Tuny odpadu, mikroplasty i toxické chemikálie. To vše jde za textilním průmyslem, připomíná Arnika
Ročně se na celém světě vyhodí asi 92 milionů tun textilu. Toto množství odpovídá jednomu naloženému kamionu každou vteřinu, nabízí další přirovnání Pavlovič.
Většina tohoto odpadu navíc končí na skládkách nebo je spálena. Zrecyklováno je ročně pouze 1 % oblečení. Odhaduje se také, že módní průmysl zodpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku. To je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady, uvádí Arnika.
„Problém je především tzv. fast fashion, tedy rychlá móda. Výrobci tohoto odvětví zkracují výrobní procesy na minimum, zároveň však snižují i kvalitu svých výrobků,“ říká odbornice na textilní znečištění organizace Arnika, Tereza Kovalčíková.
Zatímco dříve do obchodů přibývaly dvě módní kolekce za rok (na sezónu jaro/léto a podzim/zima), nyní obchodníci představují nové oblečení prakticky neustále.
Podle Arniky se současný textilní průmysl řídí tzv. mikrotrendy. Neustálými módními novinkami, které zároveň velmi rychle zastarají.
Přečtěte si také |
Neekologičnost rychlé módy: Podle nové studie mají velký kus másla na hlavě i spotřebitelé
Kromě toho je podle Terezy Kovalčíkové textilní průmysl spojen s velmi špatnými pracovními podmínkami v továrnách a používáním nebezpečných toxických látek v celém procesu výroby.
„Problém není jen v zemích tzv. globálního Jihu, ale i Evropy. V poslední době se například hovoří o tom, že zboží označení jako ,Made in Italy´ často vyrábějí ekonomičtí migranti v katastrofálních podmínkách, které ale umožňují nízké ceny oblečení, na jaké je zvyklý evropský trh,” uvedla greenfluencerka Rozárie Haškovcová, kterou na Instagramu pod pseudonymem shluk.bunek sleduje přes 50 000 uživatelů, na nedávné výměnné akci, swapu oblečení Sekáč je láska, pořádané Arnikou.
Haškovcová také upozornila, že při výrobě textilních výrobků rychlé módy dochází často i k porušování lidských práv.
Z pohledu životního prostředí se s textilním průmyslem váže znečištění chemikáliemi a mikroplasty.
„Polyester je v podstatě plastové vlákno, které se časem odírá,“ podotýká Luboš Pavlovič. Drobná vlákna, mikroplasty, se z něj uvolňují během praní, a nejen při něm.
Oblečení z polyesteru je podle Arniky zdrojem až 35 % mikroplastů a 10 % mikroplastů nacházejících se v oceánech. Mikroplasty a nanoplasty se přitom hromadí i v lidském těle a mohou přispívat k různým zdravotním problémům.
„Za posledních 20 let se produkce polyesterového oblečení zdvojnásobila, a nyní je polovina vyrobeného textilu právě z něj,“ dodává zároveň Arnika.
Přečtěte si také |
Chilská poušť Atacama se mění na hřbitov nechtěného oblečení z celého světa
Další nebezpečnou příměsí v textilu jsou podle Arniky perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), kterým se také někdy příznačně říká “věčné chemikálie”. Jde o látky používané pro odpuzení vody a mastnoty, především z outdoorového oblečení, bot, impregnací, koberců.
Většina zástupců PFAS je takzvaně perzistentní (tedy velmi odolná vůči rozkladu) a přenáší se vodou i vzduchem na velké vzdálenosti. Jejich výskyt byl zaznamenán dokonce i v odlehlých oblastech Arktidy a Antarktidy.
Také tyto látky mohou vést ke zdravotním problémům, například poškození jater, onemocnění štítné žlázy, obezitě, neplodnosti a rakovině, jelikož se v těle váží na bílkoviny. Člověk PFAS přijímá především v potravě a vodě.
Studie organizací ESDO a IPEN, na kterém spolupracovali také odborníci z organizace Arnika, prokázala alarmující hladiny toxických látek PFAS ve vzorcích povrchové a pitné vody v Bangladéši, kde se vyrábí velká část tzv. fast fashion.
