https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-kopacek-pohadky-jana-pokorneho-o-sumave
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jiří Kopáček: Pohádky Jana Pokorného o Šumavě

29.9.2019 | ČESKÉ BUDĚJOVICE
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Štěpán Rosenkraz / Národní park Šumava
Patrně všichni známe Jirotkova Saturnina a zejména jeho užitečný počin, když společně s dědečkem založili „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Rozhodl jsem se pro podobnou iniciativu, pouze jsem romány červené knihovny nahradil několika texty, kterými nás neúnavně zásobuje doc. Jan Pokorný (dále jen JP) ve snaze ukázat, jak katastrofální důsledky má přechodná ztráta dospělých smrků na kůrovcem postižených částech Šumavy na klima, sucho i šíření kůrovce samotného ve zbytku ČR.
 
Zejména nyní se s jeho články a rozhovory jakoby roztrhl pytel poté, co Jihočeský kraj investoval nemalé veřejné prostředky do soukromé PR agentury na zviditelnění svého aktuálního tažení proti Národnímu parku Šumava.

Pan docent JP ve svých rozhovorech uvádí, že „…to, co říkám, to není nějaká vysoká věda, to je běžná fyzika, která se učí většinou na základní, případně na střední škole. Bohužel tím, že ji většina z nás po odchodu ze školy koukala co nejdřív zapomenout, většina z nás podléhá nejrůznějším jednostranným „vědeckým“ vysvětlením“.

S tím nelze než souhlasit. Otázkou zůstává, proč při těchto znalostech JP přehlíží skutečnost, že většina fyzikálních výpočtů je založená na konstantách, které nelze zaměňovat, ani se s nimi nemůže účelově manipulovat.

Místo seriózních prací a úvah tak spíše vznikají báje a pohádky, vesměs budící hrůzu v naivních čtenářích. U těch ostatních naopak vzbuzují pocit, že vznikají účelově na zakázku v rámci „utkání“ Jihočeský kraj vs. Národní park Šumava. Nazvěme je proto pro jednoduchost „Pohádky Jana Pokorného o Šumavě“ a pojďme hledat jejich reálný základ.

Pohádka první, ta „O Temelínech na Šumavě“

V této pohádce Jan Pokorný varuje: „Netroufnu si vyčíslit, kolik (vyschlé plochy na Šumavě) odsály vody. Ale odhadneme energii ohřívání. Střízlivý odhad je 15 tisíc hektarů, kde dřív byl, a už není vzrostlý les. Tahle část republiky místo toho, aby své okolí chladila, ho ohřívá. Počítejme s poměrně nízkou hodnotou 300 wattů na metr čtvereční. Na jeden km² je to milionkrát více, 300 megawattů, na 150 km² je to 45 tisíc megawattů. Jeden blok Temelína má výkon 1000 megawattů. Za slunného dne ohřívají odlesněné plochy na Šumavě vzduch výkonem desítek Temelínů.“

Hřeben Velké Mokrůvky.
Hřeben Velké Mokrůvky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ondřej Toman / Hnutí DUHA
Tak to doopravdy ohromí! Tolik Temelínů jen díky uschlým lesům! Tak nač ho vlastně, ten Temelín, potřebujeme? Jak to tedy je?

Výpočet je správný, násobit a dělit autor umí. I ta hodnota příkonu sluneční energie na zemský povrch 300 W/m² je celkem v pořádku. Na našem území činí globální radiace na vodorovném povrchu skutečně až 1000 W/m² kolem poledne letního dne při bezmračné obloze a přibližně 300 W/m² v zimě, kdy je Slunce níže nad obzorem. Při souvisle zatažené obloze je tento příkon menší a ani v létě nepřesahuje 100 W/m². Takže průměr 300 W/m² bude pro Šumavu s průměrnou 68 % oblačností mírně nadhodnocen. To by však nevadilo.

To, co je skutečně podstatné, je fakt, že se jedná o příkon energie na zemský povrch a jeho vegetaci bez ohledu na to, jak je vysoká nebo zdravá. Nejedná se o rozdíl mezi plochami s mrtvými a živými stromy! Jde tak o typický příklad špatného použití správné konstanty.

Rozdíl mezi plochami s mrtvými a živými stromy spočívá ve ztrátě transpirace, tj. množství vody, s jejíž pomocí vegetace čerpá rozpuštěné živiny z půd a pak ji vrací zpět do atmosféry. Při výpočtu energetické bilance je tak třeba použít hodnotu pro tento rozdíl, nikoli pro celkový příkon energie.

