https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/na-svete-je-111-milionu-tun-pretridenych-plastovych-odpadu-ktere-nikdo-nechce
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Na světě je 111 milionů tun přetříděných plastových odpadů, které nikdo nechce

19.12.2018 01:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
Po léta opouštělo území Spojených států amerických na 4000 kontejnerů přetříděných odpadů každý den. S tím je teď konec. / Ilustrační foto
Po léta opouštělo území Spojených států amerických na 4000 kontejnerů přetříděných odpadů každý den. S tím je teď konec. / Ilustrační foto
Licence | Volné dílo (public domain)
Po léta opouštělo území Spojených států amerických na 4000 kontejnerů přetříděných odpadů každý den. S tím je teď konec, protože Čína ztratila o dovoz druhotných surovin zájem. Otázkou je, jak nyní se svými 66 miliony tun přetříděného odpadu Američané naloží. Píše o tom ScienceAlert.
 

Čína se nejprve zřekla dovozu odpadů, spadajících do 24 různých kategorií. To zabolelo nejen v USA, protože tím oficiálně zanikl odbyt pro plastové odpady a papír. Letos v květnu pak Peking zamítl dovoz dalších 35 typů odpadů, včetně různých druhů kovů. Sami jich prý mají dost, a proto teď budou postupně do roku 2020 zamezovat jejich dovozu až na nulu. Vlastně, ve zmíněném roce už nebude Čína nejspíš přijímat vůbec žádný zahraniční odpad.

Čínu Indonésií nenahradíš

Pro Američany to znamená velký problém: do Číny se vyvážela dobrá třetina objemu z 66 milionů tun již přetříděného odpadu. A nejen pro Američany. Od roku 1992 přijímal přístav v Hongkongu 72 % světové produkce plastových odpadů, které dále redistribuoval do čínských spaloven a recyklačních fabrik. USA i EU teď hledají pro své přetříděné odpady nějaké náhradní odbytiště, ale zatím marně.

„Upřímně, neexistuje žádný jiný stát nebo skupina států, která by mohla přijmout takový objem odpadů, jako Čína,“ říká Adina Renee Adlerová z Washingtonského institutu recyklačního průmyslu. Nedokáže to Indie, Indonésie ani Vietnam, byť se o to teď pokouší. Nemají potřebnou infrastrukturu a zatím spíš zápasí s vlastními odpady. Svět má prostě 111 milionů tun přetříděných plastových odpadů, které nikdo moc nechce.

Skladovat, skládkovat nebo rovnou pálit?

Dřív ve Státech putoval vytříděný papír a plast z kontejnerů do zpracovatelských zařízení k dalšímu přetřídění a lisování do balíků. Provozovatelé recyklačních zařízení je pak odprodali po tunách americkým zpracovatelům. A ti jej obratem naložili do kontejnerů a na lodě, které je převezly do Hongkongu. Přeprodali jej totiž do Číny, což byla celá jejich recyklace. Bylo to ekonomicky efektivní: nikdo si nešpinil ruce, odpad mizel ze země s potvrzením o recyklaci a na přeprodeji druhotných surovin ve velkém objemu se dalo slušně vydělat. Ale teď?

„Teď máme problém,“ říká tiskový mluvčí třídírny odpadů v Baltimore. „Balíky odpadů, které bychom normálně odprodávaly do Číny, se nám tu hromadí.“ Tempem 900 tun za den jich přibývá i ve velkokapacitní třídírně v marylandském Elkridge.

„Ani američtí zpracovatelé odpadů o něj nemají zájem, protože jim, stejně jako dříve Číňanům, přijde nedostatečně kvalitní a málo přetříděný,“ říká Michael Taylor, manažer provozu. „Musíme tedy najmout více lidí, zpomalit rychlost provozu a zdokonalit proces třídění. Ale obáváme se, že ani tak nebudeme mít pro lépe vytříděné odpady v USA odbyt.“

