Říční meandry jako lék na nemocnou krajinu

Meandrující říční koryta v české krajině. Není jich mnoho. Postupně se ale začínají objevovat nové. Přirozený tok řek totiž napomáhá zadržování vody při suchu i při povodni. Jenže umožnit, aby se vodní toky kroutily a tvořily meandry, je podobně obtížné jako na těch správných místech v krajině vysázet meze a remízky, ne-li ještě složitější. Obojí naráží na to, že vlastníci a uživatelé pozemků o tyto úpravy většinou nestojí.

Kroutící se potoky a řeky se ale líbí široké veřejnosti a zároveň jsou účinným řešením v ochraně před povodní i před vysycháním krajiny. Například nové meandry na řece Dyji u hranice s Rakouskem získaly nedávno cenu sympatie v soutěži Adapterra Awards, která oceňuje nejnápaditější příklady adaptace na změnu klimatu.

„Zpřírodnění“ někdy proběhne i bez zásahu člověka, nejčastěji si řeka zabere nový prostor při povodni. Jak poukazuje David Veselý z Povodí Vltavy, povodně nám mimo jiné připomínají, že řeka má svou dynamiku, kterou nejsme v plné míře schopni ovládat. „Povodně v roce 1997 nás naučily mnoho, jaksi nás postavily zpátky na zem a od té doby jsme se začali k vodním tokům chovat s větším respektem,“ říká David Veselý.

Konkrétním příkladem je řeka Bečva, která si po povodni v roce 1997 vytvořila vlivem přírodních sil nové koryto. Řeka vyrvala z břehů tunové kameny, kterými byly břehy zpevněné, a našla si novou cestu krajinou. Když energie řeky překonala kritickou mez, začala vytvářet štěrkonosná koryta. Potom sílu ztratila a vrátila se do koryta, kde energii opět získala, nasbíraný štěrk a materiál pak opět uložila o kus dál. Na některých místech původní říční trasy tak uložila tuny štěrku a pozemky se tam staly zemědělsky nevyužitelné.

„První vodohospodářský pohled byl zasypat to zpátky a navrátit koryto tam, kde bylo,“ komentuje změnu David Veselý. Ale materiálu bylo tolik, že to bylo obtížné. Zároveň se objevila myšlenka, nechat řeku být tak, jak je. A tak se nakonec stalo.

„Řeka nám na několika úsecích ukázala, jak by měla vypadat,“ říká David Veselý. Těchto úseků je ale ještě relativně málo a řeka tedy zatím nemá potřebný prostor, aby fungovala bez lidských zásahů, vodohospodáři proto musí některá místa na řece upravovat. Veselý představil několik přírodních a přírodě blízkých úprav na webináři konference Říční krajina 2020.

Přírodní nebo přírodě blízké

Obnova neboli revitalizace řek může být buď přírodní, tak jako se o ni postarala sama Bečva, technická, nebo přírodě blízká, kdy se lidé snaží napodobit fungování přírody.

Přírodní revitalizace vznikají přírodními silami, kdy se řeka sama vytvoří tok, který odpovídá její dynamice. Kromě popovodňových úseků Bečvy může být příkladem Luhačovický potok ve Zlínském kraji, který si ve své dolní části před vtokem do řeky Olšavy začal vytvářet vlastní erozní břehy.

„Je to neupravený tok, který se vyvíjí, vlastník to musí strpět,“ komentuje to David Veselý. Každá další úprava by byla zbytečná, potok se ustálil do podoby, která je mu přirozená. Jinou přírodní silou, která revitalizuje vodní toky, je bobr. V lokalitě Bakoš v okrese Kroměříž vytvořil bobří hráze i bobří louky. „Bobr je nejlepší revitalizátor, řeky s bobrem fungují výborně,“ pochvaluje si David Veselý přítomnost tohoto hlodavce s tím, že jeho působením se zvýší biodiverzita v území až desetinásobně.

„Myslím si, že do budoucna se k tomu musíme vrátit a říct si, jakou hodnotu nám bobří stavby v krajině přinášejí tím, že ji revitalizují, aniž by nás to stálo jediný halíř,“ poukazuje David Veselý. Sám odhaduje, že v lokalitě Bakoš se jedná o přínos v hodnotě milionů korun.

Přírodní revitalizace ale mohou být někdy vnímány jako škody, protože k nim dochází neřízeně. Těch, které jsou v krajině ponechány, je minimum, především v krajině zemědělsky využívané. Vodní plochy a vodní toky se nejčastěji upravují technickými řešeními.