Transpirace postižených ploch po ztrátě vzrostlých stromů výrazně klesá, ale na druhé straně vzrůstá odpar z povrchu půd (díky její vyšší povrchové teplotě, ale i vyšší vlhkosti pod uschlými než živými stromy [3]). Celkovým výsledkem je, že se z poškozených lesů úhrnem obou procesů (evapotranspirací) vrací do atmosféry o cca 70–80 mm za rok (tj. litrů/m² za rok) vody méně. O ten samý rozdíl naopak z ploch s uschlými stromy odtéká více vody než z lesů zdravých [3, 4].

Tyto hodnoty však platí jen v případě, kdy ztráta porostů přesáhne 60 % stromů, jak tomu bylo například v povodí Große Ohe na bavorské nebo Plešného jezera na české straně Šumavy [3, 4].

Při poškození menším než 20–30 % plochy povodí jsou tyto rozdíly většinou malé a obtížně měřitelné [5, 6]. A je to právě rozdíl v množství odpařené vody, který je podstatný, neboť odpar je hlavním chladicím procesem.

Pro odpaření jednoho litru vody během letního dne při teplotě 20 °C je třeba energie 2454 kJ. Na odpaření 80 mm vody za rok (ať evaporací nebo transpirací) je třeba 196320 (=2454×80) kJ/m² za rok, což je 6 J/s [neboli 6 W =196320/(365×24×3600)]. Během růstové sezóny je to asi dvojnásobek, v zimě méně.

Skutečný rozdíl mezi odumřelými a živými stromy je tak pro energetickou bilanci systému o téměř dva řády nižší, než nám podsouvá JP. Navíc se jedná jen o přechodný jev. Na bezzásahových plochách s odumřelými stromy se díky rychlému zmlazení (a jeho transpiraci) začíná i tento rozdíl snižovat, jak zde dokazuje růst relativní vlhkosti vzduchu již během první dekády po kůrovcovém žíru [3].

Co je tedy zdravým jádrem této pohádky? Lze s jistým omezením souhlasit s příkonem sluneční energie použitým ve výpočtu. Nesmíme jej však zaměňovat za výkon a zejména ne za rozdíl v množství energie, kterou vyzařují plochy s uschlými stromy na rozdíl od ploch živých, nebo za ztrátu chladicího efektu živých stromů, jak je nám podsouváno. Tento rozdíl je ve skutečnosti cca 6 W/m², tj. padesátkrát nižší, než použitá hodnota 300 W/m². V příběhu lze s trochou nadsázky souhlasit i s tím, že Temelín se skutečně poblíž Šumavy nachází. Zatím se tam však, na rozdíl od Černobylu, naštěstí nedostal.

Pohádka druhá, ta „O výparu ze sklizených polí“

V této pohádce nás JP již přímo straší: „…na velkém sklizeném poli, které má 40 stupňů povrchovou teplotu a vzduch o dvacetiprocentní vlhkosti obsahuje deset gramů vody v kubickém metru, probíhá jiný proces: ohřátý vzduch stoupá vzhůru rychlostí několika metrů za sekundu, při rychlosti jeden metr za sekundu pošle jeden ohřátý metr čtvereční za hodinu vysoko do atmosféry 36 kg vody.“
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Ano, pokud by vzduch skutečně měl 40 °C a relativní vlhkost 20 %, obsahoval by cca 10 g/m³ vody, a pokud by stoupal rychlostí 1 m/s, opravdu by vzestupný proud unášel z každého metru čtverečního 36 kg vody za hodinu. To je ekvivalent 36 mm srážek.

Průměrný roční úhrn srážek v ČR je menší než 700 mm. Podle výpočtu JP by toto množství bylo vráceno zpět do atmosféry za necelých 20 hodin. Tak kde je chyba?

Zásadní problém je v tom, že ta voda ve stoupajícím vzduchu jen malou částí pochází z výparu z půd a její hlavní podíl k nám přichází z Atlantského oceánu díky dominantnímu západnímu, případně jihozápadnímu pohybu vzdušných mas v této části Země.

Pokud by ta voda ve stoupajícím vzduchovém proudu skutečně pocházela z odparu z půdy, musel by přitékající vzduch mít nulovou vlhkost. Podobných míst je však na celé Zemi opravdu málo. Ale i kdyby to tak byť jen na okamžik bylo, rychlý odpar vody z povrchu půdy by přerušil její tok kapilárami pod povrchem, což by zpomalilo a nakonec zastavilo vzlínání vody, a odpar by ustal.

