V knize najdete neuvěřitelné historky, například jak si hlavní hrdina obyčejným nožem sám amputoval na nohou prsty omrzlé od polárního mrazu, jak přimrzl v noci k ledu, na němž spal, jaká byla nedobrovolná koupel v ledové vodě a co musel ihned po proboření udělat, jak byl nucen zastřelit medvědici, po níž zůstalo malé medvídě, kterého se ujal a pak část trasy cestovalo s ním, jak ulovil téměř holýma rukama dospělého soba a další příběhy. Zajímavá je i příhoda, kdy ho ve střední Asii napadlo mračno sarančat, kterému jen taktak unikl. Zápisky a fotografie z cesty posílal Gleb Travin domů sestrám, které však ze strachu před tehdejším režimem téměř všechno spálily. Není se čemu divit, u moci byl Stalin a individuální cestování a poznávání života země bylo nežádoucí. Autor knihy proto neměl situaci snadnou. Sice hlavního hrdinu důkladně vyzpovídal, ale nespokojil se pouze s jeho vyprávěním. Poctivě ověřoval všechny údaje, korespondoval s lidmi, kteří Gleba Travina mohli na jeho cestě potkat a žádal je o svědectví. Jsou tak ověřena místa, kudy projížděl i časová posloupnost cesty. Zachované unikátní fotografie, které se v knize objevují, většinou pořídili lidé, se kterými se Gleb na cestě setkal. I když jsou staré přes 80 let, jejich technická úroveň je velice dobrá. Jazyk knihy, která vyšla v Rusku v roce 1965, byl už mírně zastaralý a proto překlad a přizpůsobení současné mluvě nebylo jednoduché. Překladatelka se s tím ale vypořádala výborně a navíc text opatřila bohatým poznámkovým aparátem, takže vysvětlivky pod čarou objasňují reálie doby.