Třídit je privilegium, ne povinnost

Jiné americké třídicí a recyklační zařízení to vzdaly rovnou a již přetříděný odpad posílají rovnou na skládky. Počíná si tak prakticky celá Florida, která přestala svoz tříděného a netříděného odpadu rozlišovat. Jinde zase vytříděný odpad míří rovnou do spaloven. Třeba v Texasu. „Nikdo to nechce říct nahlas, protože nikomu to nepřijde správné,“ říká Bill Caesar, majitel recyklační společnosti v Houstonu. „Ale děláme to, protože to teď nejde jinak.“

Ambiciózní „zelené“ plány některých měst, například Washingtonu, teď dostávají na frak. Právě tady chtěli dosáhnout na 80 % podíl recyklace odpadu z domácností. To se teď ale začíná nevyplácet. „Byly časy, kdy bylo levnější a efektivnější třídit,“ říká Christopher Shorter, vedoucí odboru veřejných prací. „Ale to už není pravda.“ Za tunu tříděného město zaplatí 75 dolarů, za tunu ke spálení jen šestačtyřicet. Druhá varianta možná neprodukuje dobrý pocit, ale teplo a elektřinu jistě.

„Třídit a recyklovat je pro nás nákladnější a nevyplácí se nám to,“ dodává Shorter. Spolu s ostatními manažery odpadových firem z branže teď řeší, jak třídění odpadů bez čínského odbytu znovu navrátit výnosnost. „Je tu varianta, že si lidé připlatí za váhu produkovaného odpadu. Obecně ale budou lidé v USA muset platit více, pokud si budou chtít privilegium recyklace uchovat.“


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

19.12.2018 09:27
Pane Dohnale, zase 1*.

A to v článku není zodpovězena otázka, co s tím vytříděným odpadem v Číně vlastně dělali a co vůbec z toho užitečného vzniklo.

Řekl bych, že by se Ekolist měl obrátit na naše ekologické organizace a žádat o radu. Ať tedy řeknou, jak naložit s vytříděným odpadem včetně způsobu zpracování a vzniku finálního výrobku z tohoto odpadu. Je tam totiž spousta expertů, kteří by mohli objektivně vyhodnotit i finanční náročnost a ekologickou zátěž při recyklaci. Možná by se jim pak spalovny komunálního odpadu méně zajídaly.

To je totiž zásadní problém ekologickách organizací. Vynucují si nějaká parciální opatření a nejsou je schopni posoudit/zasadit v rámci reálně fungujícího celku. Naopak, optimalizaci JEST třeba provádět v rámci reálného celku!

Odpovědět

Jaroslav Štemberk

19.12.2018 11:29
Holt si budou muset Američani ty odpady zpracovat sami. Bohužel, plast není železo, u kterého je recyklace výhodnější než prvovýroba, u plastu je to obráceně.
Odpovědět
ig

19.12.2018 13:56 Reaguje na Jaroslav Štemberk
To budeme muset všichni. Pomohli jsme svými (byť mizernými) zakázkami Číně naskočit mezi industriální země, teď už ten začátek mají za sebou a mizerné zakázky mohou odmítat (a já se jim nedivím). Dál už si s tím musíme poradit sami. Ono to půjde, jen musíme mít reálná očekávání :-)
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

19.12.2018 13:59 Reaguje na Jaroslav Štemberk
A vy víte, co se z těch vytříděných plastů u nás udělá?
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

19.12.2018 20:48 Reaguje na Jiří Svoboda
Recyklují se u nás třeba PET lahve. Ale před recyklací musí být čisté, bez příměsi jiných plastů a ne příliš staré. Když je někdo slisuje do balíků špinavé i s víčky a jiným plastem, je to pak pro recyklaci problém.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

20.12.2018 12:55 Reaguje na Jaroslav Štemberk
A co z toho čistého PET recyklátu může vzniknout? PET myslím není termolast jako polyetylén, aby se roztavil, spojil a znovu vyfoukl na láhve. Ale třeba to jde, nevím.