Zde si zjevně JP nepřipouští ani rozdíl mezi skutečným a potenciálním odparem. Jeho výpočet tak neinformuje o ztrátě vody z krajiny, ale spíše o změně rychlosti cirkulace vzdušné vlhkosti. Tento jev tak k vysoušení krajiny přispívá řádově méně, jež se nám JP snaží svými čísly vsugerovat.

A tak i navzdory jeho výpočtům na území ČR stále ještě platí tzv. „třetinové“ pravidlo, které říká, že z atmosférických srážek cca 1/3 odteče povrchovým odtokem, 1/3 se vrací zpět do atmosféry transpirací vegetací a odparem a 1/3 se vsakuje a posléze vyvěrá jinde.

Je však smutnou skutečností, že vody se začíná vsakovat méně a méně vinou růstu zpevněných ploch a klesající schopnosti zemědělských půd vodu zadržovat.

Jedinými pravdami v této pohádce tak zůstávají obsah vody v 1 m³ vzduchu o teplotě 40 °C a relativní vlhkosti 20 % a to, že na sklizeném poli může být opravdu teplo.

Pohádka třetí, ta „O hodném oxidu uhličitém“

V této pohádce [1,7] nám JP předkládá tři informace:

(A) „Podle výpočtů vzrostlo množství energie, kterou atmosféra vrací zpět k povrchu země, o 1–3 W/m² díky skleníkovému efektu.“

(B) „V množství okolo 1000 W/m² (příkonu) to prakticky nic neznamená”.

(C) „Vodní páry je ve vzduchu mnohokrát více nežli oxidu uhličitého a vodní pára vytváří mlhu, mraky, které redukují násobně množství sluneční energie přicházející na povrch země, tedy například z 1000 W na stovky wattů i na méně než 100 wattů”.
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | Pixabay
Zatímco s tvrzením A i C lze souhlasit, tvrzení B svědčí o naprostém nepochopení situace. Jako u pohádky 1 jsou zde porovnávány neporovnatelné údaje a důsledky zaměňovány s příčinami.

Příkon slunečního záření dopadajícího na povrch zemské atmosféry činí přibližně 1360 W/m². Toto množství energie je víceméně stabilní a dlouhodobě kolísá pouze v řádu procent. Vodní pára v atmosféře skutečně značně „redukuje“ množství slunečního záření pronikajícího až na zemský povrch.

Zde je problém argumentace JP skryt ve významu slova „redukuje“. Vodní páry v atmosféře skutečně redukují tok sluneční energie dopadající až na zemský povrch, ale tím, že ji většinu absorbují! Ne odrazí zpátky do vesmíru jako zrcadlo. Výsledný efekt pro celkovou energetickou bilanci planety je pak podobný, jako by záření proniklo až na hladiny oceánů a povrch pevnin. Po kondenzaci par se totiž tato pohlcená energie uvolňuje a postupně ohřívá vzduchové masy, pevniny i oceány.

Původní energie dopadajícího slunečního záření se mění nejen na teplo, ale i na energii chemickou (např. zvětrávání, fotosyntéza), mechanickou (pohyb vzduchu a vody) i elektrickou.

Nakonec je část přijaté energie ve formě dlouhovlnného tepelného záření Zemí vyzařována zpět do vesmíru (jinak bychom se tu uvařili jako v papiňáku).

A jak je to s rolí člověka na obsah vody v atmosféře? Skutečně jsme snížili její množství?

Toto tvrzení platí v omezené míře jen lokálně, ale v planetárním měřítku nikoli. Množství vody v zemské atmosféře je dlouhodobě relativně stabilní (cca 13 Tt = 13×1012 tun) díky naprosto dominantnímu odparu z oceánů oproti pevninám (cca 430 vs. 70 Tt za rok).

Díky svému stabilnímu množství v atmosféře proto nebývá vodní pára považována za skleníkový plyn (i když tepelné záření efektivně absorbuje), který by se podílel na současných změnách rovnováhy mezi energetickým příkonem a vyzařováním planety.

