Ostrůvek severské tundry ve střední Evropě, jak říkají přírodovědci, je již léta vystaven masivnímu tlaku turistického a zábavního průmyslu, sportu a byznysu. Za přírodou jezdí do nejvyšších českých hor a nejstaršího národního parku jen menší část návštěvníků. Mnoho krkonošských míst milovníky přírody spíše odpudí, jsou však i taková, kvůli kterým stojí za to sem čas od času zavítat.

Čápu černému se úspěšně daří osidlovat střední a západní Evropu a jeho počty u nás se v posledních desetiletích zvyšovaly. Díky pozorování vědců i nadšenců je jeho výskyt a migrace dobře zmapována a odkrývají se tak nečekané zajímavosti. Víte, že soupeřící čápi si navzájem mohou vyhodit vejce z hnízda a mláďata v dospělosti někdy hnízdí i stovky kilometrů od rodného hnízda?

Praha je bohatým územím z mnoha hledisek, a to nejen historického a společenského, ale i přírodního. Rozmanitost prostředí od holých skal až po vyzrálé lesy umožňuje přežívání širokého spektra mnohdy velmi vzácných organismů. Vlajkovými druhy jsou například kriticky ohrožení sokoli nebo sysli. K více přehlíženým, ovšem neméně zajímavým a krásným patří i skupina rovnokřídlých.

Majestátní vzezření tetřeva hlušce si nelze splést s žádným jiným ptákem. Samec dorůstá přibližně velikosti krocana. Jeho hruď je kovově modrozelená a přechází v ohromující černý vějíř dlouhých ocasních per. Nad očima má výrazné červené „obočí“ zvané pouška. Hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými péřovými třásněmi na prstech. Taková ochrana proti zimě umožňuje vypořádat se s teplotami pod nulou i ve vyšších nadmořských výškách. Slepice je méně parádivá. Vystačí si s kaštanově hnědým kabátkem s černohnědým příčným proužkováním a rezatou náprsenkou.

Jedním z posledních domovů pro sajgu tatarskou, kriticky ohroženou antilopu, zůstává národní biosférická rezervace Usťjurt v západní části Kazachstánu. Zdali bude jejím domovem i nadále je však otázkou, protože bohaté zásoby zemního plynu v nedalekém nalezišti Chansu znamenají pro těžaře jasný cíl.

Výzkum prováděný ve 42 bývalých vojenských prostorech ukázal, že 73 % všech českých druhů denních motýlů můžete potkat v místech kdysi obývaných armádou. Z dalšího srovnání vyplynulo, že průměrně se tam nachází více druhů než v maloplošných územích (49 vs. 37), ale v chráněných územích je více vzácných druhů (4 vs. 5). Výsledky z hlediska rostlin a ptáků nejsou tak jednoznačné, přesto ukazují, že ve vojenských prostorech se nacházejí hlavně vzácné druhy vázané na otevřenou krajinu, které mnohdy chybí v chráněných územích.

Byl tehdy právě konec března, když jsem se před lety vracel již za tmy z menšího výletu do krásných a hlubokých lesů v podhůří Šumavy. Zvolna jsem sjížděl úzkou, dosud zasněženou lesní silničkou. Ve světlech reflektorů se vynořovaly a opět mizely ve tmě za mnou silné kmeny starých jedlí a buků, občas přeběhl kužel světla i po osamělém skalisku nebo skupině mohutných balvanů.

Přestože noční teploty v rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice klesaly v minulých dnech k mínus 20 stupňům Celsia, divokým koním, zubrům ani zpětně šlechtěným praturům kruté mrazy nevadí. Na pastvinách u Milovic a Benátek nad Jizerou mají dostatek potravy v podobě suché trávy, kterou si dokáží vyhrabat pod sněhem, stejně jako větví a kůry keřů, jež nyní hojně okusují.

Kalous ušatý je naší poměrně běžnou sovou a jistě většina přátel přírody se s ní už někdy setkala. Ponejvíce patrně tak, že při procházce lesem nás bílé stříkance nebo hromádka vývržků pod stromem upozorní na sovu sedící nad námi ve větvích, kde po nočním lovu odpočívá a tráví. V době hnízdění podobné bílé stříkance mohou prozradit i hnízdo s mladými.

Během poslední let se u nás objevují pozorování u nás nové velké šelmy, šakala obecného. Obrovské štěstí měl letos v první polovině roku například Michal Zouhar, který jej vyfotografoval na jižním okraji Prahy. Jak dlouho tu šakali jsou a co příchod této psovité šelmy pro nás znamená?