Nové stromy u pražského Národního muzea budou vysazeny do plastových boxů. Ochrání kořeny fyzicky i úředně

U pražského Národního muzea bude v rámci revitalizace prostoru vysazeno sedm nových stromů. A protože je to místo extrémně vytížené, budou stromy vysazeny do tzv. prokořenitelných boxů. Představte si obří přepravku na zeleninu zakopanou v zemi, tak zhruba takového něco. Boxy mají stromům zajistit volný prostor pro jejich kořeny. Ale mají i jinou důležitou přidanou hodnotu. Na rozdíl od obyčejného volného prostoru pro kořeny jsou vidět i pohledem městských plánovačů a inženýrů. Ti si je prostě zakreslí do map a výkresů a pak už vědí, že odtud potud je prostor pro kořeny stromů.

U muzea se vysadí trojice jerlínů japonských a jeden platan. Prokořenitelné boxy by jim měly zajistit, že půda kolem kořenů se provozem na povrchu nezhutní, že zde bude dost půdního vzduchu a že půda dokáže zadržet dost vláhy. Život ve městě je totiž ke stromům mimořádně krutý a často odumírají mnohem dříve, než by bylo přirozené.

Prokořenitelné boxy jsou jedním ze způsobů, jak dát kořenům stromů v zástavbě dostatečný prostor, a zároveň je nasměrovat tam, kde nevadí, kde mohou růst, aniž by nadzvedávaly dlažbu nebo bořily obrubníky. Není to metoda jediná – lze budovat propojovací rýhy a tunely nebo použít strukturální substráty ze štěrku a zeminy.

Podstatou všech je dát stromům dostatek prostoru a dovést kořeny tam, kde se mohou v rámci možností rozrůst a čerpat živiny. „Strukturální půdní buňky nejsou univerzálním řešením pro všechny stromy a místa,“ říká arborista a jeden z realizátorů opatření u Národního muzea David Hora. „Mají smysl u velkých stromů s košatou korunou.“ Podle něho je potřeba se rozhodovat podle velikosti stromů, reliéfu stanoviště, propustnosti povrchových materiálů v okolí, chemické skladby půdy, a výměře zadlážděného prostoru.

Prostor okolí Národního muzea je stanoviště velmi náročné – dopravní ruch automobilů, chodců, cyklistů je dost stresující prostředí pro život stromu, zatěžuje ho i moč venčících se psů, otřesy z projíždějících vozidel, ovzduší s prachovými částicemi a výfukovými plyny. Uplynulé léto nám ale opět připomnělo, že vzrostlé stromy poskytující chladivý stín v centru chceme – i proto Praha investovala do opatření, které není levné – vysazení jednoho jerlínu v systému prokořenitelných buněk u Národního muzea vyjde cca na 200 000 Kč. Čím větší strom, tím větší objem jeho kořenů, a tím dražší výsadba.

„Pokud si ale dáme tenhle výdaj do kontextu jiných výdajů a životnosti investovaných projektů, například na chytré semafory, není to částka nijak extrémní,“ říká Ondřej Fous, autor krajinářské koncepce opatření. A arborista David Hora dodává, že u velkých stromů jsou podobné metody zajišťující vitalitu stromu jedinou cestou, jak zajistit, že ve městě přežijí klimatickou změnu.

V Praze nejsou prokořenitelné buňky novinkou – minulý rok bylo s využitím této technologie obnoveno stromořadí v ulici Budečská, a projekt byl prezentován na konferenci Strom pro život 2017, takže odborné veřejnosti není tato technologie neznámá. Začíná se objevovat v plánech revitalizací náměstí a alejí.

Odborníci poukazují na to, že takováto technologická řešení ještě nejsou výhrou. Kamenem úrazu totiž bývají následná údržba a péče o stromy. A města či městské části jako správci zeleně na to často nemají personál a prostředky. Někdy tak mohou i dobře technologicky zvládnutá opatření vést k tomu, že strom začne prorůstat do míst, kde jeho kořeny překáží.

Od minulého roku našlo sázení nových stromů v Praze oporu ve Strategii adaptace hl. m. Prahy na změnu klimatu – tento dokument totiž počítá se stromy a jejich schopností ochlazovat své okolí. Počítá s funkčními stromy. A spousta standardně sázených stromů nezvládá nároky, které na ně ve městech klademe – s horkem a suchem posledních let se některé stromy vyrovnaly tak, že předčasně shodily listy a ukončily vegetační období. Pokud tedy mají opatření navržené ve strategii přizpůsobení se změně klimatu fungovat, potřebujeme zajistit, aby se stromy ve městě měly pokud možno co nejlépe a prosperovaly. A prostor pro kořeny je klíčový, protože ten určuje nároky stromu na další péči.

Požadavků na využití prostoru ve městě je ale mnoho – a to jak nad zemí, tak pod ní. A zatímco nad zemí bychom jako obyvatelé města zeleně měli rádi více, často nedokážeme najít místa, kam stromy sázet – městská zeleň byla od 90. let 20. století vytlačována jinými požadavky. A pod povrchem uvolnila místo inženýrským sítím.

„U nás máme specifickou situaci v tom, že ochranná pásma sítí technického vedení převálcovala ostatní zájmy veřejného prostoru,“ říká David Hora pro Blesk.cz. „Velmi často ustupujeme od výsadby stromů z důvodu existence nějaké sítě, přičemž ve světě toto není obvyklé. Existence stromů a sítí je tam lépe zpracovaná. Je obvyklé, že sítě a stromy zabírají sdílený prostor.“ Právě technologie prokořenitelných buněk by měla umožňovat snadnou koexistenci inženýrských sítí a stromů.

---

reklama

---