I toto se však může brzy změnit. Pokud dále poroste teplota planety, postupně se zvýší i absolutní množství vodních par v atmosféře. V tomto okamžiku se skutečně skleníkový efekt par projeví, ale bude přesně opačný, než vyvozuje JP. Planeta díky němu vyzáří méně energie až do vesmíru a dále se oteplí. Lze si to představit jako pokličku, kterou postupně posunujeme nad hrnec s ohřívanou polévkou.

V současné době nás však především trápí jiné plyny než vodní pára, které jsou schopné dlouhovlnné tepelné záření v atmosféře pohlcovat a bránit jeho úniku do vesmíru. Patří sem zejména oxid uhličitý (CO2;) a methan (CH4). Jejich koncentrace v atmosféře vinou lidské činnosti postupně, výrazně a prokazatelně rostou.

Přispívá k tomu nejen spalování fosilních paliv posledních 200 let, ale i postupné odlesňování pevnin, které během rozvoje lidských civilizací převedlo velké množství uhlíku původně vázaného v biomase na CO2, který se hromadí v atmosféře a oceánech.

Intenzivní zemědělství, zejména pěstování rýže a chov skotu, pak do ovzduší chrlí CH4. Nárůst koncentrací těchto plynů v atmosféře způsobuje to, že do vesmíru uniká o již zmíněných 1–3 W/m² energie méně, zatímco její příkon zůstává víceméně stabilní. Jinými slovy, tímto „ztraceným chladicím výkonem“ trvale ohříváme planetu. A tento proces není lineární, ale graduje.

To, jak „bezvýznamné“ jsou ty 1–3 W/m² ze skleníkového efektu, navíc vynikne při porovnání s výše spočteným skutečným rozdílem v energetické bilanci ploch pod suchými a živými stromy, která na Šumavě činí cca 6 W/m². Jedná se o hodně podobná čísla.

Navíc je třeba si uvědomit, že „ohřívající“ efekt skleníkových plynů se uplatňuje na celém povrchu planety, zatímco efekt uschlých stromů pouze na nepatrném zlomku pevnin.

Tak proč na jedné straně bagatelizovat trvalý a gradující efekt skleníkových plynů a na druhé zveličovat přechodný efekt uschlých šumavských smrků pro celoplanetární klima?

Jedinou pravdou v této pohádce je tak efekt skleníkových plynů na globální klima. Ten byl však autorem bagatelizován a nakonec obrácen vzhůru nohama. Na rozdíl od skutečných pohádek s dobrým koncem, této chybí právě ono odhalení skutečného „padoucha“ převlečeného za zdánlivého přítele.

Pohádka čtvrtá, ta „O saharských můrách na Třeboňsku a českém kůrovci“

V této pohádce nám JP předkládá podivuhodnou konstrukci volným spojením dvou jevů, z nichž jeden byl potvrzen, druhý ne: „Botanický ústav měl světelný lapač hmyzu na Mokrých loukách u Třeboně. Dvakrát až třikrát ročně v něm byly nacházeny můry až ze Sahary. Paradoxem je, že můry jsme chytali pro entomologa, který později tvrdil, že kůrovec má tukové zásoby nejvýše na několik set metrů letu. Asi si neuvědomoval, jak stoupnou teploty v uschlém lese… Takový proud vzduchu donese kůrovce opravdu bůhví kam“.
Lýkožrout smrkový.
Lýkožrout smrkový.
Licence | Volné dílo (public domain)
Již ve středověkých kronikách lze najít řadu zmínek o ojedinělých deštích ryb a žab. Dodnes se občas podobné jevy opakují a jsou spojeny s extrémními klimatickými jevy. Přesto si nikdo netroufá spojovat přítomnost nepůvodních druhů v našich vodách s bouřemi, ale reálně je hledá a nachází ve vlivu akvakultur, lodních cest nebo činnosti nezodpovědných akvaristů. Proč je tomu v případě kůrovce jinak?

Je to totiž pohodlné a umožňuje to hodit vinu za šíření kůrovce kdekoli v ČR na Šumavu.

Nález saharské můry na Třeboňsku není v žádném případě důkazem toho, že šumavský kůrovec je vzestupnými vzduchovými proudy transportován do zbytku ČR. Síly těchto proudů jsou nad jakoukoli částí české krajiny pouze zlomkem těch, které vznikají nad ohromnou rozlohou Sahary nebo nad oceány s většími tepelnými gradienty.

Nejpodstatnější ale je, že dosud žádná studie věrohodně neprokázala, že by nad plochami s uschlými stromy vznikaly měřitelně vyšší vzestupné proudy vzduchu, než je tomu nad okolními zdravými porosty.