Přečtěte si také |
Z vyhozeného textilu se znovu použije nebo zrecykluje asi 15 procent
Arnika v minulém roce vydala informační brožuru Rychle vyrobeno, rychle vyhozeno a dlouhodobě varuje před nakupováním oblečení podle krátkodobých trendů.
reklama
Dále čtěte |
O šatnících, co praskají ve švech, městech a cirkulární ekonomice
Jak rychle opravit rozbitý zip bez párání a další tipy pro záchranu (nejen) zimního oblečeníOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Richard Vacek
9.8.2024 15:11Nebo je mezi tím i milión let interval - rostlinné zbytky přeměněné na uhlí člověk využívá a vrací do koloběhu až dnes.
Proto se nemusíme bát, že by něco, co produkujeme, nenašlo dříve nebo později v přírodě využití.
Anyr
10.8.2024 12:24 Reaguje na Richard VacekOny prostě jen vracely látky do koloběhu přírody, která si s tím jednou poradí :)
A já, takový nebetyčný blbec, to v potu, krvi a slzách vykopávám, ukrutně nadávám, třídím, odvážím/nechávám odvážet! Tolik lidí, co jsem poslal do horoucích pekel jako neskutečná prasata, ignoranty a pitomce, zaslouží mou omluvu!
Ihned zahájím masovou osvětu. Neboj se, všechny zásluhy ti zůstanou, uvedu tvé jméno i zdroj! :)
PS: (-____-)
Břetislav Machaček
9.8.2024 16:00je samozřejmě i len stejně, jako jiná vlákna, která se musí barvit a jinak
chemicky upravovat. Možná by stačilo pouze vše používat přírodní bez
barvení a nebo pouze se zcela přírodními barvivy. No a syntetika odolná
více, než ta přírodní vlákna vlastně tu potřebu přírodních snižuje.
Zkuste si vzpomenout na výbavu našich babiček, kterým některé kusy
tkanin vydržely od svatby až do smrti. Móda byla chudým ukradená a
můj otec se ženil po válce v přešitém tramvajáckém mundůru. Díry se
zašívaly a dnes se už ve výrobě záměrně dělají, nevytahané flekaté
tričko není in a neroztrhané boty taky. Samozřejmě, že to co už je
"načaté", tak už kaz pokračuje a životnost díky podivné módě klesá.
Kdo dnes dělá módu víme a na ně musí směřovat i ta kritika, aby
prosazovali trvanlivost, střídmost a ekologickou udržitelnost. Na
ně ale působí výrobci a podle toho móda a spotřeba vypadá. Populární
zpěvačka vymění za koncert 10x róbu a pro divačku to znamená, že
musí šatník překypovat různými oděvy tak, aby v nich nechodila ani
dva dny po sobě. Začněte Arniko u těch, co ty trendy udávají a ne až
u konzumentů snažících se vyrovnat svým vzorům. Já vždy tvrdím, že
společnost bude stejná jako její vzory a pokud je vzorem blb, tak
společnost moudrá nikdy nebude.
Jiří Kvítek
11.8.2024 10:07Podle základních pojmů nového zákona o odpadech (541/2020 Sb.) se u použitého textilu zpravidla uplatňuje:
1) opětovné použití (max. do 15% hmotnostních)
postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které NEJSOU odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny
2) recyklace (75 až 80% hmotnostních)
způsob využití ODPADU, kde je ODPAD znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely (nejčastěji se textil přepracuje na nové vlákno a utkají se z něho průmyslové utěrky)
3) odstranění odpadu - nezpracovatelných součástí (5 až 10% hmotnostních)
jedná se o odstranění nejrůznějších doplňků, zipů, knoflíků, ozdob všeho druhu, které nejsou dále reálně zpracovatelné
To se samozřejmě týká textilu, který není ničím kontaminován (t.j. nikdo ho nepoužije jako "pucvol").
Podtrženo sečteno:
Textilní provozy u nás umí zajistit recyklaci 85 až 90% hmotnostních ze vstupní předtříděné frakce, kde již nefiguruje opětovně použitelný textil.
Dokáží textil zpracovat na nové vlákno a z něho utkají nové materiály, které jsou testovány zátěžovými testy, aby měly předepsanou odolnost.
Jediným odpadem jsou právě ony zipy, knoflíky a ozdobné doplňky, které se fakt zpracovat nedají.
Výše uvedené údaje jsem čerpal přímo z provozu, kde jsem řešil konkrétní provozní dokumentaci.
Možná by autoři článku s němým úžasem sledovali, jak má náš textilní průmysl propracovaný systém odborných norem a označování materiálu k využití.
To, co uvádí článek jsou možná trendy ve světě, ale přijďte se podívat do provozu kdekoliv v ČR - naši textiláci si umí se starým textilem poradit velmi dobře!
