Zadrží vodu v krajině i les ponechaný přirozené obnově?

Ponechání lesů samovolnému vývoji je myšlenka, která rozděluje odbornou veřejnost poměrně dlouhodobě. Dnes je toto téma nově spojováno s dopady na vodní režim krajiny a na klima. Pokud bezzásahový les postihne kůrovcová kalamita nebo polom, zůstanou v něm ležet či stát odumřelé stromy a porost se nechá obnovit přirozeně, bez zásahu člověka.

Podle některých vědců má takový les větší potenciál přispět k narušení vodního režimu krajiny než holoseče a mýtiny. A je podle nich pak otázka, zda ponecháním lesů přirozené obnově nepřispíváme k vysychání krajiny. Odborníci se na tom neshodnou, přestože provedená měření takovou možnost nepotvrzují. Vyvrátit popsané přesvědčení ale také není jednoduché. V představách široké veřejnosti prostě les, který není zelený, není zdravý. Nicméně ani odborná veřejnost se neshodne, zda můžeme veškerá rizika bezpečně vyloučit. Proč je to takové téma? Lesy se ponechávají přirozenému vývoji pouze v chráněných územích. V hospodářském lese jsou naopak zásahy samozřejmé.

Pokud mluvíme o přirozené obnově lesů, mluvíme tedy převážně o národních parcích. Největší pozornost se věnuje Národnímu parku Šumava, kde lesy v roce 2007 poničil orkán Kyrill a v následujících letech je napadl kůrovec. Část stromů se odtěžila a části lesa se ponechaly přirozené obnově – včetně stojících či ležících suchých stromů.

I z toho důvodu je Šumava místem, kde se vodní režim lesů v bezzásahovém režimu studuje. Několik průzkumů tu již proběhlo. Studie Burkharda Beuderta a kol. vliv kůrovce na vodní bilanci neprokázala. Tím, že odumře zelené stromové patro, sníží se vypařování vody z korun stromů, více srážek tedy dopadne do nižších pater vegetace – křovin a rostlin, a více se zasákne do země. S růstem nových stromů se vodní poměry vrací k původnímu stavu, více vody se odpařuje. „Návrat k předdisturbančním hydrologickým poměrům se předpokládá za 10 až 15 let,“ shrnuje výsledky studie Filip Oulehle z České geologické služby.

V letech 2015 až 2018 probíhal na Šumavě průzkum Silva Gabreta Monitoring a kromě studia biodiverzity se zaměřoval také na vodní režim v nejrůznějších vodních tocích a plochách. Jeho výsledky také neprokázaly, že by management lesních porostů měl vliv na množství vody v lese. Zatím neveřejná záverečná zpráva projektu vyhodnocuje různé pravděpodobné scénáře, jak klimatická změna ovlivní hydrologické poměry Šumavy. To, jestli je les ponechaný přirozené obnově či nikoli, v nich ale nehraje roli.

„Bezzásahové zóny na Šumavě ani v Bavorském lese nemají negativní vliv na vodní režim,“ odpovídá mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák. „S tímto názorem se setkáváme poměrně často, přitom výsledky dlouholetých výzkumů jak na české, tak i německé straně hovoří úplně jinak,“ doplňuje. Přírodovědec Jakub Hruška zastává podobný názor.

Sucho se nám nejspíš vybaví při pohledu na souše stromů, které neposkytují stín půdě po sebou. Tak si vysvětluje přesvědčení o vysychání krajiny na Šumavě Pavel Hubený, ředitel národního parku. „Ve skutečnosti i souše nebo jejich zlomy ležící na zemi také vrhají stín. Stín vrhá i odrůstající zmlazení – jen se tímto stínem člověk ještě „neprojde“. Pro chlazení povrchu půdy je jejich působení srovnatelné se vzrostlým lesem. A navíc: ležící odumřelé dřevo zadržuje srážkovou vodu, která by jinak odtekla,“ uvádí Hubený.

Ekolog Jan Pokorný ze sdružení ENKI ale přesto považuje ponechávání lesů v bezzásahovém režimu za nebezpečný experiment. Pokorný se v posledních letech věnuje měření distribuce slunečního záření a vlivu hospodářských zásahů v krajině na vodní oběh, distribuci teplot a tím na místní a globální klima. A právě z tohoto pohledu se na Šumavu dívá. „Uschlý les a holiny mají za jasného počasí povrchovou teplotu až 70 °C. Stoupá z nich horký vzduch a odnáší vodní páru. Hřebeny Šumavy tak vysychají,“ popisuje mechanismus vysoušení krajiny Pokorný. „Není zaručeno, že se les obnoví. Protagonisté bezzásahovosti mne za tato konstatování nemají rádi,“ dodává.