Nápoje lze prodávat v čirých PET lahvích bez nálepek s veškerou informací na víčku či polyetylénovém obalu multipacku. Jako zálohované by se hned PET lahve bez víčka v automatu semlely. To by snad byla šance, jak získat čistý, objemově nenáročný recyklát, který by se jen propláchl horkou vodou s tenzidy a potom bez.
Odpovědět
lu

20.12.2018 13:31 Reaguje na Jiří Svoboda
PET je samozřejmě polyetylén. když už se má nějaký plast recyklovat, tak čistý PET je to nejvhodnější. a taky výborně a (skoro) čistě hoří.
Odpovědět
ig

20.12.2018 14:13 Reaguje na
PET není polyethylén, ale druh polyesteru. Z polyethylénu jsou jen víčka lahví. Recyklace obého je teoreticky možná ale problematická, protože materiál je znečištěný a jeho čištění vyjde možná dráž (odpadní vodu z mytí nepočítaje) než nákup nového čistého granulátu. Na plnohodnotnou recyklaci, tj. aby materiál prošel extrudérem vstřikovacího lisu musí být to čištění (a následné sušení) velmi pečlivé. Prakticky to spíš znamená, že se musí najít taková aplikace, kde určité znečištění nevadí - většinou nějaké hrubé výrobky pro stavebnictví (kde navíc nejsou požadavky na pevnost) apod. A jak bylo řečeno výše, musí být už před recyklací tříděné, když je v plastu zamíchaný třeba polystyrén, tak je s jakoukoliv recyklací konec, to už se dá jedině pálit, pokud to nechce někdo ručně kus po kusu přebírat.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

22.12.2018 17:45 Reaguje na
K recyklaci PET jsem našel

https://zpravy.idnes.cz/recyklace-pet-lahvi-mikrovlny-ustav-chemickych-procesu-akademie-ved-patent-jiri-drahos-miroslav-izj-/domaci.aspx?c=A170126_120743_domaci_fer

a jistě to nebude nic jednoduchého laboratorně, natož prakticky. Pořád vidím spalování směsného komunálního odpadu jako nejsmysluplnější. Samozřejmě papír, kovy či sklo lze vytřídit.

Každopádně mne těší, že diskuse vede ke zjištění, že se veřejnosti utajují závažná fakta o smyslu recyklace plastů.
Odpovědět
ig

22.12.2018 21:50 Reaguje na Jiří Svoboda
Dík za odkaz. Zajímavé, že je lepší ten PET chemicky rozložit, vyčistit krystalizací a zase složit než čistit přímo. I když opodstatnění to asi má, protože i tak bezproblémová recyklace jako je regranulace vtoků se u normálních plastů dá udělat maximálně dvakrát, pak už se opakovaným ohříváním a oxidací zhoršují vlastnosti toho materiálu.
Odpovědět
ig

22.12.2018 21:50 Reaguje na Jiří Svoboda
Dík za odkaz. Zajímavé, že je lepší ten PET chemicky rozložit, vyčistit krystalizací a zase složit než čistit přímo. I když opodstatnění to asi má, protože i tak bezproblémová recyklace jako je regranulace vtoků se u normálních plastů dá udělat maximálně dvakrát, pak už se opakovaným ohříváním a oxidací zhoršují vlastnosti toho materiálu.
Odpovědět
ig

22.12.2018 21:50 Reaguje na Jiří Svoboda
Dík za odkaz. Zajímavé, že je lepší ten PET chemicky rozložit, vyčistit krystalizací a zase složit než čistit přímo. I když opodstatnění to asi má, protože i tak bezproblémová recyklace jako je regranulace vtoků se u normálních plastů dá udělat maximálně dvakrát, pak už se opakovaným ohříváním a oxidací zhoršují vlastnosti toho materiálu.
Odpovědět
ig

22.12.2018 21:51 Reaguje na
Pardon, chtěl jsem kliknout jen jednou...
Odpovědět

Jan Šimůnek

21.12.2018 11:54
Prostě buď se to bude třídit a čistit (a je třeba si uvědomit, že takováto hromadná výroba je levnější a má menší ekologickou stopu, než když to spotřebitelé dělají sami), nebo se to pod tlakem sloučí s vodíkem za vzniku čehosi použitelného jako palivo do aut.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

22.12.2018 17:50 Reaguje na Jan Šimůnek
Kéž by to tak s tím vodíkem fungovalo! Ono by stačilo zplynění a prohnat to kogenerační jednotkou. Jizdit se dá na CNG.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 


Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist