Už počtvrté se veřejnost po celé České republice zapojí do velkého víkendového mapování nepůvodních druhů rostlin a živočichů, známého jako Biosmršť. Akce proběhne od pátku 23. do neděle 25. května 2025 a jejím cílem je získat aktuální data o výskytu vybraných druhů, které nejsou pro naši přírodu původní. Některé z nich se již dokonce staly druhy invazními, rychle se šíří a mají negativní vliv na naše původní druhy.

Může se to zdát jako paradox: Tam, kde burácí tanky, přežívají vzácné druhy. Řízené projíždění nejen vojenskou technikou významně přispívá k ochraně ohrožených druhů v opuštěných vojenských prostorech, zjistila studie vědců z Univerzity Karlovy, České zemědělské univerzity a spolku Beleco.

Na první pohled krásný exotický strom, který je ve skutečnosti ekologickým problémem, se kterým si nevíme rady – to je pajasan žláznatý (Ailanthus altissima). Proč je tak škodlivý a proč je těžké ho zlikvidovat?

Sokolí pár, který hnízdí na skalním útvaru Čtyři palice v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, má dvě mláďata. V minulých dnech je pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR okroužkovali, aby ptáky bylo možné v budoucnu jednoznačně identifikovat. Stáří mláďat odhadli zhruba na 14 dní, jedná se o samce a samici.

V rámci výherní části první etapy celostátní akce 3x 30 dnů pro mokřady, která probíhala od 15. března do 13. dubna, lidé ze všech koutů České republiky ze všech 14 krajů zaslali téměř dvě stovky pozorování obojživelníků. Všichni naši obojživelníci jsou na seznamu ohrožených druhů. I proto tento rok vyhlásil Český svaz ochránců přírody Rokem obojživelníků.

Půlroční expedice doktorského studenta z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity na tropickém ostrově Nová Guinea přinesla jedinečný objev. František Vejmělka jako první zdokumentoval jednoho z největších myšovitých hlodavců světa – velekrysu Mallomys istapantap.

Dávno předtím, než lidé obsadili evropský kontinent a přetvořili zdejší krajinu k naplňování svých potřeb, byli jednou z hlavních sil formujících přírodní ekosystémy velcí kopytníci jako zubr evropský, divoký kůň nebo los evropský. Tito býložravci utvářeli a udržovali tehdejší mozaiku různorodých otevřených stanovišť v jinak lesnaté krajině. Avšak, když lidé započali osídlovaní Evropy a podmaňování její divoké přírody, netrvalo dlouho a původní druhy, především velcí savci, začaly mizet v rekordním tempu. Dnes je to již několik staletí od dob, kdy byli losi evropští běžnou součástí mnoha zemí, včetně Slovenska.

Nebeská koza neboli bekasina otavní je ptačí druh, zástupce bahňáků. Tohoto nenápadného bílo-hnědého ptáčka o velikosti kosa můžeme dobře poznat podle nápadně krátkých nohou a úzkého tenkého zobáčku. Tajemné lidové označení „nebeská koza“ pak odkazuje k unikátnímu zvukovému projevu, díky kterému je tento druh nejen nepřehlédnutelný, ale také velmi populární.

Česká republika, včetně Národního parku Šumava, zažívá velmi suché období. Počínající jaro sice ozelenilo krajinu, ale podle aktuálních dat každá oblast Šumavy trpí určitým stupněm sucha. Situace není jednoduše řečeno v normálu. A má svá rizika.

Mezi únorem a dubnem letošního roku byli v Rychlebských horách postupně nalezeni čtyři mrtví vlci v katastru Horních Skorošic a Horní Lipové. Jde zřejmě o příslušníky jedné smečky, kteří byli zaznamenáni na podzim 2024 na fotopasti Hnutí Duha Šelmy (viz foto).