V posledních letech se lesy v České republice potýkají s rozsáhlými kalamitami v převážně smrkových a borových porostech. Vzhledem ke scénářům vývoje klimatu musíme hledat i mezi introdukovanými druhy možnou částečnou náhradu za ustupující hospodářské dřeviny. Za jednu z perspektivních dřevin ve středoevropských podmínkách je považována douglaska tisolistá, jejíž zastoupení v našich lesích by se ze stávajících asi 0,2 % mohlo do budoucna zvýšit až na úroveň pěti procent, ve střednědobém horizontu však není příliš reálné dosáhnout zastoupení přes dvě procenta.

Jednou z možností, jak mohou zemědělci podpořit biodiverzitu v zemědělské krajině, je vytvořit na vhodných místech biopásy. Jde zpravidla o pruh pozemku, kde se vyseje nektarodárná směs, která pak slouží jako zdroj potravy a útočiště pro hmyz a drobné obratlovce. Hlavním účelem je podpora biodiverzity. Jak se toto daří, už několik let zkoumají odborníci z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity na polích v pražské Vinoři.

Tesařík alpský je nápadný, jasně modrý brouk s černými skvrnami na křídlech. V České republice nyní žije jen v Ralské pahorkatině, Bílých Karpatech a na jižní Moravě. Ačkoli se na jižní Moravě zřejmě v souvislosti s postupující změnou klimatu nyní šíří, stále patří mezi kriticky ohrožené druhy. Koncem června byli objeveni čtyři dospělí brouci v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Biopás na kraji pole znamená pro přírodu zvýšení biodiverzity. Pro zemědělce je to ale práce navíc. Týká se to samotného založení a následné péče o biopásy, ale i administrativní zátěže. Stát zemědělcům za biopásy platí skrze AEKO (agroenvironmentálně-klimatická opatření), pokud splní podmínky dotačního titulu. Jak ale upozorňují přírodovědci z České zemědělské univerzity, některá pravidla z pohledu biodiverzity nedávají příliš smysl.

Čistírenské kaly využívané jako půdní aditivum v zemědělství představují díky obsahu léčiv, pesticidů, kovů a dalších látek environmentální riziko. Jak ukázal komplexní výzkum týmu vědců z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, pyrolýza je na rozdíl od levnějšího kompostování schopna zredukovat většinu těchto látek až o 100 %. Kovy nicméně v upraveném kalu zůstávají a jejich chování záleží na pH půdy, do které se upravené kaly vpravují. Velmi kyselé nebo velmi zásadité půdy umožní další uvolňování rizikových kovů a metaloidů do prostředí.

Podle nové studie amerických vědců měla havárie na vrtné plošině Deepwater Horizon v roce 2010 na podmořský život mnohem větší vliv, než se dosud soudilo.

Mokřady jsou jako „klimatizační jednotky“ krajiny. Když je vody hodně, dokáží ji v sobě zadržet a dlouhodobě akumulovat. Za sucha pak okolní krajinu vodou dotují. Hrají rovněž zásadní roli v koloběhu živin. Díky obnově malých lesních mokřadů se lesy stávají odolnější, i vůči kůrovci. V době klimatické změny je jejich význam o to větší.

V Českých Budějovicích objevili loni biologové kriticky ohroženého čmeláka klamavého. Letos byl jeho výskyt potvrzen na dalších budějovických lokalitách.

Jak klimatická změna promění naše města? O kolik teplejší v nich budou léta za 60 let? A jaké budou zimy? Stroj času nemáme. Přesto můžeme získat konkrétnější představu o tom, jaké bude asi panovat podnebí v roce 2080 v jednotlivých částech světa.

Ekologickou síť v České republice tvoří soustava velkých jádrových území (chráněných území, biocenter) vzájemně propojených cestami (biokoridory) či nášlapnými kameny. Je to tedy prostorově propojená síť krajinných prvků, která zajišťuje uchování nebo zlepšení stavu populací druhů a biotopů, a tím i zdraví ekosystémů a v nich probíhajících procesů, zásadně posiluje rezistenci a rezilienci krajinné struktury a udržitelnost obnovitelných přírodních zdrojů v době probíhající klimatické změny.