zrovna nevytváří příhodné místo pro jiné organismy a plantáže jsou náchylnější k půdní erozi i vysychání. Potenciál změny k lepšímu zcela zapadl tam, kde nově vysazené stromy nahradily louky, pastviny a savany.

A nakonec, jak potvrzuje i Lambin, se dotovaná výsadba nových stromů stala problémem pro již existující lesy. Například lidem v Chile se vyplatilo kácet již existující nedotčené lesy a nahrazovat je výnosnými plantážemi. Zbavili se tak původních porostů, které pak „zachránili“ umělým dosazením. Za státní peníze. „Ve světle globálního nadšení pro výsadbu tří bilionů stromů je důležité podívat se na odraz podobných projektů v minulosti,“ říká Robert Heilmayr, který se na studii podílel. „Zkušenosti z Chile nám mohou pomoci porozumět klimatickým, ekologickým a ekonomickým dopadům, ke kterým může dojít, když vlády zaplatí majitelům půdy za založení velkých stromových plantáží." Podporovaná výsadba tu zrychlila kácení stávajících lesů, uvolňování uhlíku do atmosféry i plošnou likvidaci biodiverzity. Nápad na vysazení 3 bilionů stromů se špatně nastavenými pravidly a dotacemi se stal katastrofou pro přírodu.

Webinář Stanfordské univerzity k tématu "Může sázení stromu spravit klima? Úloha lesnictví v portfoliu klimatických řešení" (25. března 2020)