Jedinou prací, která toto v diskusi připouští, aniž by však příslušná tvrzení opírala o skutečně naměřená data a ověřitelné výpočty, je shodou okolností ta, na níž se JP spoluautorsky podílel [8].

Ale i tato práce (podobně jako naše studie [3]) ukazuje, že skutečné teploty vzduchu ve 2 m nad terénem jsou pod uschlými smrky v průměru pouze 1–2 °C vyšší než v živém lese. Tak to rozhodně nenasvědčuje o mohutnému vzestupnému proudu horkého vzduchu.

I kdyby přesto čirou a hypotetickou náhodou několik jedinců kůrovce tuto bájnou a nijak nedoloženou pouť vzdušnými proudy absolvovalo, bude se jednat o naprosto zanedbatelný počet vůči těm, kteří přirozeně žijí ve všech zdravých smrkových lesích. To, zda se namnoží do kalamitní situace, ovlivňuje především zdravotní stav stromů a management v hospodářských lesích.

Takže i v této pohádce zůstává jediná (snad) pravdivá věc, a to, že na Třeboňsku byly nalezeny můry ze Sahary. Jakákoli spojitost s rozšířením kůrovce do zbytku ČR je básnická licence.

Závěr

Považuji za důležité zdůraznit, že cílem tohoto rozboru není útok na Jana Pokorného za každou cenu. Například s jeho názory na význam vody v krajině a vliv mizerného obhospodařovaní většiny naší zemědělské půdy, která vede k devastaci její schopnosti zadržovat vodu, do značné míry souhlasím.

Voda na Zemi opravdu hraje významnou roli v celkové energetické bilanci planety i mírnění tepelných výkyvů, které by jinak byly extrémní. A postupná ztráta schopnosti zemědělských půd vodu zadržovat je opravdu největší současnou hrozbou pro vodní hospodářství, ale i pro samotné zemědělství v ČR.

Použité zdroje:

[1] Pokorný J. 2019. ROZHOVOR: Hysterie kolem CO2. Neviditelný pes,27.8.2019, https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/rozhovor-hysterie-kolem-co2.A190826_104021_p_veda_wag

[2] Pokorný J. 2019. Už toho šílenství nechte. Echo24, 2.09. 2019, http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-lesnictvi-a-drevarstvi/uz-toho-silenstvi-nechte-tydenik-echo

[3] Kopáček J., Bače R., Hejzlar J., Kaňa J., Kučera T., Matějka K., Porcal P., Turek J. Changes in microclimate and hydrology in an unmanaged mountain forest catchment after insect-induced tree dieback. Science of the Total Environment, submitted in September 2019.

[4] Beudert B., Bernsteinová J., Premier J., Bässler C. 2018. Natural disturbance by bark beetle offsets climate change effects on streamflow in headwater catchments of the Bohemian Forest. Silva Gabreta 24, 21–45.http://www.npsumava.cz/gallery/39/11812-2_sg_24_beudertetal.pdf

[5] Brown A.E., Zhang L., McMahon T.A., Western A.W., Vertessy R.A. 2005. A review of paired catchment studies for determining changes in water yield resulting from alterations in vegetation. J. Hydrol. 310, 28–61, doi:10.1016/j.jhydrol.2004.12.010.

[6] Wei X., Zhang M. 2010. Quantifying streamflow change caused by forest disturbance at a large spatial scale: A single watershed study. Water Resour. Res. 46, W12525, https://doi.org/10.1029/2010WR009250.

[7] Kunšteková J. 2019. Biolog Pokorný: Kůrovec je obrovský průšvih. Pokud chceme vyřešit sucho, musíme na Šumavu vrátit vzrostlý les. Prima, 14. 7. 2019, https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/biolog-pokorny-kurovec-je-obrovsky-prusvih-pokud-chceme-vyresit-sucho-musime-na-sumavu

[8] Hesslerová P., Huryna H., Pokorný J., Procházka J. 2018. The effect of forest disturbance on landscape temperature. Ecol. Eng. 120, 345–354, doi:10.1016/j.ecoleng.2018.06.011.


reklama

 
foto - Kopáček Jiří
Jiří Kopáček
Autor je profesor hydrobiologie, vědecký pracovník Biologického centra AV ČR.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (23)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MP

