Prototyp plastosběrné bariéry Ocean CleanUp se rozpadl a musel být předčasně odtažen
Zpráva o tom, že plastosběrná bariéra nevydržela nápor oceánu, zaskočila i jejího čtyřiadvacetiletého tvůrce Boyana Slata. „Jsme z toho samozřejmě dost zaražení, očekávali jsme, že zařízení vydrží v provozu déle. Minimálně na tak dlouho, abychom mohli sbírat další data o interakcích našeho sběrného systému na unášené plasty,“ řekl Boyan Slat. Jinak v tom ale zásadní pochybení nevidí. „Je to prostě jen další výzva, které se musíme postavit. Když vyvíjíte novou technologii, jsou chyby očekávatelné.“ A co se vlastně stalo?
Od 600 metrů dlouhé norné stěny se oddělila zhruba dvacetimetrová část, což vedlo ke zhroucení celého prototypu. Ten teď musí být odtažen zpět do sanfranciských doků. „Jinak je ale důležité, že zbytek celého systému zůstal stabilní, jednotlivé napojené části norné stěny se nenarušily a nedošlo ani k převrácení,“ vypočítává klady neúspěchu Slat. „Díky tomu jsme také nepřišli o žádný materiál, nedošlo k ohrožení životů posádky ani omezení bezpečnosti námořní přepravy v oblasti.“
Poté, co bude prototyp opraven, bude prý na vodu spuštěn znovu. Už brzy, nejspíš v polovině roku 2019. „Věříme, že nám tato situace nakonec dopomůže k tomu, aby bylo celé zařízení co nejdříve plně schopné provozu,“ dodává Slat. Optimismus je zapotřebí. Vzhledem k tomu, že bariéra měla podle projektu zadržovat kolem dvou tun plastů týdně, ale tohoto výsledku dosáhla až po půl roku provozu.
Přečtěte si také |
Kam se podělo 99,99 procent plastů, které jsme vyhodili do moře?S tím plně souhlasí i Kim Martiniová, oceánografka, která se na designu plastosběrné bariéry v rámci projektu OceanCleanUp podílí. „Oceán vždycky představuje výzvu. Možná to opravdu chtělo více testování před spuštěním prototypu na otevřené moře. Vyzvednout za půl roku provozu 2000 kilogramů plastů za cenu 20 milionů dolarů, to je skutečně malá návratnost investice.“
reklama