„Pokud revitalizace nejsou v chráněných územích, bývají nejčastěji technické, v podobě různých nádrží,“ uvádí k revitalizacím geobotanička Iva Bufková z Národního parku Šumava. Bufková se na Šumavě věnuje revitalizacím přírodě blízkým. Národní park je místo, kde jsou přírodní a přírodě blízká opatření žádaná, vodní toky a plochy se tam proto obnovují jednodušeji.

Mimo chráněná území se objevují i případy, kdy byl přírodní stav toků nebo mokřady vzniklé například poškozením melioračního systému technicky „opraveny“ a přírodní lokalita tak byla zničena.

Přesto ale přírodě blízká řešení do české krajiny pronikají. Někteří odborníci vidí právě nápravu říční krajiny jako základ pro odolnou a zdravou krajinu. „Naše říční krajina je v současnosti velmi poškozená, zkrácená a zahloubená a proto neumožňuje vsakování vody do podzemí, které tak moc potřebujeme,“ uvádí například krajinářská architektka Klára Salzmann.

Iva Bufková popisuje poškozenou krajinu podobnými slovy. „Naše krajina není nastavená na zadržování vody, ale v důsledku změn, které se v krajině v minulosti odehrály, spíše na její odtok,“ říká Bufková.

Ve svém nedávném webináři o revitalizacích zdůraznila geobotanička hodnotu příkladů, které umožňují přesvědčit další vlastníky pozemků, aby přírodě blízké revitalizace na svých pozemcích povolili. Často je totiž možné i po revitalizaci pozemky využívat, i když ne k intenzivnímu zemědělství. Díky existujícím příkladům se již dá spočítat, jaký vliv pro ně budoucí změna využití pozemku bude mít a jak to omezí jejich hospodaření.

Iva Bufková apeluje na to, aby se více revitalizovaly mokřady, prameniště a potoky ve volné krajině. Bez jejich revitalizace podle ní není možné v krajině zadržet dostatek vody. Hodně pozornosti by se podle ní mělo zaměřit na revitalizace v lesích, a v nich na prameniště a liniové toky.

„Víme toho hodně o zemědělské půdě a o drenážích. Velké změny se ale odehrály i na lesních pozemcích, a o nich není dostatek dat,“ upozorňuje Iva Bufková.

Při procházce krajinou je běžné potkat rovný zahloubený kanál, na nějž jsou napojeny podpovrchové drenáže. Bufková poukazuje na to, že těmto malým vodním tokům se zatím věnuje méně pozornosti než projektům na velkých řekách.

Baštýnský potok a řeka Dyje u Novosedel

Jednou z větších revitalizací letošního roku je úprava Baštýnského potoka u Novosedel. Povodí Moravy se v nivě mezi Baštýnským potokem, řekou Dyjí a železniční tratí pokusilo obnovit přirozený vodní režim. Voda dostane možnost se při vyšší hladině vody rozlít do okolí a zaplavit krajinu. V místě byly vysázeny stromy jako základ nového lužního lesa.

Nová podoba toku má mít pozitivní vliv také na protipovodňovou ochranu obcí níže po toku. Povodí Moravy slibuje, že zde dojde ke snížení výšky hladiny v celém rozsahu povodňových průtoků. „...bude docházet k tlumivým rozlivům povodní mimo zastavěná území a oddálení kulminace povodňové vlny, čímž se zlepší retenční schopnost krajiny,“ uvedl v tiskové zprávě k projektu Václav Gargulák, generální ředitel Povodí Moravy. „Až povyrostou vysázené stromy, může revitalizované území zachytit při extrémních situacích až 350 tisíc m³ vody. Už dnes se nám zde při běžných zvýšených průtocích rozlévá na ploše téměř 3 ha vice než 50 tisíc m³ vody,“ popsal Gargulák v lednu 2020.

Řeka Morava u Štěpánova

Na řece Moravě u Štěpánova došlo v průběhu 20. století k odstavení některých meandrů a ke stabilizaci koryta. Břehy byly opevněny těžkými kameny, které znemožňovaly přirozené korytotvorné procesy a podporovaly erozi dna.

Tato část řeky leží v Chráněném krajinném území Litovelské Pomoraví. Povodí Moravy a Agentura ochrany přírody a krajiny se proto rozhodly odstranit z břehů kameny, aby se řeka mohla přirozeně vyvíjet. Břehy se začaly pohybovat, v řece na některých místech vznikly středové ostrůvky a voda se rozlévá tak, že tvoří jakousi vnitrozemskou deltu.

„Dnes by nikdo nepoznal, že před půl rokem tady řádila těžká technika a že jeden břeh byl plný kamenů. Nejlepší revitalizace je ta, o které nepoznáte, že proběhla, když na místo přijdete druhý den po skončení. Abyste měli pocit, že ta řeka tak byla odjakživa,“ uvádí nad fotografií povedené revitalizace Moravy David Veselý.

---

reklama

---