Více neznamená vždy více. Ambiciózní plán EU na větší snižování emisí vyvolává kritiku

Lesy by totiž mohly už teď vykrýt 2-5 % z požadavku na zvýšení emisního cíle. Timmermans tedy reálně nenavrhuje 55 %, ale spíš 50-53 %. Což by v praxi znamenalo, že průmysl, doprava a zemědělství by nemuseli tolik s dekarbonizací pospíchat.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | releon8211 / Shutterstock.com

Na zasedání Evropské komise dne 17. září byl předložen plán na úpravu stávající klimatické politiky ve vztahu k produkovaným emisím uhlíku. Nelehká cesta k uhlíkové neutralitě, které by mělo být členskými zeměmi dosaženo do roku 2050, má vést přes několik stupňů. Tím prvním měl být rok 2030, kdy si země vytýčily cíl v podobě snížení emisí o 40 % (ve srovnání s rokem 1990). Což ne každému, vzhledem k naléhavosti klimatických změn, stačí. Někteří klimatologové a politici proto zmiňují, že 65 % by bylo příhodnější. Frans Timmermans proto navrhl ambicióznější vizi, než zněl původní plán. A to aktualizovat klimatické cíle EU na 55 % do roku 2030. Ale s tím dodatkem, že by se do celkové bilance měly promítnout i přirozená, přírodní úložiště uhlíku. Ze zemědělství a lesnictví.

Svět se stromy počítá, EU zatím ne

Stromy i půda totiž atmosférický uhlík vážou, jsou jeho úložištěm. Takže pokud bychom je vzali v potaz, zlepšil by se tím, alespoň matematicky, náš potenciál pro změnu. Podobně to vidí i Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), která zemědělství a lesnictví do svých bilancí započítává. Nikoliv však Evropská komise, kde Timmermansův návrh na zvýšení emisního cíle a současné započtení úložišť zazněl. Stejně jako následná kritika odborníků, kteří za snahou o zápočet (v tomto případě by šlo spíše o odečet) vidí jen podivný „účetní trik“. Takový, co nás uhlíkové neutralitě rychleji nepřiblíží. „Spoléhat se na lesy abychom dosáhli klimatických cílů, to vysílá špatný signál všem znečišťovatelům. Říkáme jim tím, že mohou dál klidně znečišťovat a půda s lesy se o to postarají,“ zmiňuje například Sam van den Plas z neziskovky Carbon Market Watch.

„Evropská komise tímto návrhem vlastně popírá své předchozí klimatické cíle. Započtením přírodních úložišť do kalkulací totiž návrh ve skutečnosti neznamená zvýšení požadovaného limitu, ale spíše jeho snížení,“ dodává Alex Mason Ze Světového fondu na ochranu přírody. Proč? Jde o to, že jistota stromů a lesů coby úložišť uhlíku není zrovna pevně zakořeněná. Ještě v roce 2010 lesy Evropy uchovávaly kolem 300 milionů tun CO2. Kvůli masivnímu odlesňování, poptávce po dřevní biomase, požárech a škůdcích by se v roce 2030 jejich potenciál uchovávat uhlík mohl snížit na 225 milionů tun CO2. Anebo, v případě velmi pozitivního vývoje, zvýšit na 340 milionů tun. Tento vývoj se dá ale jen těžce predikovat, a vytváří tak prostor pro to, co kritici nazývají oním účetním trikem.

Stejný cíl pro všechny, nebo jen pro někoho?

Lesy by totiž mohly už teď vykrýt 2-5 % z požadavku na zvýšení emisního cíle. Timmermans tedy reálně nenavrhuje 55 %, ale spíš 50-53 %. Což by v praxi znamenalo, že průmysl, doprava a zemědělství by nemuseli tolik s dekarbonizací pospíchat. Část jejich závazků by se totiž automaticky vykryla započítáním lesů, coby celoevropského úložiště uhlíku. Dohromady jde přitom o miliardy eur. Jinými slovy – stávající cíl se snížením o 40 % (bez započtení úložišť uhlíku v zemědělské a lesní půdě) je ve své podstatě silnějším nástrojem a prvkem motivace pro změnu než návrh na 55 %, který zemědělství a lesnictví započítává. Svou roli pochopitelně hraje i to, že zdaleka ne každá členská země EU má takové kapacity v lesích a půdě. Pro někoho by tak nový systém byl mnohem výhodnější. „A nemůžete vyhrát běžecké závody na sto metrů tím, že někoho necháte běžet jen dvacet,“ říká Sebastian Mang, poradce Greenpeace. „Tomu se říká podvádění.“

Celou věc činí ještě o něco zajímavější postřeh geografa Wolfganga Knorra z Lundské univerzity, který upozorňuje na to, že lesy a půda už fakticky jednou započítány jsou. To, kolik oxidu uhličitého momentálně měříme v atmosféře, je už hotovým výsledkem toho, co už tato úložiště absorbovala. Znovu vyčíslit a započíst jejich potenciál vlastně znamená zahrnout je do uhlíkové bilance dvakrát. Plány jsou jedna věc, ale to, jak se přesně dobereme výpočtu cílové hodnoty, druhá. A v tomto případě podle kritiků Timmermansova návrhu více ne vždy znamená více, nebo dokonce lépe.