Miloš Paul

29.9.2019 23:06
Zkusím komentovat jinak. Pan autor zapomíná, že část zde čtoucích jsou dlouholetí trampové a část má pilotní průkaz. Katastrofa vypuštění brouka že Šumavy do hospodářských lesů je z hlediska autorova pomíjivá a dle něj zveličována.
Tak mu doporučim zaplatit si vyhlídkový let v okolí Dukovan či Dačic, Jeseníky by neobsahl zrakem. Tam by na vlastní kůži poznal, jak s ním cvičí vzdušné víry, způsobené holinami po jeho milovaném broučkovi. Takže pěkná lež.
Další svinstvo je pomíjení známé rotace zemské osy podle osmičky. Zná pán Dalimilovu kroniku? Tehdy byly teploty zjevně vyšší než dnes a tak na našem území se sklízelo 2x ročně. Hmm. Otočení trvá cca 800 let. Dnes naši milování jezedaci kvičí každý rok o dotace, ať je počasí jakékoliv. A pravidelně ničí půdu herbicidy.
A právě na tom je dnes ohrožení největší. Zkuste kdokoliv na podzim najít na polích takovou žížalu. Smolík. A teprve tyto pole způsobují v souladu se zničenými hospodářskými lesy onu katastrofu, že krajina neudrží vodu.
Viníci: Bursík, bratři Kužvartove v minulosti, Babišovi firmy v současnosti. A užiteční idioti páně autorova typu, kteří v té přírodě v životě nespali pěkně pod širákem.
Odpovědět
PZ

Petr Znachor

30.9.2019 11:02 Reaguje na Miloš Paul
Obviňujete autora z věcí, které netvrdí. Že bylo dříve i tepleji než dnes? Ok, a co má být. Nikdo nezpochybňuje, že i v minulosti byly teplé periody a zcela jistě za ně nemohl člověk.
Že se špatně hospodaří na zemědělské půdě, se všichni shodneme (teda kromě zemědělců, kteří až na výjimky si nic takového nepřipouští). Co se týče létání, minulý víkend jsem snímkoval právě zdevastované lesy v okolí Dukovan a Dačic. Máte pravdu, že se jedná o katastrofu, ale kůrovec ze Šumavy za ní rozhodně nemůže. Vzdušné víry jsem zažil již mnohokrát, nejčastěji při snímkování objektů na v údolích, ale ani na Dačicku ani v okolí Dukovan jsem nic takového nepozoroval. Pokud označujete autora za užitečného idiota zodpovědného za současný stav, tak se na mne nezlobte, ale nejspíš jste právě takovým idiotem vy sám.
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

13.10.2019 15:16 Reaguje na Petr Znachor
No my jsme kdysi fotili nad Třeboňskem ze staré Anduly (dvojplošník, létající almara) a lítali jsme jak nudle v bandě, stačilo přeletět mezi lesem a obilným polem či nad rybník. Na druhé kolečko se přihlásila polovina. A tepelný rozdíl mezi vzrostlým lesem a holinou je zřejmý i bez teplotoměru. J.L. end
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

30.9.2019 17:16 Reaguje na Miloš Paul
Vy jste ale lidový žvanil.... mimochodem.... ty holiny nezpůsobil brouk ale těžař..... a toho tam vypustil kdo??
Odpovědět

Jan Šimůnek

2.10.2019 06:14 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Na těch holinách stály kůrovcové stromy, které se díky pokácení a zpracování nestaly zdrojem infekce. Pokud by byly takto zlikvidována všechna ohniska nákazy na Šumavě, neměli bychom dnes plošnou kůrovcovou kalamitu.
Odpovědnost jednoznačně nesou ekologové. Měli by jít do tepláků (nejlíp pruhovaných) a makat jak šrouby, dokud nevydělají na škody, které způsobili. Seznamy "blokátorů" kácení jsou u policie dostupné.
A na těch holinách už mohl být dávno kvalitní les, druhově odpovídající původním šumavským lesům, opět kdyby nebylo ekologů. To jsou ti hlavní škůdci naší přírody.
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

13.10.2019 15:27 Reaguje na Jan Šimůnek
Myslím 1867 na Šumavě po sněhové bouři padlo 5 milionů kubíků lesa. Schwarzenbergové ho vytěžili, prodali a zalesnili smrkovou monokulturou. Ta je udržitelná jenom příslušnou odbornou péčí. Nedavno po Kirilu padlo .. milionů m3 - ale dříví nechali ležet. Takže kůrovec si zamnul nožičky a nedá na Zelené aktivisty dopustit! Mysleli jsme to dobře - dopadlo to jako vždy! J.L. end
Odpovědět
JN

