Nečekaný zdroj mikrovláken? Nošení oblečení

Prosté nošení oděvů uvolňuje do okolí výrazně vyšší množství mikrovláken, než jeho praní. Takový je závěr studie technologů z univerzity v Plymouthu, kteří se zaměřili na environmentální dopady textilního průmyslu. Píše o tom Independent.

Mikroplasty a mikrovlákna jsou všude. Co chvíli nás nějaká studie obohatí o informaci, kolik takových mikročástic plave v pitné vodě z kohoutku či pivu nebo jak vysoká je jejich koncentrace v ovzduší. Poměrně velký prostor v této tématice byl vyhrazen diskuzím o škodlivosti praní prádla v pračce. Kromě čištění totiž tento proces zprostředkovával vymývání mikrovláken do odpadní vody a odtud pak kanalizací do čistíren odpadních vod, a následně i do řek a půdy.

Inženýři z univerzity v Plymouthu svou studií teď učinili celý problém s kontaminací životního prostředí ještě o něco složitější. Protože horší než oblečení prát, je ho vůbec nosit.

Může se zdát úsměvné, že když si inženýrka technologie přepere prádlo, je z toho hned vědecká studie. Doktorka Francesca De Falco se tím odradit nenechala. Jednoduše postupně na 40 °C přeprala svou blůzu a triko ze stoprocentního polyesteru, bavlněné tričko a nátělník a šaty (vyrobené ze směsi polyesteru a bavlny v poměru 1:1), zachytila odtékající vodu a vyhodnotila zastoupení koncentrace mikrovláken.

Zjistila, že při jednom praní se z každého kousku uvolnilo na gram váhy okolo 700-4000 jednotlivých mikrovláken. Až potud by to bylo jednoduché a odpovídalo by to tomu, co se o praní oděvů říká: že výrazně zvyšují koncentraci mikroskopického znečištění ve vodě.

Nebyli by to ale inženýři z Plymouthu, kdyby nezkusili i něco víc. Vytvořili naprosto sterilní laboratorní prostředí, ve kterém pak vybrané oděvy nosili. Zjistili, že se z textilií do okolního prostředí uvolnilo kolem 400 vláken na gram hmotnosti oděvu. Za pouhých dvacet minut. Nejvydatnějším zdrojem mikrovláken se stal nátělník, vyrobený ze směsi polyesteru a bavlny.

Roznásobením získaných dat pak badatelé dospěli k závěru, že každý člověk je v průměru schopen ročně uvolnit do životního prostředí kolem 300 milionů mikrovláken z oděvů, které pere. A bezmála 900 milionů vláken jen tím, že je nosí. Nošení oblečení je tedy pro životní prostředí větší zátěží, než jeho praní.

Francesca De Falco se do tohohle pokusu nepustila náhodou. Už delší dobu sledovala nesoulad mezi narůstajícím objemem mikrovláken v životním prostředí a čísly o tom, kolik by se do něj mělo dostávat mikrovláken z praček.

„Prosté nošení oděvů se stalo neprávem opomíjeným zdrojem znečištění. Plyne z toho zásadní informace pro udržitelný design oděvního průmyslu. Spousta lidí vidělo zdroj problémů v pračce, ale chyběl jim holistický pohled na věc. Není to jen o tom, co a jak perete, ale celkově o tom, co nosíte.“

Zajímavým zjištěním týmu De Falco je, že textilie s velmi kompaktní strukturou, tkané nebo s přízí ze zakroucených „nekonečných“ vláken uvolňují do svého okolí výrazně méně mikrovláken. Ať už při praní do vody, nebo při nošení do vzduchu.

---

reklama

---