Na světě je 111 milionů tun přetříděných plastových odpadů, které nikdo nechce

Po léta opouštělo území Spojených států amerických na 4000 kontejnerů přetříděných odpadů každý den. S tím je teď konec. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | MrsBrown / pixabay.com

Čína se nejprve zřekla dovozu odpadů, spadajících do 24 různých kategorií. To zabolelo nejen v USA, protože tím oficiálně zanikl odbyt pro plastové odpady a papír. Letos v květnu pak Peking zamítl dovoz dalších 35 typů odpadů, včetně různých druhů kovů. Sami jich prý mají dost, a proto teď budou postupně do roku 2020 zamezovat jejich dovozu až na nulu. Vlastně, ve zmíněném roce už nebude Čína nejspíš přijímat vůbec žádný zahraniční odpad.

Čínu Indonésií nenahradíš

Pro Američany to znamená velký problém: do Číny se vyvážela dobrá třetina objemu z 66 milionů tun již přetříděného odpadu. A nejen pro Američany. Od roku 1992 přijímal přístav v Hongkongu 72 % světové produkce plastových odpadů, které dále redistribuoval do čínských spaloven a recyklačních fabrik. USA i EU teď hledají pro své přetříděné odpady nějaké náhradní odbytiště, ale zatím marně.

„Upřímně, neexistuje žádný jiný stát nebo skupina států, která by mohla přijmout takový objem odpadů, jako Čína,“ říká Adina Renee Adlerová z Washingtonského institutu recyklačního průmyslu. Nedokáže to Indie, Indonésie ani Vietnam, byť se o to teď pokouší. Nemají potřebnou infrastrukturu a zatím spíš zápasí s vlastními odpady. Svět má prostě 111 milionů tun přetříděných plastových odpadů, které nikdo moc nechce.

Skladovat, skládkovat nebo rovnou pálit?

Dřív ve Státech putoval vytříděný papír a plast z kontejnerů do zpracovatelských zařízení k dalšímu přetřídění a lisování do balíků. Provozovatelé recyklačních zařízení je pak odprodali po tunách americkým zpracovatelům. A ti jej obratem naložili do kontejnerů a na lodě, které je převezly do Hongkongu. Přeprodali jej totiž do Číny, což byla celá jejich recyklace. Bylo to ekonomicky efektivní: nikdo si nešpinil ruce, odpad mizel ze země s potvrzením o recyklaci a na přeprodeji druhotných surovin ve velkém objemu se dalo slušně vydělat. Ale teď?

Přečtěte si také |

Jenom recyklace nás nespasí. Nevyhneme se nutnosti odpady spalovat, říká Martin Drozd

„Teď máme problém,“ říká tiskový mluvčí třídírny odpadů v Baltimore. „Balíky odpadů, které bychom normálně odprodávaly do Číny, se nám tu hromadí.“ Tempem 900 tun za den jich přibývá i ve velkokapacitní třídírně v marylandském Elkridge.

„Ani američtí zpracovatelé odpadů o něj nemají zájem, protože jim, stejně jako dříve Číňanům, přijde nedostatečně kvalitní a málo přetříděný,“ říká Michael Taylor, manažer provozu. „Musíme tedy najmout více lidí, zpomalit rychlost provozu a zdokonalit proces třídění. Ale obáváme se, že ani tak nebudeme mít pro lépe vytříděné odpady v USA odbyt.“

Třídit je privilegium, ne povinnost

Jiné americké třídicí a recyklační zařízení to vzdaly rovnou a již přetříděný odpad posílají rovnou na skládky. Počíná si tak prakticky celá Florida, která přestala svoz tříděného a netříděného odpadu rozlišovat. Jinde zase vytříděný odpad míří rovnou do spaloven. Třeba v Texasu. „Nikdo to nechce říct nahlas, protože nikomu to nepřijde správné,“ říká Bill Caesar, majitel recyklační společnosti v Houstonu. „Ale děláme to, protože to teď nejde jinak.“

Ambiciózní „zelené“ plány některých měst, například Washingtonu, teď dostávají na frak. Právě tady chtěli dosáhnout na 80 % podíl recyklace odpadu z domácností. To se teď ale začíná nevyplácet. „Byly časy, kdy bylo levnější a efektivnější třídit,“ říká Christopher Shorter, vedoucí odboru veřejných prací. „Ale to už není pravda.“ Za tunu tříděného město zaplatí 75 dolarů, za tunu ke spálení jen šestačtyřicet. Druhá varianta možná neprodukuje dobrý pocit, ale teplo a elektřinu jistě.

„Třídit a recyklovat je pro nás nákladnější a nevyplácí se nám to,“ dodává Shorter. Spolu s ostatními manažery odpadových firem z branže teď řeší, jak třídění odpadů bez čínského odbytu znovu navrátit výnosnost. „Je tu varianta, že si lidé připlatí za váhu produkovaného odpadu. Obecně ale budou lidé v USA muset platit více, pokud si budou chtít privilegium recyklace uchovat.“