Jana Němcová

30.9.2019 10:20
Pěkně napsáno, díky za článek. A jen malá technická poznámka k pohádce první - výkon jednoho bloku Temelína je opravdu cca. 1000 MW - ale jedná se o výkon elektrický, nikoliv tepelný - ten je cca. 3000 MW na blok (ztráty na turbíně) a bloky máme dva - tzn. i kdyby výpočet pro Šumavu seděl (což nesedí), nejednalo by se o ´desítky´ Temelínů :-)
Odpovědět
ph

30.9.2019 12:12
Děkuji za pěkný článek. Nemůžou mít v první pohádce pravdu oba autoři? Pan Pokorný pojednává o slunném letním dni a o výkonu 300W/m2. Recenzent z ročního rozdílu evapotranspirací (z toho plynoucího rozdílu v odtoku) 80mm/m2/rok dojde k ročnímu průměrnému výkonu 6W/m2/rok. Prostě jen rozdíl mezi špičkou a průměrem. Recenzent (v ročním průměru) sděluje, že pokles v transpiraci je částečně kompenzován zvýšenou evaporací. Pan Pokorný mluví o suchém poli v létě, tedy zase extrému, kde už zanedbá fyzikální výpar (evaporaci).
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

30.9.2019 14:25
S Národním parkem Šumava navěky !

Přijde mi líto, když se dva vědci přou o stavu životního prostředí před veřejností. Vážím si obou, i když jsem přesvědčen, že blíže pravdě je doktor Pokorný.
V pozadí je nevyřčený, ale podstatný základ názorové výměny.

Pan doktor Pokorný vystupoval důrazně proti bezzásahovosti v NP v souvislosti s kůrovcem, profesor Kopáček stál na straně druhé.
Téma kůrovce na Šumavě spolehlivě rozdělilo odbornou i veřejnou obec na dva nesmiřitelné tábory, které bohužel nenašly dodnes společnou řeč.

Přiznám se, že jsem intuitivně tíhl k bezzásahovosti , ale argumenty které sdělil bývalý ředitel NP p.Manek jsou hodně silné. (najdete jin na netu spoustu)



Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

30.9.2019 17:23
Psychopat Šimůnek opět ve svém demagogickém tažení... je vtipné jak volič SPD přirovnává ostatní k nacistům :D
Odpovědět

Jan Šimůnek

1.10.2019 17:45 Reaguje na Lukáš Kašpárek
To chce umět číst a porozumět přečtenému. Jde o to, že pokud by lesní vědci dokázali bojkotovat neetické práce, jak to dělali a do jisté míry i dělají biomedicínské disciplíny, tak by demotivovalo potenciální autory pokusů typu "zabijeme les a budeme podrobně popisovat, jak umírá".
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

13.10.2019 15:02 Reaguje na Miroslav Vinkler
"Přijde mi líto, když se dva vědci přou o stavu životního prostředí před veřejností." Diskuse je ale základ pokroku ve vědě, bez ní bychom dodnes věřili tehdejším uznávaným kapacitám, že Slunce obíhá Zemi, že Země je placatá, že mor je ze špatného vzduchu či trest Boží, že ..... Vše je zpochybnitelné a rozhodují argumenty, změřená data, grafy, nikoli tituly či ouředlní glejty. Probatum est. J.L.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

30.9.2019 18:07
Snad by bylo lepší vrátit se k NP Šumava než osobním projevům nevůle.

P. Manek ve svém vystoupení uvedl, že prosazení bezzásahovosti i v jádru NP je nesmyslné.
Zdůvodnil to tím, že NP byl prokazatelně mimo marginálních plošek činností člověka během posledních staletí přeměněn na hospodářský les - dominance smrkových porostů.
Jedná se tedy nikoli o přirozený stav lesního porostu , ale umělý výtvor člověka.
Prohlásil také, že pokud by jádrové části NP byly skutečně přirozenými ,člověkem nedotčenými porosty, potom by i on byl proti zásahům.
Protože tomu však není, sami vlastní činností jsme vytvořili umělý les, který není schopen se se soustředěnými ataky kůrovce vypořádat (postrádá přirozenou odolnost) a tu je třeba pomoci lesníků a lesu s kůrovcem pomoci k zajištění rovnováhy.
Ať se na to dívám zleva nebo zprava, má to svoji logiku.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

30.9.2019 18:50 Reaguje na Miroslav Vinkler
Líbí se mi tyto pře, pohádky vs. báchorky. Nedávno byl článek, jak bezlesí na Šumavě ovlivňuje klima... což někteří ze Správy považovali dokonce za poplašenou zprávu:-)) Kdyby uznali alespoň několikaprocentní vliv... Ale to ne, to by byla prohra!-( Závěr "odborníků": Bezlesí nemá na klima lautr žádný vliv!!!

