Vůbec první dvojčata zubrů v historii České republiky se v loňském roce narodila v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, nedaleko Benátek nad Jizerou. O vzácném přírůstku informovali vědci a ochranáři v rámci zveřejnění výsledků sčítání českých zubrů za rok 2018.

Kůrovcová kalamita dosáhla v roce 2018 zcela extrémního rozsahu a rovněž prognóza pro rok 2019 je nepříznivá. Hlavní prioritou pro zpomalení šíření kůrovce musí být pečlivé vyhledávání, včasné zpracování a účinná asanace aktivních kůrovcových stromů s cílem co nejvíce oddálit rozpad smrkových porostů. Je třeba za každou cenu zastavit rozvoj a šíření podkorního hmyzu do dalších oblastí a vyšších poloh s často cennými původními populacemi smrku. Bez politické vůle, která umožní potřebné legislativní změny a vhodně upraví dotační politiku, bude nesmírně složité současnou situaci zvládnout.

Douglaska tisolistá. V Česku a v lesích střední a západní Evropy se jedná o nejčastěji pěstovanou cizokrajnou jehličnatou dřevinu, produkující i v našich podmínkách kvalitní užitkové dříví s velkým produkčním potenciálem. Ale ani douglasce se nevyhýbají škůdci a choroby, stejně jako našim domácím dřevinám. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňován lýkožrout lesklý, patřící mezi významné škůdce lesních dřevin. Informuje o tom Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti.

Stádo exmoorských koní spásající vřesoviště v Národním parku Podyjí se ve středu rozrostlo o první mládě. V podvečer se jedné z klisen narodilo hříbě. Ostatní klisny ve skupině jsou rovněž březí a další hříbata by měla přijít na svět v následujících dnech, podobně je to i u druhého stáda nedaleko Mašovic. Koně nyní potřebují klid, aby si mláďata zvykla na svoji pastvinu. Informuje o tom spolek Beleco.

Ponechání lesů samovolnému vývoji je myšlenka, která rozděluje odbornou veřejnost poměrně dlouhodobě. Dnes je toto téma nově spojováno s dopady na vodní režim krajiny a na klima. Pokud bezzásahový les postihne kůrovcová kalamita nebo polom, zůstanou v něm ležet či stát odumřelé stromy a porost se nechá obnovit přirozeně, bez zásahu člověka.

Podle některých vědců má takový les větší potenciál přispět k narušení vodního režimu krajiny než holoseče a mýtiny. A je podle nich pak otázka, zda ponecháním lesů přirozené obnově nepřispíváme k vysychání krajiny.

Středočeský kraj. Prudké svahy nad Vltavou jsou jedním z posledních míst, kde žije kriticky ohrožený motýl okáč bělopásný. Na jeho záchranu zahájili ochránci z Českého svazu ochránců přírody Vlašim nový projekt Motýli vltavských strání. Na prudkých svazích vltavského kaňonu vyřezávají keře a odstraňují menší stromy, aby prosvětlili porost, některé stromy takzvaně kroužkují. Vzniklá mozaika mýtinek, lesů a skal je ideálním stanovištěm nejen pro řadu ohrožených motýlů, ale i pro roháče nebo tesaříky.

1. dubna je jednak apríl, jednak Den ptactva. Připomínají si ho jak ornitologové, tak i lesníci. Společně po celý rok v porostech rozmísťují stovky budek a dělají i další opatření. Na Křivoklátsku, v okolí Lužné a Nižboru například označují stromy s dutinami, ve kterých hnízdí ptáci. Ty pak lesníci netěží a nechají je přirozeně rozpadnout. Informují o tom Lesy ČR.

Při sledování vyder, obývajících toky Krušných hor, jsme narazili na jinou šelmu, která se zde už také zabydlela. Na medvídka mývala.

Půdu vnímáme jako zosobnění jistoty a domova. Tolikrát jsme podobný obraz viděli. Exulant na odchodu bere do kapsy kus rodné hroudy. Po návratu z exilu jeho ruce dojatě nabírají hrst úrodné prsti, nozdry sají vůni a rty líbají zem. Stokerův Drákula je v Anglii fatálně odkázán na bedny s hlínou rodných Karpat, což se mu nakonec stane osudným. Scarlett, hrdinka románů a filmu Jih proti Severu, nalezne východisko pohnutého života v půdě rodné Tary. Půda nás zkrátka symbolicky ukotvuje, umožňuje nám pevně, téměř jako bychom byli zakořenění, čelit pomíjivostem lidského života. Půda je daná. V poslední době se ale ukazuje, že vše může být jinak a ona jistota nám pod nohama nenápadně mizí.

Ovocnáři z Mendelovy univerzity vyšlechtili novou odrůdu meruňky, která je odolná vůči virové šarce švestky, což je nejrozšířenější virové onemocnění meruněk v Evropě. Proces šlechtění nové odrůdy podobného charakteru trvá i několik dekád. Další dva až tři roky potrvá, než se nová odrůda dostane prostřednictvím školkařů na trh. Nová odrůda dostala název Sophinka. Informuje o tom Mendelova univerzita.