Nejdeme cestou, která zastaví hlad, varuje studie

Pole kukuřice

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | NeydtStock / Shutterstock

Ječmen, maniok, kukuřice, palma olejná, řepka, rýže, čirok, sója, cukrová třtina a pšenice představují, přepočteno na výživovou hodnotu, 80 % veškerých kalorií, které momentálně globálně pěstujeme. Na polích a plantážích se zelená, ale sklizená úroda odtud nezamíří do sýpek nebo do spíží.

Vypěstované plodiny totiž skončí jako biopalivo, hydrogenované oleje a škroby, jako nejrůznější zpracovatelské přísady a moučky. A situace, kdy vypěstovat a vyvézt sklizenou úrodu ke zpracování ze země vyjde zemědělce finančně lépe, než aby pěstoval poživatiny, které si na domácím trhu nikdo nemůže dovolit koupit, je také poměrně častá. Potvrzuje to studie uveřejněná v žurnálu Nature Food.

Větší výnos neznamená více jídla

Upozorňuje na to, že mezi pěstováním plodin k přímé spotřebě - k jídlu - a produkcí pro průmyslově-zpracovatelské účely, narůstá nepoměr a konkurence. V roce 2030 tak velmi pravděpodobně nastane stav, kdy se jen 29 % sklizně desíti hlavních hospodářských plodin stane v místech svého vypěstování potravou. Jen pro srovnání: v 60. letech minulého století zamířilo na talíř 51 % pěstovaných plodin.

Je to paradox, protože zemědělská produkce globálně utěšeně narůstá – pěstujeme si o 200 % více kalorií, než před šedesáti lety – ale dostupného jídla máme vlastně stejně, či spíše méně. Protože výpěstky teď zužitkováváme jinak.

Deepak Ray, výzkumník z univerzity v Minnesotě a hlavní autor studie, dodává kvalifikovaný odhad, že v roce 2030 bude 16 % výpěstků desítky nejpěstovanějších plodin využito jako krmivo pro hospodářská zvířata.

„Skrze ně se pak vyrobí vejce, maso a mléko,“ říká Deepak Ray. „Ale tyto produkty obvykle konzumují lidé se středními a vyššími příjmy. Nikoliv ti, kteří trpí podvýživou.“ Stravování v chudých rozvojových zemích je založeno na základních potravinách, jako je rýže, kukuřice, chléb a rostlinné oleje.

Studie odhaduje, že v roce 2030 budou plodiny pro zpracování, vývoz a průmyslové využití pravděpodobně představovat až 50 % sklizených kalorií na celém světě. „A když k tomu připočteme kalorie vázané v plodinách používaných jako krmivo pro zvířata, zjistíme, že za 8 let bude zhruba 70 % všech sklizených kalorií určeno k jinému využití než k přímému nasycení hladovějících lidí,“ dodává Ray.

Takhle planetu neuživíme

Znamenalo by to, mimo jiné, že v roce 2030 bude zemědělství na planetě Zemi teoreticky schopné nasytit opravdu všechny strávníky miliardových populací vypěstovanými kaloriemi. Ale nedojde k tomu, protože většinu těchto plodin nebude využívat k přímé konzumaci. Příkladem je například sladká kukuřice v USA: jen 1 % ze sklizně jde na prodej ke konzumaci, zbytek tvoří vývoz, výroba biopaliv a zemědělských krmiv.

Studie, která ve znepokojivém duchu zmiňuje, že globální zemědělství už slouží bohatým a nikoliv chudým, vyčísluje, že pro průmyslové účely se nyní pěstuje na větší ploše a více kalorií, než kolik odpovídá plodinám sklízeným pro přímé potravinářské využití. A rozdíl mezi produkcí pro lidi a pro jiná využití je asi 2,5 násobný. Sféra zemědělské produkce pro „jiná využití než jídlo“ je dnes také hlavním motorem inovací.

Množství bílkovin na jednotku půdy ze zpracovatelských plodin je dvakrát vyšší než u potravinářských plodin, a roste 1,8x rychleji než u potravinářských plodin. Plodiny sklízené pro přímou spotřebu potravin mají nejnižší výnosy ve všech měřených ukazatelích, a také nejnižší míru průběžného zlepšování. Zvyšování výnosu je nyní vedeno v zájmu o nepotravinářskou produkci.