Poslední dobou často narážím na téma používání mulče, mulčování a mulčovačů. Jsou to různá slovíčka a čert aby se v tom vyznal. Bohužel se mnohdy setkávám s určitým nepochopením až odporem. V odborné diskusi slýchám obojí hlasy pro a proti, a proto jsem se rozhodl sepsat pohled na čtyři typy mulčování, které se využívají v provozu a v určitých pohledech dávají smysl.

Dnešním zoologickým zahradám předcházely menažerie a hradní příkopy, ale to už je dávná historie. Moderní zoologické zahrady začaly vznikat v 18. a 19. století v Londýně a Paříži. První zoologickou zahradou, která byla otevřena pro veřejnost, byla zoologická zahrada ve Vídni v roce 1765.

Výrazně zbarvený konipas horský je u nás poměrně běžným druhem, který se nevyhýbá ani blízkosti lidských sídel. Jeho život je spjatý s vodou. Nejčastěji na něj narazíme při procházce podél proudících toků, ale spatřit ho můžeme i u vodních nádrží. Lidová označení, jako třasořitka, třasolka nebo cacorka, odkazují na jeho neposedné pohupování dlouhým, štíhlým ocasem. Ohrožením jsou pro něj necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna i šíření nepůvodních druhů organismů.

Lesy v Krušných horách byly historicky intenzivně ovlivňovány lidskými zásahy. Ve 2. polovině 20. století zde došlo vlivem průmyslových imisí k velkoplošnému odumírání převážně smrkových porostů a vzniku rozsáhlých holin. Od 90. let 20. stol. se díky odsíření uhelných elektráren imisní situace postupně zlepšovala, takže je i přes některé dodnes přetrvávající nepříznivé důsledky většinou možný návrat k běžnému lesnímu hospodaření.

Obecní pastviny (draha, občiny) byly ještě před několika desítkami let běžnou součástí naší venkovské krajiny od nížin až do podhůří. Rozkládaly se většinou nedaleko center obcí a sloužily pro pastvu dobytka jednotlivých rodin. Zvířata na ně byla vyháněna každý den a večer znovu zaháněna domů. Obecní pastviny vznikaly na místech, která nebylo z nějakých důvodů možné zornit nebo jejichž půda nebyla vhodná pro pěstování plodin. Většinou se jednalo o plochy s mělkou kamenitou půdou, vystupujícím podložím nebo prudkými svahy.

Výsledky výzkumu zaměřeného na genetickou diverzitu v populaci včely medonosné představili po mnohaleté práci genetici z Agronomické fakulty. Při bádání se zaměřili především na hledání polymorfismů v DNA vhodných k selekci včel podle jejich odolnosti vůči chorobám. Vznikla tak ojedinělá genová databáze. Získaná data by jednou mohla posloužit při šlechtění na odolnost vůči nemocem u včel.

Více než měsíc mrtvý samec šimpanze čego má novou a vysokou šanci na další potomky. Safari park totiž získal v rámci spolupráce svého vlastního znovuobnoveného Výzkumného institutu ochrany genofondů s Výzkumným ústavem živočišné výroby a Ústavem experimentální Medicíny AV v Praze jeho spermie a somatické buňky. V budoucnu se tak může tento geneticky velmi cenný samec znovu zapojit do budování pojistné populace šimpanze čego v lidské péči.

Po sedmi letech skončil velký projekt na opětovné zavodnění šumavské krajiny LIFE for Mires (Život pro mokřady). Unikátní projekt za více než 150 milionů korun nemá podle zástupců národního parku ve střední Evropě obdoby.

Zoo Praha podepsala s kamerunským Ministerstvem lesů a fauny memorandum o další spolupráci na ochraně tamní přírody. To se týká zejména Biosférické rezervace Dja, kterou obývají kriticky ohrožené gorily nížinné, šimpanzi, sloni pralesní či luskouni. Právě v oblasti kolem tohoto chráněného území se pražská zoo významně angažuje prostřednictvím svého projektu Toulavý autobus. Minulý týden zde zástupci Zoo Praha také distribuovali množství vzdělávacích materiálů a v záchranné stanici pro primáty v Méfou poblíž metropole Yaoundé upřesňovali plán výstavby ubytovacích kapacit pro děti, které sem přijíždějí Toulavým autobusem.

Když koncem ledna roku 2015 přijelo do bývalého vojenského prostoru Milovice první stádo divokých koní, byl to nejenom začátek záchrany přírody v této biologicky cenné lokalitě, ale i důležité systémové změny v české ochraně přírody.