Ony ty vlivy polí bez vegetace a kopců bez lesa se sčítají. Dlouho se jakoby nic neděje, a najednou dojde ke zlomu (viz. např. titrace). A ten může trvat spoustu let...

To je asi tak, jako když se přetahuje deset chlapů na každé straně lana, a k jedné skupině stačí přidat jednoho či dva, a rázem je to úplně o něčem jiném. Tak nějak si představuji změnu klimatu, kdy nová termika ovládne lokální vzdušné proudy. Ekologie je o rovnováze, resp. o vyváženosti. Pokud se ručička vychýlí na jednu stranu, mění se situace ne o 10-20%, ale zcela radikálně. V zoologii to vede k vyhubení druhů, v klimatologii k rozvratu.
Odpovědět

Jan Šimůnek

1.10.2019 17:46 Reaguje na Karel Zvářal
Tady souhlas. Opakovaně bylo v posledních letech vidět na meteoradaru, jak Šumava rozčísne dešťovou frontu. A pokud to soudruzi odborníci nereflektují, tak asi někde dělají nějakou chybu.
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

13.10.2019 15:09 Reaguje na Miroslav Vinkler
"sami vlastní činností jsme vytvořili umělý les, který není schopen se se soustředěnými ataky kůrovce vypořádat" Z nesprávných předpokladů se lze správnými a logickýmu úvahami dospět pouze k nesprávným závěrům. A nesprávný předpoklad bezzásahovosti na Šumavě byl, že "les na Šumavě je přirozený (měl na to dokonce ouředlní glejt!)" a "kůrovec je přirozenou součástí lesa". Poslední výrok je správný, leč pouze na Boubíně. Takže pravdu měl p. Mánek. Mandelinka bramborová je přirozenou součástí bramborového pole? Asi v Andách v přirozeném porostu divokých brambor. J.L. end
Odpovědět
pp

pavel peregrin

30.9.2019 18:56
Pánové Znachor a Paul, další znalci zemědělství. Nemontujte se do něčeho, o čem víte prdlačku.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

30.9.2019 19:26 Reaguje na pavel peregrin
Buďte trochu nad věcí a neberte lidem právo na názor:-) Asi znáte pořekadlo Čím blbější sedlák, tím větší brambory. To bych parafrázoval na dnešek: Čím větší pole, tím větší/lepší podnikatel. Je to tak správně?-)
Odpovědět
PZ

Petr Znachor

30.9.2019 19:54 Reaguje na pavel peregrin
Nemohl byste být konkrétnější? Zřejmě máte problém, když tvrdím, že péče o půdu u nás není tak úplně v pořádku. Můžete mi tedy vysvětlit, proč se pletu, když tvrdím, že naše zemědělsky obhospodařovaná krajina má problém např. s nedostatkem organiky v půdě, erozí, nedostatečnou retencí vody, pesticidy atd. Opravdu rád si nechám vysvětlit, jak tyto problémy špatně vnímám.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

1.10.2019 05:25
Pane profesore, publikujte ale tyto texty také na Neviditelném psovi, protože čtenáři Psa, kteří čtou JP, nečtou Ekolist.
Takže přesvědčujete přesvědčené! Tedy až na některé skeptiky, co se vždycky pod články v diskusích objevují.
Hoaxy, či fakenews (prostě nepravdy) je třeba zabíjet na těch správných stránkách. Jinak je to o "Oni a my." a "Nehodící se" protistrany vždy škrtají ze svých závitů!
Odpovědět

Jan Šimůnek

1.10.2019 17:48 Reaguje na Katka Pazderů
Obávám se, že hoax je spíše tento článek.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

1.10.2019 05:26
A velmi díky za článek.
Odpovědět

Martin Švancar

31.10.2019 19:38
Jan Pokorný je nestydatý šarlatán označující se vědeckým titulem
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist