Severskou tundrou dusající spásači by mohli ochránit permafrost. A tím i atmosféru

S tajícím permafrostem by mohla pomoci masivní stáda velkých býložravců. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Pleistocene Park / eurekalert.org

Hned do startu je ale třeba vysvětlit, proč by tání permafrostu, jinak trvale zamrzlé půdy v severských pustinách, mohlo představovat problém. Jde o to, že v této půdě je vázáno velké množství uhlíku, který se díky rozbřednutí a tání substrátu přirozeně uvolňuje do atmosféry. A tím razantně může zvýšit vnos skleníkových plynů do globální bilance. Představa vesele se zelenajícího severu je sice romantická, ale ekologům i klimatologům přijde děsivá. Uhlík z půdy by totiž výrazně akceleroval tempo probíhajícího oteplování. Vzhledem k probíhajícímu oteplování nedokážeme tání permafrostu zastavit, ale nejspíš bychom ho dokázali výrazně zpomalit. Jak?

Udupaný sníh neizoluje, půda promrzá

Nápad, jak proces zpomalit, se původně zrodil v hlavě ruského badatele Sergeje Zimova, dnes jej řeší profesor Christian Beer z Hamburské univerzity. Zimov jej už z části dokázal realizovat, takže se některé jeho postřehy dají hezky ověřit v praxi. V Čerském regionu, kde Zimov působí, se zimní teploty vzduchu pohybují kolem -40 °C. Trvale zamrzlá půda má tou dobou „jen“ kolem minus deseti. Proč? Protože ji přirozeně izoluje vrstva sněhu. Pokud se ale tahle vrstva sněhu utlačí, zmenší, například sešlapem, její izolační schopnost se rapidně sníží. Půda pak promrzne do větší hloubky. A své „zmrzlé“ vlastnosti si uchová déle i během teplejší sezóny.

Při zachování stávajícího trendu může v roce 2100 dojít k postupnému roztání 50 % severského permafrostu. Anebo jen 20 %, pokud nějak zařídíme to sešlapávání a udusávání sněhu. To by nezastali podupávající badatelé, ale masivní stáda velkých býložravců. Koní, bizonů, zubrů, losů, sobů. „Je to názorný případ přírodní manipulace ekosystémem, který byl zřídka zkoumán, svému ohromnému potenciálu na vzdory,“ říká Beer, který prověřoval aplikovatelnost výsledků práce Zimova. V Čersku, kde se na jednom kilometrů čtverečním přes zimu pohybovalo 100 takových těžkotonážních spásačů, to totiž fungovalo perfektně.

Kolik je třeba bizonů?

„Může se to zdát jako hodně utopická vize, ale početná stáda spásačů by skutečně mohla přispět ke zpomalování oteplování severní polokoule,“ říká Beer. „Určitě je to podnětný přístup ke zpomalení tání permafrostu a zbrzdění rozkladu organického materiálu vázaného v půdě.“ To, co teď Beer řeší, je jak mnoho či málo zvířat by tento dusací efekt mohlo zprostředkovat. A samozřejmě, jestli by přítomnost spásačů v letním období (kdy by se například živili jinak půdu před teplem izolujícím mechem) neměla opačný než požadovaný efekt. Otázkou také je, jak dalece by se stády na severu dalo manipulovat. Rozhodně ale vnímá tento model jako zajímavou cestu k možnému řešení problému s táním permafrostu a ochranou atmosféry.