Další klíčová skupina živočichů se pomalu vrací do rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Pastva divokých koní, zubrů a praturů vytváří na rozsáhlých plochách vhodné podmínky pro život původních druhů včel. Informoval o tom Dalibor Dostála z České krajiny.

Prase divoké (Sus scrofa) je u nás poměrně rozšířené. V myslivecké mluvě je označováno jako černá zvěř, nebo jen divočák. Žije téměř nočním životem a tak často uniká pozornosti. Ovšem jeho život je velmi zajímavý.

Desítky vzácných a ohrožených druhů našly útočiště v malé pískovně nedaleko obce Lžín na Soběslavsku, o kterou dlouhodobě pečuje nezisková organizace Calla. V tomto týdnu byla k vjezdu do pískovny instalována nová informační tabule, která obsahuje informace o pískovně a zajímavých druzích rostlin a živočichů, které ji obývají.

Jihomoravské luhy mezi dolními toky Dyje a Moravy jsou podle vědců přírodně nejbohatší lesy u nás. Kromě pestré vegetace se tu vyskytují stovky druhů vzácného hmyzu, obojživelníků a ptáků, je to zároveň i poslední místo v republice, kde čápi ještě hnízdí na stromech. A právě mohutné staré stromy jsou nezbytné k zachování přírodního bohatství luhů. Do mapování 12 tisíc starých stromů a jejich ohrožených broučích obyvatel se pustili entomologé z Biologického centra AV ČR a geoinformatici z Ostravské univerzity.

Být zarytým trampem, lesním čundrákem či poutníkem samotářem, tak už u závory na obří parkoviště zaběduju a uteču. Stezka korunami stromů Krkonoše je masovka. Žádná kontemplace v tichu lesního hvozdu. Komerční atrakce pro davy „milovníků přírody“. A atrakce je to podařená.

Ostrůvek severské tundry ve střední Evropě, jak říkají přírodovědci, je již léta vystaven masivnímu tlaku turistického a zábavního průmyslu, sportu a byznysu. Za přírodou jezdí do nejvyšších českých hor a nejstaršího národního parku jen menší část návštěvníků. Mnoho krkonošských míst milovníky přírody spíše odpudí, jsou však i taková, kvůli kterým stojí za to sem čas od času zavítat.

Čápu černému se úspěšně daří osidlovat střední a západní Evropu a jeho počty u nás se v posledních desetiletích zvyšovaly. Díky pozorování vědců i nadšenců je jeho výskyt a migrace dobře zmapována a odkrývají se tak nečekané zajímavosti. Víte, že soupeřící čápi si navzájem mohou vyhodit vejce z hnízda a mláďata v dospělosti někdy hnízdí i stovky kilometrů od rodného hnízda?

Praha je bohatým územím z mnoha hledisek, a to nejen historického a společenského, ale i přírodního. Rozmanitost prostředí od holých skal až po vyzrálé lesy umožňuje přežívání širokého spektra mnohdy velmi vzácných organismů. Vlajkovými druhy jsou například kriticky ohrožení sokoli nebo sysli. K více přehlíženým, ovšem neméně zajímavým a krásným patří i skupina rovnokřídlých.

Majestátní vzezření tetřeva hlušce si nelze splést s žádným jiným ptákem. Samec dorůstá přibližně velikosti krocana. Jeho hruď je kovově modrozelená a přechází v ohromující černý vějíř dlouhých ocasních per. Nad očima má výrazné červené „obočí“ zvané pouška. Hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými péřovými třásněmi na prstech. Taková ochrana proti zimě umožňuje vypořádat se s teplotami pod nulou i ve vyšších nadmořských výškách. Slepice je méně parádivá. Vystačí si s kaštanově hnědým kabátkem s černohnědým příčným proužkováním a rezatou náprsenkou.

Jedním z posledních domovů pro sajgu tatarskou, kriticky ohroženou antilopu, zůstává národní biosférická rezervace Usťjurt v západní části Kazachstánu. Zdali bude jejím domovem i nadále je však otázkou, protože bohaté zásoby zemního plynu v nedalekém nalezišti Chansu znamenají pro těžaře jasný cíl.