Na jeho tvrzení reaguje Jaromír Bláha z Hnutí DUHA. „Jan Pokorný vytrhává určité poznatky z kontextu a interpretuje je zcela v rozporu s výsledky vědců, kteří zkoumali vliv gradace kůrovce v území ponechaném přírodě na celkový hydrický režim oblasti,“ říká Bláha a odkazuje například právě na studii Burkarda Beuderta. „Jedna ze shrnujících zpráv uvádí, že zatímco některé složky koloběhu vody byly ovlivněné negativně – mezi nimi i ty zmiňované docentem Pokorným, jiné zase pozitivně,“ říká Bláha.

Filip Oulehle z České geologické služby označuje narušení vodního režimu při bezzásahovém režimu vyloženě za mýtus. „Jedním opakovaně se zdůrazňujícím rizikem velkoplošného rozpadu lesa je mýtus rozvratu hydrologického režimu s projevy ve formě sucha či naopak povodní. Výsledky dlouhodobých měření žádné dramatické ani dlouhodobé změny v bilanci vody po těžbě, případně přírodní disturbanci, nezaznamenaly,“ uvádí Oulehle.

Proti ponechání lesů přirozené obnově se v poslední době vyslovuje například Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). „Je třeba opustit, alespoň dočasně, koncept bezzásahového režimu v lesích a vrátit se ke konceptu zachování a ochraně přirozených funkcí lesa a diferencovat přístup dle stanoviště. Na prvním místě v zájmu společnosti by mělo být udržení vody v krajině,“ píše SVOL na svých webových stránkách.

Se závěry Jana Pokorného víceméně souhlasí i Vít Šrámek, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. „Reakce povrchové teploty na odlesnění (i proti velmi mladým lesním porostům) je zkušenost poměrně empirická a vychází to třeba i z dat Mendelovy zemědělské univerzity. Efekty, které Jan Pokorný popisuje, začínají být pro krajinu významné na úrovni mezoklimatu.“

Jeho vyjádření se vztahuje ale obecně k lesům zastiženým kůrovcovou kalamitou. „Co se týká Národního parku Šumava, nebyl jsem zastáncem ponechání kůrovcové kalamity samovolnému vývoji. Nicméně je to národní park a – i vzhledem k současné situaci v hospodářských lesích – bych nerad dával nějaká silná stanoviska k managementu tohoto území. Očekávám, že v letošním roce se kůrovcová kalamita možná i dramatičtěji projeví v Národním parku České Švýcarsko,“ doplňuje Šrámek.

Nicméně pokud mluvíme o bezzásahovém režimu, mluvíme právě o chráněných územích, nikoli o hospodářských lesích. K otázce, jaký přístup je alternativou přírodě blízkému hospodaření, se vrací Jaromír Bláha. „Pokorný neuvažuje, že alternativou k režimu ponechání kůrovcem napadených stromů v jádrových oblastech národního parku bez zásahu je jejich vykácení a vytvoření holin, které mají i v jím zmiňovaných parametrech ještě mnohem horší následky,“ komentuje Bláha a dodává: „Na holinách dochází k mnohem většímu přehřátí a vysušení půdy než pod částečným stínem souší. Dramatičtější jsou tam dopady na půdu zejména ve smyslu degradace a rozpadu půdních struktur – a tím i ztrátě kapacity zadržovat vodu a také eroze, které popadané nevytěžené kmeny brání."

Chřadnoucí smrkové lesy nám znovu předkládají otázku, jak v lesích hospodařit s ohledem na jejich význam pro krajinu, vodu a klima. Současný model smrkových monokultur je podrobován rozsáhlé kritice. V současnosti není jasné, do jaké míry a jak rychle se podaří lesy postižené suchem a kůrovcovou kalamitou obnovit. Objevují se pochybnosti, zda na to bude dostatek peněz, lidí, sazenic.

Na otázku, zda lze uplatnit bezzásahový režim i mimo chráněné oblasti, reaguje Vít Šrámek. „Bezzásahovost a hospodářské lesy je pochopitelně protimluv. Na rozšiřování bezzásahových území je tlak a postupně se rozšiřují – zejména v oblastech, kde se tak jako tak po dlouhou dobu nehospodaří a mají charakter až pralesní vegetace. To pochopitelně není problém,“ říká Vít Šrámek.

Šrámek se ale obává toho, aby se idea přirozené obnovy neuplatňovala i na hospodářské lesy poškozené kůrovcovou kalamitou. „Jako obrovské riziko bych viděl nápad ponechat bezzásahovému režimu rozsáhlé kůrovcové holiny ve středních a nižších polohách, které vznikají a budou vznikat. Jistě, současný zákon neumožňuje v hospodářských lesích bezzásahový režim, nicméně do stávajících zákonných limitů se při řešení nastalé situace podle mého názoru stejně nevejdeme,“ upozorňuje Šrámek.

Ze sporu o bezzásahový režim zatím vystupuje především motiv rozdělení odborné veřejnosti na lesnickou a přírodovědnou. Zatímco přírodovědci a ochránci přírody prosazují ponechání části přírody bez zásahu člověka, lesnická veřejnost je k této myšlence spíše opatrná.

---

reklama

---